úterý 29. prosince 2009

Puerto Escondido

Probudili jsme se v novem meste - Acapulco pred x lety, kdy neexistovaly hotely. Ubytovani jsme meli zamluvene v "cabaňa" - chaloupce, nicmene se z toho vyklubala docela fajn luxusni stavbicka se strechou z palmovych listu, kuchynkou, obyvackem, loznickou v patre, pres postel je moskytiera a na terasce hamaka. K dispozici je bazen, terasa s vyhledem na zapad slunce, internet zdarma a dokonce mi i vyprali pradlo. A to proto, ze to je americky dum, jak majitele, tak hosti mluvi anglicky. Akorat ja a uklizecky pouzivame spanelstinu.

Prosli jsme se po plazich do centra. Vlny byly na blbnuti vysoke, ale na surfovani male, takze se lide bavili akorat jizdou na skutru, bananech, konich, lodickach, ktere slibuji videt delfiny a zelvy, skoky s padakem atd.



Pri prochazce po plazi na nas utoci majitele plazoveho vybaveni a nabizeji slunecnick, nebo dealeri zazitku, prodavaci tretek a zmrzliny... Ale mnohem mene nez v Acapulcu. Vsem jsme se ubranili a dosli na mensi plazicku, kde uz jsme se neubranili, protoze jediny stin byl v restauracich. Pri utrate za jeden dzus a kokos jsme mohli okupovat jednu hamaku, pohodicka.

Kokosy me prekvapily. Mela jsem kokos, ktery se prodaval jiz bez te tvrde hnede skorapky - zkratka bila kulicka. Ten chutnal kokosove a mel spoustu mlika. Pak jsem si dala kokos, ktery se serviroval jeste v te zelene duzine. Vypila jsem vodu, byl plny po okraj, pani mi ho rozsekla, to bile kokosove vydlabala lzickou a prekvapeni se tykalo konzistence toho bileho. Bylo to spis jako zele. Zkratka byl mladoucky, skorapka se skoro dala take snist. Takovy jsem jeste nevidela. Kdyz jsem si dala dalsi, prosila jsem o zraly a dostala jsem pekne vyzrali, ale nechutnal moc kokosove. Snad priste budu mit vic stesti.

Dalsi den jsme zajeli jeste o kousek dal a nasli plaz s koraly, kde uz nikdo nic nenabizel. Snorchlovali jsme a videli rybicky ruznych barev. Modre malinke, sedive se zlutymi prouzky, puntikovane nafukovaci... Fascinuji me pelikani "surfari", kteri se neohrozene proletaji ve vlnach tesne predtim, nez se preklopi... Tentokrat si uzivame ne jako na cestach, ale jako na dovolene. Obedvame ovoce a k veceri si varime testoviny. U kluka "Vykutáleného Pomeranče" jsme koupili 15 pomerančů za pakatel a vymačkali si výborný "jugo" neboli džus.

neděle 27. prosince 2009

Acapulco

Dve noci jsme stravili v Acapulcu. Predstavovala jsem si to jako centrum modernich hotelu, ale pri te predstave jsem zapomnela, ze jsme stale jeste v Mexiku - kde ze spinavych baraku trci vyztuze a nikoho moc detaily netrapi. Mame tu peknych 28 stupnu, krasnou prelidnenou plaz, potkala jsem tu spoluzaka Nemce z Queretara. Byli jsme se projet lodickou na ostrov a dalsi den ujeli par kilometru za mesto, nasli dlouhatanskou prazdnou plaz s obrovskymi vlnami a projela jsem se po ni na koni. Acapulco je proslavene clavadistami - skokany z vysoke skaly do vody, videli jsme jen malou ukazku, ale je to strasidelne. Prez dalsi noc se presouvame o dum dal.

pátek 25. prosince 2009

Cuernavaca

Vanoce jsme stravili v Cuernavace. Mesto jsem si predstavovala malebnejsi, ale nebylo to spatne. Alespon nebylo na uplne rovine jako obycejne mesta byvaji. Vanocni atmosfera tu trochu chybela, tak jsme si ji udelali - zazpivali koledy u betlemu a zasli na vanocni msi. Vanocni nakupovaci shony se pry dely, ale nebyly rozhodne znat. Az do vecera lide pracovali. Vanocni vyzdoba se omezila na vsudypritomne "pinaty", zakladem je keramicka vaza, ke ktere se nalepi papirove kornouty a nakonec se vse ozdobi krepakem a trasnemi. Na vanocni veceri jsme si zasli, i kdyz jsme meli sto chuti se o ten bramborovy salat a rybu pokusit, ale nebylo kde. Nicmene byla vynikajici, byl to kousek krocana s moc chutnou "nadivkou".

Malinalco jsme vynechali, zato jsme se zajeli podivat na pyramidy Xochicalco, ktere nas prekvapily tim, ze byly milejsi nez Teotihuacan. Hlavně kvůli krásnému výhledu do kraje.

středa 23. prosince 2009

Toluca, Nevado de Toluca

V Toluce jsme stravili dve noci v pokojiku po Lucce, diky moc! Prekvapilo me, ze Toluca nebyla ani tak strasna, ani tak studena, jak jsem si ji po vypraveni predstavovala. Zima tu je, ale u tech motylu byla vetsi. Velice mne zaujala katedrala a botanicka zahrada predelana z trznice se sklenenymi vitrazemi.
V utery rano jsme se v centru sesli s Edgarem - profesor na TECu v DF - kamarad Slavka z jeho studia v Glasgow a vypravili jsme se na vulkan Nevado de Toluca do 4600mnm. Den se paradne vydaril, svitilo slunicko a bylo docela teplo. Z vulkanu se nam naskytly uchvatne pohledy do kraje, nicmene smerem na Ciudad de Mexico byla videt akorat husta sediva mlha smogu. Z tr mlhy vystupovaly akorat dve hory - Popocatepetl a Iztazihuatl! Na Nevado jsme sli s ocekavanim snehove nadilky na Vanoce, ale vzhledem k dobremu pocasi jsme narazili akorat na par zbytku ledu. Den jsme zakoncili prijemnou konverzaci s Edgarem pri pozdnim obede.
Ve stredu jsme vzdali zastavku v Malinalcu a stravili dopoledne hledanim zubare, ale nebojte, nic vazneho se nestalo, jeno Slavkovi vypadla plomba.


Nevado de Toluca z dálky, výškový tábor s šedivou clonou v pozadí, výhled na Iztazíhuatl a Popocatépetl, troška sněhu, pohled do středu vulkánu

pondělí 21. prosince 2009

Morelia, Ocampo - Mariposas Monarcas

Z Queretara jsme se vypravili do Morelie. Je to pekne mesto, nicmene po zazitcich z Guanajuata a Zacatecas je to mesto jako kazde druhe. Nemeli jsme v planu se moc zdrzet, a tak jsme hnedle vyrazili dal - do hor.
Priroda Michoacanu nam silne pripominala nasi ceskou krajinu s borovymi lesy. Odpoledne jsme se dostali do vesnice San Felipe, kde nas autobus nechal na hlavni krizovatce lemovane stanky se suvenyry a jidlem. Na stejnem miste jsme naskocili do autobusiku, ktery nas dovezl jeste do mensi vesnice Ocampo. Zde je vychozi bod do rezervace zname diky motylum Mariposas Monarcas, kteri sem kazdy rok leti prezimovat a sparit se az z Kanady. Bohuzel jsme udelali rozhodnuti se na motylky podivat az rano.
Vyrazili jsme na devatou, ale v horach byla zima a motyli spali a cekali az je slunicko zahreje. Maximalne kdyz se kolem trsu motylu zavesenych na vetvich nad nami proletel ptak, nekolik spicich jedincu se sneslo z zemi a po tezkem zuchnuti spalo dal. Kdyz i slunicko zalezlo za mraky, vzdali jsme cekani a vypravili se smer Toluca. Cely plan cesty byl nastaveny tak, abychom se potkali s Luckou, nicmene kvuli prespani pod rezervaci jsme se o hodinu minuly.

pátek 18. prosince 2009

Velký jižní okruh

ZOBRAZIT MAPU

Vydáváme se na tu velkou cestu. Mám dojem, že jsem poslední, kdo to všechno ještě neviděl. Zahraňáci to procestovali během semestru, Lucka se akorát vrací a Aleš je tam někde...



Plán je asi takový: 19. Morelia, 20.-23. Toluca, 24.-25. Cuernavaca, 26.-27. Ixtapa a Zihuatanejo, 28.-29. Puerto Escondido a Zipolite, Silvestr v Huatulco, 1.-4. Oaxaca, Tuxla, San Cristobal, Guatemala, Antigua, Tikal, Belize, Tulum, Cancun, Merida, Palenque, Veracruz, Puebla...

čtvrtek 17. prosince 2009

Malý severní okruh















V pátek jsme se já, Slávek, Alfredo a Denali vypravili po strarých známých stopách do kempu pod mostem v Conca. Po cestě jsme se zastavili na Puente de Dioses - most bohů. Řeka protéká jeskyní - jako pod mostem a ze stropu z útavů tvaru trychtýře vytéká voda. Cesta k tomuto jevu vedla místy vodou, místy připomínala slovenský ráj, když na skále byly nalepené železobetonové podesty. Zdrželi jsme se až do odpoledne a odjžděli odsud s drobnými újmami - Slávek si trošičku rozbil hlavičku skokem do mělké laguny a mě popálila rameno zákeřná veliká rostlina, něco jako kopřiva. Alfréd tvrdil, že celá oteču, ale nestalo se tak.




Do Conca jsme dojeli před setměním. Alf nám nabídl, že si můžeme skočit z mostu - tzv. puenting, který jsme chtěli zkusit již při minulé návštěvě, ale kvůli dešti jsme se rozhodli pro hydrospeed. Uvázali jsme lana a setmělo se, takže naše první skoky byly do tmy. Pořádnou chvíli jsem tam nahoře tvrdla, než jsem se odhodlala skočit do tmy, ale ani to snad nebyl skok, spíš se mi podlomila kolena. Z volného pádu si nic nepamatuji. Nejzajímavější bylo čekat na rozhodnutí a odhodlat se skočit. Puenting je pro mě simbolické završení tohoto semestru, který jsem věnovala odstraňování strachů. Už ve chvíli, kdy jsem se zapsala na lezení mi Alf ukazoval videa z puentingu, během semestru mě postupně nutili skákat z různých výšek do vody, na zdi věřit osobě, která mě jistí, slaňovat... A nakonec si skočim z mostu, skoro jakoby nic.





Ráno jsem si vyžádala opakování, protože jsem si nestačila spoustu věcí předtím uvědomit. Druhý skok byl o něco lepší, ale stejně jsem se málo odrazila a musela jsem tedy skočit i potřetí, což už se mi podařilo ukázkově, jenom se dvěma minutami odhodlávání. Nakonec jsem ale musela přiznat, že ten volný pád si stejně nepamatuji a zážitek v řece s hydrospeedem byl mnohem silnější, protože trval déle a mohla jsem něco ovlivňovat - snažit se o přežití. Puenting je jen o rozhodnutí skočit a dál už o důvěře v to, že všechna lana jsou v pořádku.

V poledne jsme se přesunuli do Río Verde k Laguna de la Media Luna - laguně srpku. Ve třech kráterech, ze kterých vyvěrá voda se vytvořila průzračná laguna ideální k potápění. Vyzkoušela jsem šnorchlování a pozorování rybiček... Zajímavý pocit v prosinci se cachtat v jezírku. :-)

Odpoledne jsme dojeli k Ciudad Valles a rozbalili tábor na břehu řeky u Tanchinchin. V neděli ráno jsme našli místo, kde se dá nasednout na lodičky, které nás odvezly pod vodopád Cascada de Tamul. Byly krásně barevné a užívali jsme si, že začátek cestování máme aktivní a přírodní. Denali dostal vestičku a byl naší "pannou" na přídi. Po hodině pádlování proti proudu jsme uviděli krásný vodopád. Cestou zpět se vykoupali v jeskyni a to už byl tak akorát čas, abychom se se setměním dostali do San Luis Potosí a poděkovali Alfredovi za parádní svezení. Vrátil se do Querétara a my si našli hotýlek v centru. Vyměnili veci na kempování za městské a jenom s malm batůžkem se jali prozkoumávat města.

San Luis Potosí je fajn, ale obyčejné město, nic moc zajímavého. Celé pondělní dopoledne jsem praktikovala konverzaci po telefonu na téma zamlouvání hotelů na Silvestra. Podařilo se nám zamluvit od Vánoc až po 3.1., jen 30. a 31. ne, protože se pořád chceme pohybovat a zrovna v té době budeme na plážích pod Acapulcem, kde se dá spát na pláži v hamace, na kterou se rezervace nedělají, nebo v hotelech, které už jsou dávno plné. Slávka dohonila odezva mexické kuchyně, takže akorát přežvykoval suchary a tiše záviděl moje enchiladas... Odpoledne jsme se vydali do Zacatecas a pozorovali krásný západ slunce.


V Zacatecas jsme natrefili na parádní hostel s milým personálem a příjemnou atmosférou. Zacatecas mě moc mile překvalilo, je to moc milé a pěkné městečko, není tolik turistické jako následující dvě města, má moc pěkně turisticky připravený bývalý stříbrný důl, lanovku na kopec s rozhledem na město a muzeum masek, které bylo ale zavřené. Mě se snad Zacatecas líbilo víc než Guanauato!







V Guanajuatu jsem se těšila do Casa Berta - hostel doporučený od Lucky, kde mi pomohli sehnat přespání během festivalu cervantino. První noc jsem ale přijeli dost pozdě a už měli zavříno. Našli jsme něco provizorního a dosti se nasmáli a nabáli a rozhodli, že zůstaneme ještě jednu noc, abychom se dostali do Casa Berta. Ale ten hostel v Zacatecas byl lepší. Překvapilo mě, jak jsem se parádně v Guanajuatu ztratila, i když už jsem tam jednou byla. Koupila jsem si hamaku, kterou jsem si tu už dávno vyhlídla a došli jsme se podívat do muzea mumií, které jsme minule vynechali. Bylo to dosti morbidní a strašidelné. Vystavili vysušená těla lidí i dětí. Mexičani mají na mrtvé docela jiný náhled než Evropani. Zatímco my jsem si je prohlíželi s odstupem a respektem, některým by se jistě dělalo zle, Mexičani se s nimi fotili a smáli se... Odpoledne nám propršelo. Konečně nás dostihla mexická zima. Usídlili jsme se s kafíčkem a něčím na zub na terase hotelu a něco malého jsem si načrtla, Slávek poctivě studoval španělštinul. Večer jsem si zašli do baru na pár driknů a natrefili jsme na fajn živou hudbu.



Ve čtvrtek ráno jsme dojeli do San Miguel Allende a dokončili nákupy. V Mexiku se totiž nejlépe cestuje po nákupech a jídle :-) Všechno je to lákavé, dostupné a barevné... Bavili jsme se pozorováním Američanů, kterých tu bylo víc než místních.. A k večeru jsme se vrátili do Querétara. Díky tomuto kolečku jsme si udělali představu o tom, jak se cestuje v Mexiku a jak se zabalit na cesty.

sobota 5. prosince 2009

Loučení

Školní rok skončil nadmíru úspěšně. Všechny předměty jsem měla hodnocené kolem 95%. Jak byl poslední parciál klidný a atmosféra poněkud smutná, tak tento týden byl emocionálně nabitý. Ve čtvrtek 3.12. večer přistál v DF Slávek a Aleš se nabídl, že ho vyzvedne na letišti. K mému neskonalému údivu se tam ty dva opravdu potkali, spadl mi kámen ze srdce a Slávek spokojeně usínal v našem oblíbeném hotelu La Rioja. Víkend pak strávil prozkoumáváním metropole, zatímco já sobotu strávila s přáteli a celou neděli balením pokoje do dvou zavazadel. Vešlo se, ale pouze co do velikosti, do váhy pochybuji... V pondělí jsem dojela pro Slávka na nádraží, opustila dům Gabriely a ubytovali jsme se u Alfréda, v domě, který má všechny dveře "otevřené", kde si mohu v kuchyni dělat co chci a jediný pes je tady Denali a ten neštěká.



V úterý jsme se podívali do centra, na oběd si zajeli ke Gabriele a byla to moc fajn událost, protože nám skončila smouva a byli jsme tam jako hosti a kamarádi, byla moc milá. A na večer jsem sezvala všechny kamarády do Irské hospody. Přišlo jich pár, ale tak akorát, abych měla pocit, že si s nikým pořádně nepopovídám.






Ve středu jsem se odpoledne vypravili na veletrh všeho, který se konal na bývalém letišti. Vedle stánku s klobouky stánek se šminkami, dál keramika, jídlo, oblečení... všechno bez ladu a skladu. V dalším stanu ovce, pak koně a krávy. Na druhé straně startovní dráhy byla pouť s atrakcemi, za halami cirkus s cvičenými papoušky, výstava aut a v aréně kohoutí zápasy. Nakupování jsme zakončili koncertem známé skupiny Café Tacuba, což byl důvod, proč jsme chtěla jít zrovna ve středu.

Čtvrtek jsem zasvětili přípravám na cesty a v pátek ráno vyrazili na náš "malý severní okruh".

pátek 4. prosince 2009

Závěrečný projekt

Třetí projekt se týkal oslav dvojitého výročí revoluce a nezávislosti Mexika, které se bude slavit příští rok. Měli jsme za úkol vymyslet koncept a vybrat si místo pro naši stavbu, do programu jsme měli zahrnout knihovnu, divadlo, stravování, dílny a výstavu. Jedná se o projekt na dva parciály a je to práce v týmu po třech. Vybrala jsem si velice schopné dva parťáky a dali jsme dohromady fajn myšlenky. Vymysleli jsme, že tak významné výročí nemůžeme slavit jen na jednom místě, ale že se musí dotknout Mexika plošně. Jako třetí slovo k nezávislosti a revoluci jsme vymysleli "znovuzrození", a to se týká osobní vlakové dopravy.


Vymysleli jsme vlak s utopickou výstavou mexické budoucnosti, který se pohybuje po zrekonstruované trase železnice (v současné době se železnice používá výhradně k nákladní dopravě). Našli jsme trasu vlaku, která zahrnuje tři největší města a města, která mají revoluční historii. Náš vlak začíná prázdný, ale na každé zastávce se otevře dílna pro lidi a umělce, cílem je, aby kdokoliv mohl jakkoliv ztvárnit svou představu o budoucnosti Mexika a svůj výtvor ve vlaku vystavit. Výstava pak poputuje do dalších měst, kde se bude rozrůstat.

Zároveň v každém městě, kde se vlak zastaví, vybudujeme na základě analýz budovu v blízkosti nádraží, která by měla městu pomoci, či přinést kulturní význam. Těchto budov se týkaly naše projekty. Roberto si vybral skupinu velkých měst (DF, Monterrey, Guadalajara) a realizoval ukázkový projekt v DF. Já analyzovala střední města (Querétaro, San Luis Potosí, Aguascalientes...) a vybrala jsem si León jako místo, kde bylo nádraží v nejhorším stavu a obklopeno nevyužitými pozemky. Juan Pablo pak vytvořil zastávky v maličkých vesničkách kolem trasy.



Projekt se nám povedl, s prací v týmu jsem byla, díky tomu, že jsme si každý dělal jednu svojí budovu, naprosto spokojená a kluci mi pomáhali s modelem a tiskem. Profesor byl jako vždy nadšen a projekt byl vybrán na závěrečné výstavě jako vhodný pro další reprezentaci, nevim přesně jak co ani kde.