Na otázku, proč mám tak odmítavý postoj vůči všemu, co se týká kultury "gringo", tedy "Co máš proti Amíkům?", není těžké odpovědět a rozvést to v dlouhou debatu. Naštěstí Mexičani mají stejně odmítavý postoj jako já, ač pro to mají jiné důvody, jádro pudla je stejné.
Jen si představte, že přijedete z Guanajuata, radostí nadšení, že Haloween nepokazil krásný zážitek z tradičního svátku po mexicku, otevřete dveře a v předsíni na vás hledí dvě 70ticentimetrové postavy MikiMouse y Minie v oblečku Santa Clause. Zalapala jsem po dechu až mi z toho zaskočilo. První co mě napadlo bylo, že Gabriela občas prodává různé věci, ale když jsem ji uviděla s jiskrou spokojenosti v oku, hrdou na svou vánoční výstavu, došlo mi, že tentokrát to nebude na prodej a budu si muset na naše nové strážce předsíně zvyknut, nebo se je naučit přehlížet. Gabriela mi předvedla ještě dva spící santy v obýváku a další kýčovité sošky, a že to není všechno, všechno to je spojené drátem, který vede do zásuvky a když se to zapne, ta ďábelská sestava začne zpívat, hrát, blikat a tančit… Dále jsem byla upozorněna, že to je jenom začátek výzdoby a chybí vybalit další tři krabice. Gabriela zpozorovala můj vyděšený výraz. Copak Vánoce jsou svátky Coca-coly a Disneyho? Nevidím nic jiného, než produkt reklamy, nic z tradice, nic milého. Copak dárky nenosí Tři králové? Kde je Betlém? Bylo mi sděleno, že postavy tří králů se těžko shání, že má to, co se dá koupit v krámě a jiná výzdoba neexistuje. Slíbila mi, že aspoň ten Betlém postaví.
Na každých dveřích se objevily punčochy, některé jsou opravdu pěkné, ale bohužel z většiny kouká nějaký ten Disney obličej… (Mimochodem spím v posteli s povlečením medvídka Pů, což je docela milé, a jím z talířů s Tweetim a vlkem)
Atmosféra našeho domova ve znaku Vánoc se během týdne trochu vylepšila, protože na dalších dveřích se objevily docela vkusné věnce a stromeček se světýlky vypadá kouzelně, avšak až do momentu, kdy se rozhodnete prozkoumat ozdoby…
A jak že to tedy je s těmi Američany a Mexičany? Oba národy jsou patřičně hrdé na svou národní příslušnost. Myslím, že když bych se zeptala Čecha, jestli je hrdý na to, že je Čech, zaváhal by. Mexičan je hrdý na to, že je Mexičan a reprezentuje své národní barvy a kulturu kdykoliv je k tomu příležitost. Ale bohužel jsou momenty, kdy Mexičana přistihnete jak vzhlíží k bílé kultuře, kdy se mu nelíbí, že jeho pleť je tmavší. Pramení to z toho, že Amíci je vidí jako podřadné, není sporu, že USA je zemí č.1 a Mexičani utíkají do USA za lepším životem. Rasismus mezi oběma národy je na obou stranách hranice.
První, co Mexičana napadne, když vidí cizince je, že je to Američan. Nejednou mám v obchodě pocit, že by na mě mohli být milejší. Například jsem potřebovala koupit kus papíru v rozměrech, které mi ve škole dali v palcích, ale v obchodě měli rozměry v centimetrech a ptali se mě: „Kde jsi? V Mexiku, tady máme centimetry!“ Jsem si jistá, že to ta prodavačka řekla, protože před sebou viděla Amíka. Ale naštěstí většina prodavaček po několika chvílích zbystří a zeptá se odkud jsem, protože to na USA nevypadá. Tipují často Francii, Řecko, Kanadu, ale třeba i Brazílii. V momentě, kdy prozradím República Checa ovšem veškeré ledy roztávají, na tváři prodavačky se objevuje úsměv a úžas, často doprovázený i slovním projevem jako: „qua padre!“ – jak milé!
Nicméně mi konečně došlo, jak se asi cítí Američanky, když je vlastně všichni vidí se staženým obočím. Diskriminace tu určitě je. Už se nedivím, že řekly, že se jim Mexičani nelíbí, že je těžké mít kamarády a zůstávají všichni pohromadě (samozřejmě mluvící anglicky se šílenými přízvuky). Obdivuji je, že sem vůbec jeli, když museli vědět, jaké přivítání je tady čeká. Také jsem slyšela obavy: „nemůžu se bavit s Mexičany, protože všichni akorát myslí na sex.“ Do určité míry je to pravda, ale proč? Protože Američanky jezdí do Mexika (hlavně do oblasti pláží v Cancúnu), aby se pobavily, protože v USA je zakázáno pít do 21ti let atd. Jedou sem a ztrácí veškeré zábrany, hýří, opíjí se a vyspí se s každým kdo je poblíž… A protože se chovají tak, jak se chovají, Mexičani je vidí, tak jak je vidí. A teď mají moje spolužačky obavy se s nimi bavit a máme tu začarovaný kruh.
Moje zkušenosti jsou naprosto rozdílné, Mexičani jsou na mě milí dobře vědí, že chica de Europa je jiná než gringa a nemám problém mít kamarády, kteří se většinou snaží, abych cítila patřičnou dávku respektu vůči mě. Mexičana trápí i to, že se říká Američan obyvateli USA, ale přitom Američan znamená obyvatel kontinentu, což je i Kanaďan, Mexičan a celá řada dalších národností.
A osobně co mám proti Američanům? Jsou tací, kteří vyžadují být středem pozornosti. Myslí si, že všechno se točí kolem nich a jsou nejdůležitější a nejzábavnější osobou v širokém okolí. Hned při prvním obědě všech zahraničních studentů se najednou u stolu zvedla Kaytlin y prohlásila: „Ahoj, já jsem Kaytlin, chci vědět, jak se všichni jmenujete!“. V meziřádcích to bylo: „všichni mě musíte znát, jsem nejlepší a vůbec mě nezajímá kdo jste vy.“ Další zážitek: s Němcem Christianem jsme vyplňovali domácí úkol na španělštinu a debatovali nad problémem. Když tu: „Heyyyy…“ přišla Američanka, ale americká Američanka na čtvrtou, bez jakéhokoliv náznaku sociálního cítění. Skočila nám do řeči, nepozdravila mě, bavila se s Chrisem o nevím čem a předváděla se. Chris to naštěstí bral s humorem, protože mu také její vystupování připadá krajně smutné. Na jedné hodině měli za úkol vybrat si nějaký rozdíl mezi Mexikem a svou zemí a odprezentovat to. Většina si připravila prezentaci o politice, sociálních problémech v zemi atd. Zde zmíněný exemplář prezentoval fotky opilých kamarádek z domácích párty, protože pro ni je nejdůležitějším rozdílem, že tady může pít a může jít do klubu… Kamarád Bill přišel minulý týden s rukou v sádře, protože když šel v noci do nebo z klubu, měl nějaký problém s Mexičanem, který na něj najížděl autem a pak se trochu porvali. Nicméně nevěřím, že on je neviňátko a nemůže si za to sám.
No ale abych nebyla tak zaujatá, záleží na více věcech. Jsou tu Američanky, které jsou fajn, a naopak Fin, který je hrozný dost podobným způsobem. Na lezení mám hodinu se Zachrym, který je z USA, ale moc fajn, na rozdíl od Fina, který odmítá používat španělštinu, Zaca jsem během mé hodiny neviděla mluvit jinak než španělsky. Nejlepší řešení pro tento gringo problém je Santee – je to Američanka, ale její rodina je z Mexika. Bere s rezervou Američany, kamarády má spíš Mexičany, a na rozdíl od běžného Amíka je vzdělaná a milá.
Nicméně nenechme se ovlivnit tím, co se prodává v krámech za Santy, vytrvejme s Ježíškem!
Když mi zavolal amigo Toňo, že večer je fiesta s koňmi, neváhala jsem ani minutu a nemohla se dočkat konce hodiny španělštiny. Od chvíle, kdy jsem přijela a viděla ty kovboje v sombrerech, jsem věděla, že potřebuji sehnat nějakého kamaráda od kamaráda kamaráda, který by měl ranč a koně, ale nedařilo se. 
Když skončili kovbojové svůj program, povozili své křehké polovičky na hřbetě svých oddaných ořů. A Julie jakmile to viděla, letěla se podívat, jestli by nepřemluvila nějakého švarného kovboje, aby jí půjčil svého koníka. A ejhle, kamarádky jednoho kovboje znaly a koník pro una chicha checa se našel. A ona byla tak šťastná, konečně se dostala na hřbet ušlechtilého zvířete a svět hned nabyl novou perspektivu. Jakmile jsem se spřátelila s mým novým kamarádem, vypravili jsme se ukázat se všem Mexičanům na tribuně a objeli několikrát arénu ve světlech reflektorů. Líbilo se mi to tak moc, že než jsme odešli, zážitek jsem si ještě jednou zopakovala... :-) niňa felíz :-) Kamarádi to komentovali s obdivem, že nejen tančím lépe než 80% Mexičanek, navíc jim pálivé a jezdím na koni bastante bien...
