Merida, Uxmal

Dnesek jsme stravili po dlouhe dobe opet ve meste - jsme v Meride. Po kralovske snidani v hostelu na namesti jsme se obdivovali katedrale s netradicni ctvercovanou zebrovanou klenbou, ktera mi pripominala modely z hodin deskriptivy. Kazdy den v pul desate mistni turisticke centrum organizuje zdarma prohlidky mesta, tak jsme sli vyzkouset, jake jsou vyhody toho mit pruvodce. Cristyna byla moc mila, provedla nas po namesti a zavedla nas i do kramku s tradicni mistni vyrobou, kde nam vcera vecer chtel majitel prodat klobouk za 2000pesos! Vse co se historie mesta tyce se hlavne toci kolem dobyvani a osydlovani Spaneli a obraceni a viru. Na miste namesti byly 4 pyramidy na jejichz mistech ted stoji palace vystavene z tech samych kamenu. Krestane indiany na viru obraceli nasilim, dnes je krestanstvi velice silne, ale i presto dost lidi uctiva tradicni bohy plodnosti, deste, ohne atd. Cristyna mi vysvetlila, ze lide stale neco hledaji. Verim, ale co kdyz existuje neco lepsiho, nejaka pravdivejsi pravda. A proto zde lide prijimaji krestanstvi, zatimco v Evrope prave hledaji neco jineho, treba vedu, ktera odpovi na jejich otazky...

Po prohlidce jsme sli do parku s malou zoologickou zahradou, protoze jsme stale jeste nevideli ziveho yucatanskeho jaguara ani tukana a ta zoo je zdarma. Pripadala jsem si jako pred 50ti lety, kdy zoo byly zkratka male klece, presne tak to tady vypada. ale uspokojili jsme svou touhu po jaguarovi a tukanovi a mohli byt uz spokojenejsi. A prekvapili nas mistni autobusy, ktere dodrzuji zastavky a neda se vystoupit a nastoupit kdekoliv se nam zachce... Takze nas jeden doslova prevezl.

Vecer jsme opet vyuzili pestre kulturni nabidky zdarma. V Meride maji kazdy den ukazky kultury, nebo nejake akce. Kazdou sobotu vecer jsou ukazky folklornich tancu, zpevu a hry na hudebni nastroje. Predstaveni pod sirym nebem doprovazi kulinarsky koncert tetek odvedle, ktere okupuji male stanecky a nabizeji same dobroty az oci prechazeji a sliny se nejen ze sbihaji, ale vytvareji rovnou vlnobiti v puse. Nejvic nas uchvatila marimba - obdoba naseho cimbalu. Nastroj je dreveny, pripomina xilofon, akorat zespodu stolu vykukuji pistaly, hraje se na nej palickami, nekteri borci maji i dve palicky v jedne ruce. Pocet hracu je ruzny v zavislosti na delce stolu, pri predstaveni hralo sest hracu. Predstavte si holik tonu se muze ozvat pokud z tech sesti maji nekteri dve palicky v kazde ruce...

Merida je pekne mesto a uchvati kulturni nabidkou s pestrym programem. Ale protoze uz jsme otrli cestovatele a jentak neco nas neprekvapi, na suvenyry nas neutahnou a typicka jidla uz pro nas nejsou exoticka, ale denni chleba, dalsi den rano jsme jeli dal. Cestou jsme se zastavili v Uxmal - dalsi (mely by to byt nase predposledni) ruiny. Prekvapuje me, ze stale me na tech ruinach neco prekvapi. Kazde to misto je necim jine, jedinecne... V Uxmal maji pyramidu s ovalnym pudorysem, velice strmou a vysokou. To aby saman, nebo vladce, sedici nahore v "tlame" obludy z kamennych reliefu mel prehled siroko daleko, a hlavne, aby ho obyvatele ze sireho okoli videli. Dalsi uzasnou stavbou je ohromujici komplex s velkym dvorem (me se nejvic libi domnenka, ze by to mohla byt vojenska akademie), ktery postupne dostava svou "puvodni" podobu diky restauratorum hrajicim puzzle s kamennymi reliefy. Uxmal patri k tem ruinam, ktere vykukuji z pralesa, ktery se dnes promenil v destny, tedy lepe receno destivy, prales - od rana mrholi (a nevypada to na lokalni mracek).

Chichen Itza

Ctvrtek nas odval od more do stredu Yucatanskeho poloostrova do vesnice Piste, cili do Chichen Itza, jednech z nejznamejsich mayskych ruin. Dorazili jsme navecer a sli se podivat na vecerni svetelne predstaveni, kdy nasvetluji pyramidy barevnymi reflektory a vypraveji u toho vznik sveta podle Mayu, jejich kalendar, vyspelost civilizace, vznik Chichen Itza, jeho historii, vyznam staveb a zajimavosti. Bylo to super, protoze to bylo v cene vstupenky, nemuseli jsme platit dalsi den za pruvodce a videli jsme efekt, ktery vytvari slunce na pyramide pri slunovratech - u paty schodiste jsou hadi hlavy a na zabradli se udela stin, ktery vytvori vlny na jeho tele. Atmosfera byla dokonala, dokreslena uplnkem, ktery zaril v plne sve nadhere a vytvarel nam stiny, jake se hnedtak nevidi.



Rano jsme se vypravili nanovo prozkoumat to, co zustalo skyte ve stinu noci: obri hriste peloty, ktere je nejvetsi jake nasli, tak velke, ze se v nem snad ani nemohlo doopravdy hrat; cenote (narozdil od tech u Tulumu na Yucatanu jsou kulata)- posvatna studna k hladine hluboka 20-30 metru, do ktere Mayove hazeli obeti a dary bohum; palac tisice sloupu, ve kterem se nachazi znama pololezici socha (bohuzel ale turiste nemohou na zadnou ze staveb vylezt, a tak ta socha zustala siluetou v dali); a Caracol (nebo-li observator) s netradicne kulatou vezi.

Pokazde se musim zastavit a uvedomit si, kde to jsem. Pri nasem cestovani je to dalsi misto s ruinami. Ale pritom zapominame, ze jsme na miste, ktere jsme znali akorat z obrazku v encyklopedii a bali jsme se doufat, ze by bylo mozne se tam opravdu jednou podivat. A to misto zustava na pametovych kartach nasich fotoaparatu a az se vratime, bude to opet jen obrazek na obrazovce, jako ten v knizce. Proto se neprestavam divit, ze jsem opravdu tady.

Ruiny jsme prosli docela rychle. Asi bych si take mela uvedomit, ze Cesi jsou zvidavy narod, sice z male zeme, ale precijenom tvori cast vyspele Evropy a cestuji. Nejenze jsme potkali dalsi dvojici, ale i jeden maysky prodavac na nas volal: "krasne trycko"! a rikal, ze pro ty, kteri mluvi maysky neni cestina slozita na vyslovnost, nacez nam ukazal, jak se mluvi u nich doma. Maji take s(s s hackem), ale navic zvuky opravdu tezke napodobit, zni to jako mlasknuti a klapnuti nebo zalknuti najednou.




Jeli jsme se podivat jeste na jedno cenote, bylo nam doporuceno jako nejlepsi z blizsich, ale protoze je v arealu hotelu, moc prirodni misto to nebylo. Hloubka od okraje k hladine byla fenomenalni, coz ale nevadilo korenum rostlin, ktere viseli dolu. Sesli jsme tunelem ve skale dolu, steny byly pro jistotu vybetonovane a plataforma zcela obsazena turisty. Zaskakali jsme si do studene tmave modre vody, ktera skryva hloubku dalsich 50m. Vzpominala jsem na zbavovani se strachu na kurzu lezeni, ale stejne jsem se bala skocit z nejvissiho mista. Strach dorusta a je treba s nim neustale bojovat.

Cancun, Isla de Mujeres

Rano nas cekalo prekvapeni - zatazena obloha a silny vitr, kterym jsme se nechali odvat dal na sever do turistickeho raje - Cancunu. To je misto, kde se toci penize, kde Americani travi prazdniny a nakupuji za ctyrnasobne ceny veci, ktere v Guatemale maji za pakatel, sem se presunula slava Acapulca. Batuzkari jsou tu malem ohrozeny druh mezi temi bilymi ponozkami a nazehlenymi sortkami opalenych blondynek. Na obzoru se tycila Zona hotelera a my se vydali na opacnou stranu do zapomenuteho pristavu, odkud jezdi trajekt na Isla de Mujeres za 18 pesos prepravujici nakladaky a mistnaky (zatimco ostatni smrtelnici-turisti jedou za 70). Z Cancunu je roj obchodu a cestovnich kancelari, zadne historicke centrum tam nehledejte.



Isla de Mujeres mela mit uzasne plaze, ale protoze uz jsme kazdy potkal tu zvoji nejoblibenejsi plaz, moc nas to neohromilo. Zatazeno vydzelo cely den, a tak jsme se uz nekoupali a vysvetlovali prodavacum, ze ani se slevou za to, ze neni slunicko, si jejich zbozi nekoupime. Prosli jsme se kolem prazdnych baru na plazi, u kterych se sedi na houpackach, lekli se velkych cernych velryb, ktere byly jen pytle s piskem a schovali se za stoh lehatek, aby nas to neodvalo. Tak to je mexicka zima. Na plazich bylo vylidneno, protoze se vsichni odebrali za zabavou, jako predrazene centrum delfinu, nebo zelvi farma.

Playa del Carmen

Minibus, kterym jsme jeli o dum dal, i rovna siroka silnice byli neskutecne komfortni, jako z jineho sveta po zkusenostech z Guatemaly. Jeli jsme do letoviska Playa del Carmen a po ceste vystoupili u dalsiho cenote - Cristalino. Uzili jsme si to misto s pruzracnou vodou uplne sami. Rybicky nam ozdibovali prsty na nohou a ptaci kolem zpivaci co jim hrdla stacila.

Zato Playa del Carmen je misto snad nejvetsiho turistickeho ruchu na cele mayske riviere. Mesto ani nevypada jako mexicke, rozhodne prevazujicim dojmem nejsou trcici draty vyztuze ze strech jako v Acapulcu. Je to tu ciste, prepychove co se taxiku, hotelu i restauraci tyce. Zato plaz je nudna, totalne obsazena lehatky, pisek obsahuje mnozstvi ostrych ulomku musli a od severu ostre fouka. Hotely na plazi tvori pitoreskni smesici stylu a vkusu, az je to vsechno nevkusne. Mysleli jsme, ze se preplavime na ostrov Cozumel, ale odradil nas jeden chlapik v pristavu a tri zaoceanske parniky na obzoru mezi siluetami vysokych hotelu. Pry to tam neni o moc lepsi nez tady a je tam vic lidi a vetsi nuda. Melo by tam byt nejlepsi snorchlovani vubec, ale cena prepravy se nam nakonec zdala moc vysoka. Rozhodli jsme se, ze radeji navstivime Isla de Mucheres zitra. Playa del Carmen tedy celkove zklamani a nuda. Ani jsme se nekoupali, jen se citili jako Alenka v risi divu mezi temi hotely. Vzpominala jsem na ty duny u Tulumu a asi na ne budu vzpominat jeste dlouho, skoda, ze jsme tam nepobyli dele.

Tulum

V nedeli jsme opet brzy rano zvedli kotvy a z Belize City nasedli na autobus do Chetumalu = do Mexika. V Belize jsme se tedy moc nezdrzeli, pouze dve noci na jednom miste. To proto, ze Belize je zajimave svou kulturou, ale pamatky a pralesy jsou stejne jako v Guatemale nebo Mexiku. Cely den jsme stravili na ceste. Na hranicich jsme museli zaplatit nemale opousteci a vstupni poplatky, pekne jsme cely autobus zdrzovali, a pak jsme ubohe spolucestujici nechali cekat ve fronte na listky, zatimco jsme rovnou nasedli do autobusu do Tulumu. A dalsi 4 hodiny cesty. Nakonec jsme se ubytovali nedaleko od ruin, ktere se netradicne nachazeji na pobrezi, primo na utesu nad morem.

Ruiny samy o sobe nejsou nijak vyjimecne, jsou drobnejsi. To zvlastni je, ze se jednalo o pevnost obehnanou se tri stran kamennou zdi, zaroven je to pristav, byvaly dulezity obchodni uzel. Nejvyssi stavba se nachazi na okraji nevysokeho utesu - siroko daleko jiny utes neni, jen bile plaze - coz dava temto ruinam jedinecny raz. Snoubi se tu hned dve tvare a krasy dohromady. Nicmene je to misto mnoha turistu, a to ted neni sezona. A snad jeste vic nez turistu je tu leguanu. Vyhrivaji se na kazdem druhem kameni, nehnute lezi a maji dobrych 50cm i s ocasem. Nastesti jsou to vegetariani a jsou lini se pohnout. Nabyla jsem dojem, ze turiste vice nez pamatky fotili ty plazy. Primo na plazi v arealu ruin se da koupat, neodolali jsme ani my, i kdyz je to nejhusteji obsazena plaz siroko daleko. More je tu klidne s mensimi vlnami, azurove a pisek jako hruba mouka jemny a bily - z kousku rozemletych musli a koralu z predsunuteho koraloveho utesu.

O kousek dal po pobrezi jsme nasli plaz s pisecnymi dunami porostlymi zajimavymi keriky. Mezi dunami se ukryvaly "cabanas" - chaticky ze dreva se striskou z palmovych listu. Ty pisecne kopce nam pripominaly zaveje snehu a to misto bylo kouzelne.








Odpoledne jsme si pujcili kola a vyrazili se podivat, co je to "cenote" - tedy dira v zemi s lagunkou a podzemnim systemem jeskyni. Mistni hornina je velmi mlada a krehka, strop jeskyni se casto propadl a vytvoril cenotes/studny. Gran Cenote sice nebyl takovy, jaky jsem si ho predstavovala, ale po ponoreni pod hladinu to byl paradni pohled - kombinace koraloveho utesu, Laguna de la Media Luna a krapnikove jeskyne. Rybicky se stribrite leskly v paprsku slunce a kdyz jsme zapluli do hlouby jeskyne a otocili se zpet, voda byla krasne modra se stiny krapniku...

Belize, Caye Caulker

V patek brzy rano v 5 jsme pred hotelem nasedli do autobusu miriciho do Belize. Hranice byla naprosto odlisna od te, kterou jsme do Guatemaly vstoupili - rekla bych, ze az komfortni, vubec to nebylo vzrusujici. Proste jsme vzali z autobusu batohy, nechali si dat razitko do pasu a presi na druhou stranu, tam zase dostali dalsi razitko a nastoupili do autobusu. Na hranici byla cedulka, ze kdokoliv ma strach vratit se do sve zeme, bude vitana jeho zadost o azyl, a neni divu, ze to take mnoho lidi dela. Hned za hranici se raz krajiny zmenil. Bylo poznat, ze jsme v jine zemi, az nas to prekvapilo, protoze z Mexika do Guatemaly jsme rozdil sotva zpozorovali, jenom to bylo trochu divocejsi. Tady jsme najednou videli kratce strizene travniky a drevene domky na kulech v americkem stylu a plantaze cukrove trtiny. V deset dopoledne jsme vystoupili na pobrezi v byvalem hlavnim meste - Belize City. A nas udiv pokracoval. Ziji tu uplne jini lide - Creolove a Garifunove. Jejich historie je krivolaka, ale prosta. Zkratka dve lodi privazejici otroky do USA ztroskotaly, a tak se sem dostala hromada cernochu. Uzemi pripadlo Velke Britanii, takze se v zemi mluvi vic anglicky nez spanelsky a na bankovkach maji dodnes anglickou kralovnu Alzbetu. Cernosi se smichali s mistnimi hispanci a vznikl mix nazyvany Garifuna. Mistni jsou hrdi, ze nikdy nepadli do otroctvi, a kdyz jsme se ptali taxikare jak se mu tady zije, (domnivam se, ze se sem pristehovalo mnoho dalsich afroamericanu pozdeji) odpovedel, ze nikdy nechce odjet, protoze si ziji jako milionari, o cemz svedcilo mnozstvi zlatych nausnic a retezu. Mistni anglictina je minimalne zvlastni, takova raperska, slangova, zkratka cerna. Nikdy jsem nebyla mezi tolika cernochy, ale necitili jsme se spatne. Najednou lide kolem nas nebyli mali, ale obrovsti. Sice na nas stale pokrikovali, ale vlastne jenom chteli, abychom je pozdravili, nebo navazat kontakt pro nejaky obchod.

Prosli jsme si kousek mesta, nic moc zajimaveho jsme ale nepotkali. Az na otaceci most, posledni sveho druhu v Americe. Dodnes se dvakrat denne otoci a necha lode proplout. Nasedli jsme na rychlolodicku a nechali se odvezt na ostrov Caye Caulker, kde nas cekal karibsky raj. Jsme na pobrezi, kde pirati z Karibiku meli sve schovavacky v melkych vodach plnych nebezpecnych koralovych utesu. A tesne pred ostruvky se po cele delce pobrezi az do Mexika tahne druhy na svete nejvetsi koralovy barierovy utes - hned po australskem Great Berrier Reef. Ostrov je uzky pruh zeme - pisku porostly palmami, pobrezi lemuji drevena mola vybihajici do azuroveho melkeho more a na pobrezi barevne drevene domy. Je to pohled presne takovy, jak jsem si od mala predstavovala takovy raj s palmou u plaze. Vlny jsou diky barierovemu utesu minimalni, more je neuveritelne melke a bohuzel huste porostle morskou travou a plaze zapasi s mangrovovymi porosty. Neni tu tak strasne vedro, teploty se pohybuji mezi 27 - 34 stupnu, pred nekolika dny pry bylo nejchladneji za 20 let, ale nezeptali jsme se kolik se to bylo, nicmene vitr od more muze byt stejne tak teply jako studeny.

Kdyz jsme polozili nohu na pevninu a zbavili se dohazovace ubytovani, pritocil se k nam chlapik z Californie - Lary Prochazka se jmenoval. Muy buena onda este Lary. Jeho pradedecek emigroval z Rakouska Uherska 1885 a on si dodnes s velice dobrou vyslovnosi pamatuje jak se reknou kolace a na Vanoce pekl vanocku. Poradil nam co a jak, je tu uz po pate a ceka na sve pratele, ktere prijel prekvapit. Ubytovali jsme se tak, ze jsme za cenu oskliveho pokoje dostali relativne pekny pokoj a sli vyzkouset plazicku na severu ostrova. Kdysy se pres ostrov prehnal hurikan a prepulil ho na dva, za sebou zanechal hlubokou ryhu ve dne a tady prave je nejlepsi plaz na ostrove s peknym barem Lazy Lizard (Lina jesterka). Vyzbrojili jsme se potapecskymi brylemi a vydali se na pruzkum, ktery byl ohromujici. Jenom takhle u brehu jsou k videni obrovske oranzove hvezdice - maji dobrych 20cm, par barevnych rybicek, kdyz jsem se nahodou otocila, uvidela jsem pod brevnem schovane cele hejno vetsich sedo-zlutych ryb, po dne utikal krab poustevnicek atd. Takze jsme se rozhodli dalsi den investovat do vyletu na koralovy utes.

Vylet mel tri zastavky. Prvni byla nejdelsi, pruvodce se vzdy potopil a prinesl morskeho jezka, obrovskou musli - jednou plnou, podruhe s krabem poustevnikem, potom vydrazdil murenu, aby se ukazala... Pripadala jsem si jako v Hleda se Nemo, nebo v akvariu... Druha zastavka byla u hejna rejnoku, ktere krmil sardinkami a pobliz vyckavala i velka barakuda. Treti zastavka byla dobrovolna a plavali jsme samostatne, ale uz jsme byli unaveni a tesili se na ovocny zakusek na palube. Odpoledne jsme si jeste pujcili kajak a projeli se kolem mol, mangrovu a toho mista, kudy se prohnal hurikan. Vsechny barvy jsou uchvatne syte.

Flores, Tikal

Opustili jsme Coban a cekal nas opet cestovni den v minibuse. Sjeli jsme z hor do roviny - z 1300m.n.m. do 110m.n.m. - a poradne se oteplilo. Ocitli jsme se pralesnatem cipu Guatemaly, ktery je casti "plic sveta" a domovem mnohych zvirat. Timto si skrtam i navstevu zoo, stejne jako pout, ze seznamu mist, ktere musim po prijezdu navstivit. Nasi dalsi destinaci je Flores - mesto na ostrove. Hernan Cortez tu pri sve ceste zanechal sveho nemocneho kone, mistni obyvatele ho ale neumeli krmit, nosili mu kvetiny a nejcennejsi pochutiny, obetiny a dary, ale kun posel. Odjakziva meli problemy s povodnemi, rozhodli se proto kone obetovat a hodili ho do jezera. Postavili mu kamennou sochu, kterou po dlouha leta uctivali a povodne ustaly.



Dnes je Flores spojeno s pevninou silnici na uzke siji se zvedacim mostkem. Je to malicke mestecko, spise tedy cast soumesti jehoz hlavni cast se nachazi na brehu jezera. Pripadame si tu jako Maly Princ na jeho planete, kterou obejdeme za 15 minut kolem dokola. Ale to jezero je nadherne. Ciste, velke a klidne. Naplavani jako delane a navic naprosto nezbytne pro schlazeni po celem dni poceni se.

Druhy den na nas v 6 rano troubil autobus pod balkonem a jeli jsme se podivat na Tikal - mayske ruiny uprostred pralesa. Cestou se rozednilo a pozorovali jsme dopravni znacky upozornujici na pralesni zvirata jako nosaly, krocany, jeleny, hady a jaguary. Rikali, ze rano bude chladneji, ale i v kratasech a tricku nam bylo teplo. Udelali sme dobre, ze jsme si privstali, kvuli vedru a lidem, zvirata uz se stihla ukryt dal od cesticek. Ale i presto jsme jich dost videli - opice se houpaly v korunach stromu, nebo snidaly na palme, nosali si nedelali tezkou hlavu z turistu a klidne prozkoumavali, co jim nechali pod lavickou, ptaci byli vsude kolem...

A Tikal byl jako na pohlednicich a obrazkach v encyklopediich. Na hlavnim namesti se nad vrsky stromu tycily dva chramy, jake jsem tady jeste nevidela. Jsou strme a svou strukturou pripominaji mayske bojovniky - na pyramide je chram (hlava) a nad nim je jeste vysoka nadstavba (bohate masky, ktere nosili na hlavach nacelnici) - to proto, ze neznali klenbu a pro zastreseni pouzivali nepravou precnelkovou klenbu, nebo drevene preklady. Takova klenba vyzaduje velke navyseni stavby. Je to naprosto impozantni misto, dechberouci a nadherne. Mensich palacu jetu bezpocet. Vyhoda tohoto mista oproti jinym ruinam je ta, ze je v pralese, takze kdyz pres den svitilo slunce, mohli jsme se ukryt ve stinu stromu. A po chvilce se vynorit pred dalsim chramem, jeste daleko vyssim, nebo starsim, vzdy se nejake nej najde. Cela oblast je opravdu rozlehla a stale tu clovek svadi boj s dzungli, ktera pamatky bezmilosti pohlcuje. A to se v ni ukryvaji minimalne dve dalsi oblasti jeste velkolepejsi nez Tikal, ke kterym vede cesta akorat dva dny pesky pralesem.

Coban, Semuc Champey

Pondeli jsme stravili nudnym cestovanim. Tady to neni tak jednoduche jako v Mexiku sednout vecer do busu a probudit se rano v jinem meste. Rano jsme se s batohy na zadech vydali na nadrazi a napinali usi odkud uslysime volani: "Guateeee, Guate Guatemalaaa..." jako na pouti. Ano, jeli jsme do hlavniho mesta, ale jenom proto, abychom tam presedli na autobus do Cobanu. Jizda to byla poutova, akorat tahle horska draha vic nez nahoru a dolu hazi z prava do leva. Moc jsme se tam neohrali - taxikar nas varoval, ze pohybovat se tam s batohy je nebezpecne, v centru nic zajimaveho nemaji, tak jsme jeli dal.

V Cobanu jsme nasli ubytovani, shledali, ze mesto je to opet typicky Guatemalske, bez velke koncentrace turistu a s nicim zajimavym k videni. V pruvodci se pise, ze oblast je proslavena pestovanim kavy a kardamonu, ale na trzisti nic z toho zvlast nedominovalo. Damska moda se trosku zmenila. Sukne jsou stejne, ale nosi tilka a pres ne krajkovany prehoz-bluzku u krku vysivany. Strih ma tvar obdelniku, uprostred se necha dira na hlavu a kdyz se sesiva po stranach, tak se nechaji jeste diry na ruce. Obdelnik nema sirku ramen, ale loktu, takze jim je to siroke. Dalsi "modni doplnek" se odhaluje pri kazdem usmevu - zuby ma vetsina ve stribrnem ramecku.

V utery jsme si privstali a vydali se na vylet na Semuc Champey. Jeli jsme uzasnymi horami, vsechny ty zelene kopce jsou strme a silnice se do nich musi hrube zakousnout. Pri jednom vyhledu pres udoli mi formace naproti pripomela sjezdovku olympijske discipliny sjezd bouli. Mezi policky kukurice a lesy bananovniku jsme rozpoznali i plantaze kavy. Vystoupili jsme ve vesnici Languin a rekli nam, ze na Semuc Champey jezdi autobysy akorat ve dnech trhu, a ze nam nezbyde nez zaplatit draheho chlapka s 4x4 pickupem. Ale jak tak dobre nahody nechodi daleko, dobehli jsme jeden pickup pro mistnaky a vmackli se k nim na korbu na stojaka. To byla jizda - po kamenite ceste, nahoru, dolu, doprava, doleva, krasny vyhled do kraje a vitr ve vlasech...







Semuc Champey je misto, kde reka s hucenim mizi v podzemi, aby o par set metru opet vytekla, zatimco na povrchu tohoto "mostu" se nachazi kaskadovita jezirka s azurovou vodou. Nejprve jsme vystoupali na vyhlidku a pokochali se tou prirodni nadherou, pote jsme si do te pruzracne ciste vody skocili, a nebyla vubec tak studena jak jsme si ji predstavovali. A protoze tu nebylo moc lidi, jen par lidi z Evropy (i jeden Cech), uzili jsme si to tu nalezite. Pro me jsou takova mista s pralesem a vodou jedny z nejlepsich zazitku vubec, ale tohle misto ma neco do sebe. Opravdu z Guatemaly zatim nejlepsi, kde jsem byla.

Trochu jsme se bali, jak se dostaneme zpet, zvesti byly, ze posledni autobus se vraci ve 13 odpoledne, ale meli jsme opet stesti. A jeste jsme stihli se v Languinu podivat do jeskyne s opravdu velkymi krapniky a spoustou netopiru. Autobusik, kterym jsme nasledne jeli zpet do Cobanu byl tak plny, ze si chlapi s detmi vracejici se z prace v lese, museli vylezt na strechu. V tech zatackach a kopcich jsme o ne meli docela strach, ale asi byli zvykli. Nastesti nejeli daleko.

Antigua, Pacaya

Tentokrat jsme presun meli bez autobusoveho dobrodruzstvi, protoze jsme se nahodou trefili na nadstandartni autobus, jediny primy do mesta Antigua, nebo-li Stara Guatemala, byvale hlavni mesto. Je to oblibeny cil turistu, takze se necitime ani jako v Guatemale, vsude kolem krouzi draha auta, potkali jsme i Skodovku - prvni, kterou jsem v Americe videla. Namesti je lemovane drahymi kavarnami, ale mesto je to moc pekne, raz mu davaji ruiny kostelu. Kdyz se vlada presunula do nove Guatemala City, mesto chatralo a kostely padaly. Ne vsechny byly opraveny, a tak zustaly v ruinach. Z jednoho konventu udelali petihvezdickovy hotel. Nastesti je otevreny pro turisty, takze jsme se prosli timto kouzelnym mistem, kteremu jeste na atmosfere dodala pripravujici se svatba a tisice svicek rozestavenych po ruinach.
Z kostela zrekonstruovali oltar a dodali zavesenou platenou strechu, konecne neco zajimaveho z architektonicke stranky. Jinak akorat nadavam na uprednostnovani automobilu pred chodci, kdyz skacu z chodniku na chodnik a prekracuji schody, diry a psi. Prosli jsme nekolik zajimavych ruin, zaujala nas puvodni pradelna, dnes je to uzasna kasna se zlutavou arkadou, ktera mela sitou barvu pri zapadu slunce a potesilo me to teplicko a slunicko. Nicmene stale myslime na to, jak prichazime o ty zaveje snehu v Praze, snad to vydrzi jeste par dni nez se vratim.






Druhy den jsme se jeli podivat do sousedni vesnice u paty vulkanu Agua. Jsou tu tri vulkany. Ohen a Voda maji sve nazvy nejen podle 4 zivlu, ale i podle toho, co se skutecne nachazelo nahore. Jednoho dne se voda z vulkanu Agua uvolnila a bahno zaplavilo byvale hlavni mesto, kde zemrelo mnoho lidi. Vlada s tim nechtela nic moc delat, protoze zachranne prace byly riskantni a presunula sve pusobiste do Antigua Guatemala. Nicmene jedna spolecnost s vice zkusenostmi mesto odhrabala a zrekonstruovala, takze jsme zadne zavalene domky, ktere jsem si predstavovala, nepotkali.




Odpoledne jsme si zaplatili vylet na vulkan Pacaya a pribalili si banany na opekani. Pacaya je totiz dosud cinny vulkan a jde z neho lava. Mikrobusem nas jelo 11 a nejvic bylo pochopitelne slyset pronikave svitoreni Amiku. Cestou jsme dokonce videli hlavni mesto Ciudad de Guatemala, coz jsme ani necekali, protoze se mu chystame vyhnout. Kdyz jsme vystoupili z mikrobusu, vrhli se na nas kluci, kteri prodavali klacky a hole za 5 kecalu, coz bylo pekne drahe, ale nakonec jsmejednu koupili za 1 kecal. Dal nas obklopovali a po ceste doprovazeli kovbojove na konich, cekajici zda nektery turista nebude moci dal a koupi si jizdu nahoru na hrbete maleho konika. Sli jsme prevazne po sypkem pisku s kaminkama a vsem se pekne prasilo za podrazkama. Nicmene nakonec to nebylo tak, jak jsme si to predstavovali. Zadna lavova reka, zadne opalovani klacku v tekouci lave, ani vedro, ani tryskani lavy z vulkanu. Z vrsku Pacayi nepretrzite stoupal bily dym a z krateru na jeho uboci line vytekala lava, takze jsme nad sebou akorat obcas uvideli cerveny zablesk, kdyz se odloupla cerna krusta z povrchu lavy. V miste, kde jsme byli se valelo par kamenu s cervenymi trhlinkami a turisti si u nich opekali bonbony marshmallow, jeden zalesak vytahl dva steaky a za chvilicku byly k jidlu, my s bananem moc nepochodili. A jak je svet maly, krome anglictiny jsme u tepleho kameme uslyseli i cestinu. Pri ceste zpatky jsme videli paradni zapad slunce s tremi vrsky vulkanu Agua, Fuego a Acatenango. Cervena lava na cernem kopci s pribyvajicim serem vic kontrastovala. Sli jsme nakonec potme lesem dolu k autobusu, i to melo neco do sebe. Zvlaste s cedulemi pozor jaguari. Ale vzhledem k mnozstvi turistu na vulkanu se nebylo ceho bat. Pod kopcem nam kluci malem brali z ruky zakoupene hole s tim, ze jsou pronajate, abychom jim je darovali zpet. Na veceri jsme si opet dosli k zlutemu kostelu na tortu s chile relleno, protoze to je nejlevnejsi, nejchutnejsi a nejjednodusseji dostupna strava v okoli a jako zakusek byly bunuelos s medem, nebo mole s banany. Mnamka.

Zajimavost 1: V malych vesnickach maji indianske rodiny 10 az 12 deti, holky se vdavaji od 15/18ti let a mnohdy se dozivaji pouze 45 let.

Zajimavost 2: Vsude tady pouzivaji ohnostroje a petardy k upozornovani bohu na sve modlitby, je to jako tukani na nebeskou branu, ale vzdycky se strasne leknu. Ohnostroje tak maji porad, ve dne v noci, po msi v kostele je to rachot.