pondělí 28. listopadu 2016

Dětské jídlo

Překvapilo mě, že tu nemůžu sehnat čaj pro kojící matky, ani dětský čaj, ani fenykl.
Mléko v prášku se tu prodává běžně, nám povědomé je balení od Nestlé. Dá se sehnat HA i bez laktózy. Ale bez mléka v případě intolerance kravské bílkoviny teda ne. Kaší je tu spousta různých, ale na všech píší, že se nemají zalévat vodou, ale doporučeným mlékem. Rozdělala jsem to tedy s dovezeným sunarem. Přesnídávek jsou tu plné regály. Mají jak zeleninové, tak ovocné i kašičkové taštičky. Ale zajímavé je, že tu tropické ovoce mají označováno za vhodné dříve než u nás, pro zdejší děti je to normálka, takže Vanesa už baští kiwi, broskve, mango a začali jsme kupovat i ovoce, které jsme my sami nikdy neviděli, natožpak ochutnali. Taková chirimoya je nejsladší ovoce vůbec a Vanese také chutnala. Ze zeleniny si oblíbila camote - sladkou bramboru v barvě mrkve. Má ji snad i raději než ovoce, které může být trochu kyselé.






neděle 27. listopadu 2016

Dětské potřeby

Docela mě překvapilo, že tu nemají speciální přípravky na mytí nádobí a podlah šetrné k dětem. Vzala jsem si jedno balení saponátu s sebou, ale část mi vytekla do kufru. Všechno tady je děsně chemické, smrdí to chlórem nebo savem. I voda po napuštění do vaničky smrdí chlórem. Vlhčené ubrousky se tu prodávají, ale já je stejně nepoužívám, vystačím si s perlanem namočeným ve vodě, a ten jsem si vzala s sebou.

Co bylo ale potřeba koupit byly plenky. Osahávala jsem balíky a všechno mi to přišlo stejné. Doma se mi nejvíce osvědčily Toujours z Lidlu, tenké, funkční. Tady vše ukazovalo na Huggies, tak jsem jeden balík koupila a k němu ještě jedny Parents Choice of Walmart.
Doma mě nemile překvapilo, že oboje byly parfémované. Ještě jsem se s voňavými plenkami nesetkala. Vůbec se to nevyvoní, když to nechám venku větrat, a není přes to cítit, že je pokaděná. Samotné mi vadily voňavé intimky. A parfémy nejsou nic zdravého. Nevim, proč by to malá musela pořád čuchat.

 

Oboje byly srovnatelné. Středně tlusté, stejně příjemné, možná ty Huggies o trošku více. Na zádech nařasená gumička, dobrá lepítka... Akorát Huggies má na zadku kratší absorpční část asi o 3 cm, takže je nepoužívám na spaní, protože se někdy vleže počůrá tak, že to teče přes bříško nad nožičkou a ven z plíny v boku u pasu.

Na podruhé jsem očichávala balíky v regálech. Ty parfémované byly většinou neprodyšně uzavřené, ty neparfémované měly perforaci, ale nikde na obalech nebylo nic napsáno. Koupila jsem Bio Baby a Eco Natural od Huggies. Ani jedny nejsou parfémované. Opět jsou úplně stejné, Huggiesky mají níže ukončenou absorpční vrstvu na zadečku a jsou o trošičku měkčí. Obojí stojí 120 pesos za 36-40 ks. Nakonec používám EcoNatural přes den a BioBaby v noci.

  

Kamarádka z USA žijící zde mi poradila objednat si Pampers přes Amazon.mx. Dodací lhůta je prý 3 dny. Až spotřebuji co jsem nakoupila, vyzkouším to. Pampers jsou ještě tenčí a příjemnější a neparfémované. Dokonce jsem je našla prodávat v HEB, ale poloviční balení za dvojnásobnou cenu.

pátek 25. listopadu 2016

Výbavička v Monterrey

Věci jsme začali shánět ještě před příletem, chtěla jsem, aby tu na nás čekala postýlka, autosedačka a pěnové puzzle na zem. Nakonec se nepodařila autosedačka, ale jídelní židlička. Olimpia sice sama děti nemá, ale má kamarádky s dětmi, takže jsme nakoupili od nich. Doporučili nám FB skupinu Seminuevos del Sur, kde se prodávají věci po dětech z druhé ruky. Dětských krámů tu moc není, snad jenom Bebeshop. Ve Walmartu a Sorianě lze nějaké ty plenky, vaničky, nočníky, sunary, lahvičky aj. sehnat, ale kočárky jsou tam strašně plastové.

Sehnat kočárek byl oříšek. Ve skupině Seminuevos del sur jich byla v nabídce spousta. Ale ty, které se mi líbily, byly od jedné paní, která nemazala již prodané inzeráty. Vyhlídla jsem si Infanti Epic 3G, protože se korbička dá poskládat na sporťák. Ale ve Walmartu jsem viděla, že kolečka, která vypadají na internetu jako nafukovací pneumatiky jsou jen plastová - pěnová. A tento kočárek je měl, takže jsem hledala kočárek s nafukovacími koly. Našla jsem jeden v Liverpoolu, ale za 12 000 pesos. Také jsem se musela poohlédnout po jiném zdroji kočárků z druhé ruky. Nakonec jsem hledala kočárek na běhání se třemi koly na www.segundamano.mx - mají dobré vyhledávání a je možné přímo kontaktovat prodejce. Jeden ze tří se mi hned ozval a odpoledne jsme si jeli pro kočárek i s autosedačkou za 2500 pesos. Vyprali jsme ho, znovu smontovali a byli jsme mile překvapeni výsledkem. Bohužel není odpružený, takže je vhodný na asfalt, ale vytahli jsme ho i do hor.







neděle 20. listopadu 2016

Na zimu do teplých krajin - let s dítětem

Po narození Vanesy jsme se chtěly co nejdříve vrátit za Lubošem do Monterrey, ale čekaly jsme s odletem až bude mít alespoň základní očkování. Naše pediatrička očkuje ve dvou, čtyřech a šesti měsících, dostala Hexavakcínu a pneumokoky. Kdybychom nechtěly co nejdříve letět, asi bych očkování odložila do půlroku na zkrácené schéma 2+1. Očkování zvládala jako všechno ostatní bravůrně. V listopadu dostala třetí dávky, Lubomír pro nás přiletěl a my se vrátily do Monterrey. Měli jsme z tohoto 24hodinového dobrodružství obavy, ale všechno jsme krásně zvládli. Letěli jsme z Prahy přes Londýn a Dallas do Monterrey.

Minimálně měsíc před odletem bylo třeba zařídit Vanese pas. Letenky jsme kupovali docela na poslední chvíli, netušili jsme, že jsme si vybrali termín před svátkem díkůvzdání, takže lety do USA byly hodně plné. Dítě do dvou let cestuje na klíně, nemá svou sedačku, platí se za něj letištní poplatky a má nárok na svá zavazadla - velké do 23 kg a příruční do kabiny, ale nepodařilo se mi jednoznačně zjistit jestli kočárek je místo velkého zavazadla, nebo ještě k němu. Týden před odletem jsem Vanese naklikala víza do USA - ESTA. Spoléhala jsem na to, že v letadlech mají pro děti košík, který lze pověsit na zeď za kuchyňku nebo za záchody. Ale v našem letu to neměli, ani v jiných letech v námi vybraném termínu.

Hodně jsme zvažovali téma kočárku. Pokud je kočárek lehký a skládací, vezmou ho až k letadlu, pokud je velký, odbaví ho. Nelze letět s korbičkou, jen se sporťákem. Náš je velký, těžký a rozložitelný na dva kusy. Nechtělo se mi riskovat, že nám ho nevezmou, ani se s nim strkat na přestupech přes fronty. Rozhodli jsme se ho nechat doma a v Mexiku koupit nový. Letěli jsme s nosítkem Manducou a místo košíku, který v letadle nenabízeli, jsme koupili tašku na dítě od Emitexu. Měla jsem strach, že je větší než povolené palubní zavazadlo, ale nikdo nic neřešil. Vanesa má pěkný spacák s deskou pod zády a ušima, za které ji lze nosit. Akorát se vešla na sedačku mezi nás.

Z Prahy do Londýna bylo v letadle volno, měli jsme trojku sedadel a koukali z okénka na Londýn. Na dlouhý let (10,5 h) byla volná jen 2 sedadla uprostřed čtyřky, což bylo úplně blbě. V Londýně jsme proto poprosili u American Airlines, jestli by nám nemohli dát alespoň něco do uličky. Paní přešoupala pár cestujících a dostali jsme trojku sedadel uprostřed. To bylo skvělé. To mimino má přecijenom dost věcí a pořád se někam nebo po něčem sápe. Na posledním letu byla jen dvě a dvě sedadla, ale to Vanesa spala v tašce na klíně.

Od čtyřech měsíců dostává Vanesa příkrmy, takže jsem na cestu nakoupila minikrabičky na svačinky. Bála jsem se, že budou striktně kontrolovat limit 100 ml, ale krabičky jim byly úplně jedno a dětské pití má asi výjimku a pouštěli nás s plnými lavičkami 160 ml, jenom v Dallasu je zkontrolovali. Ani jednou jsme nemuseli ochutnávat. Jídlo vycházelo akorát na starty. Když se protahovalo čekání na volnou runway, byla Vanesa nedočkavá, ale jak se letadlo odlepilo od země, dostala jídlo, prs, nebo lahvičku s čajem a cucala dokud jsme nebyli dost vysoko. Přistání je pomalejší klesání, tak to jsme jí dávali upít z lahvičky podle toho, jak nám praskalo v uších. 

Protože byla zvědavá na letištní procesy, hned po jídle při startu usnula. Na dlouhém letu se docela zabavila novými hračkami a prozkoumáváním ovladače na obrazovku. Nějaký ten čas koukala na Hledá se Dory. V tašce byla i na bříšku, pak jsme chodili po letadle, koukali na ostatní děti na palubě a tak nějak to nakonec uteklo, i když se to nad Irskem zdálo být ještě nekonečné. Myslela jsem si, že jí někde vzadu dám deku na zem a bude se moct prolézt, ale to letušky nechtěly ani vidět. Bylo nás tam vzadu s dětmi pár a neviděly nás tam rády ani stojící. Přebalování na záchodech docela OK. 

Na přestupech jsme měli trochu problém najít nějaké místo, kde nesvítí zářivky přímo do očí ležícímu dítěti. V Londýně jsme nakonec našli dětský koutek. Skoro nikdo tam nebyl, tak tam se mohla pěkně protáhnout. Naučila se klouzat pozadu po "klouzačce" a sedět na letadle.

Velkou výhodou létání s dětmi je, že máte privilegia jak první třída. Všude nás pouštěli přes fronty, na imigračním je nic nezajímalo, šli jsme první do letadla. Jen říkali, že nesmí vyrůst, jakmile nebude už tak roztomilá, nebudou nás nechávat předbíhat. Jasný, proto jich budeme mít víc, že jo...

Tak všechno hladce vyšlo a jako největší oříšek zůstávala před námi otázka časového posunu.
V Dallasu ponocovala na  přestupu, jak kdyby to byla skvělá párty, takže pak spala v letadle jako špalek. Bála jsem se, že přijedeme domu o půlnoci a ona se vzbudí, že je jako sedm ráno. Ale naštěstí spala do čtyř. A pak se to postupně posunovalo, do pěti, do šesti, dávali jsme ji později spát (tj. v 17, v 18, v 19) a ráno ji přemlouvali zůstat v posteli, až dneska spala do sedmi. Ale v noci se budí, můžou to být i zoubky... a odpoledne nemůže usnout, je hyperaktivní a usne jen v šátku, ale lepší se to. Týden po příletu mi dokonce poprvé odpoledne usnula v kočárku.