Rozhodli jsme se udělat si prodloužený víkend u moře - tedy u Pacifiku. Byla to naše první rodinná dovolená u moře, moje první zkušenost s vnitrostátním letem, Vanesy poprvé na písku a to rovnou na pláži. V Puerto Vallarta je stále kolem 26°C. I proto je to město Amerických důchodců, kde potkáte o hodně víc lidí na kolečkovém křesle, než jste v Mexiku zvyklí. Proto jsme se rozhodli s sebou vzít i kočárek (a autosedačku - Vanesa měla své koupené sedadlo v letadle), také na zkoušku, jak se létá s kočárkem. Po pobřežní promenádě lze s kočárkem parádně korzovat. Jinak to a zas tak bezbariérové město není, ale dá se.
Let byl v pohodě, na to, že samotný netrval ani hodinu a půl, mu ale předcházelo dlouhé čekání na letišti a přípravy. Letenky jsme kupovali přes
www.despegar.com.mx, ale měli jsme s tím spoustu problémů. Příště se tam podíváme na lety, ale pak si letenky koupíme přímo od letecké společnosti, v tomto případě
www.volaris.com. Despegar měl problém s českou kartou. Poprvé platba neproběhla, když jsem tam opakovaně volala, řekli mi, že jim nefrčí systém a mám zavolat později, nakonec let zrušili, i když to měli udělat až za 24 hodin. Tak jsme bookovali znovu, mezitím zdražili, opět nějaké zdržení s platbou, tentokrát vyžadovali, abychom zavolali. Když jsem řekla, že držitel platební karty nemluví španělsky, nějak to vyřešili interně, ani po nás nechtěli žádné další ověřovací informace. Kočárek nám neodbavili jako zavazadlo, ale až před letadlem. Překvapilo mě, že nám až při nástupu do letadla kontrolovali autosedačku, zda má atest do letadla, naštěstí to našli. Autosedačka musela sedět u okénka, takže nejlepší výhled na hory pod námi měla Vanesa.
V Puerto Vallarta jsme měli zarezervované dva hotely. Dvě noci v centru s kuchyňkou, dvě víc na jihu v all inclusive hotelu. Lokality jsme vybírali dlouho. P.V. je v zálivu, nahoře je Nové město, pak letiště, nudná Zona Hotelera, pak zóna místních a obchoďáků, docela nízko je teprve DownTown - staré město, které doporučujeme. Puerto Vallarta je moc pěkné město. Na promenádě je spousta soch, bacha, některé jsou živé. Mají pěknou katedrálu a vyhlídku na kopci. První hotel jsme vybrali u Pier de los Muertos a byla tam pěkná pláž, výše ve městě byla oblázková. Hotel Emperador měl kuchyňku na balkoně s výhledem na pláž, takže jsme dali malou spát a večeřeli jsme v kontaktu s nočním životem pod námi. Ráno u snídaně zas malá stála u zábradlí a fascinovaně sledovala racky a vlny.
Jeden den procházka podél pobřeží a koupání v moři. Druhý den výšlap na kopec na vyhlídku. Ve všední dny v závěru stoupání funguje lanovka. My šlapali po schodech a za námi funěl dělník s pytlem cementu na zádech. Na vrcholu je kříž a zvláštní třípatrová železobetonová konstrukce. Dozvěděli jsme se, že to je základ sochy Panny Marie, která má být 60 m vysoká - na 60. výročí katedrály. Něco jako Kristus v Riu. Zdá se nám to dost subtilní na takovou výšku. A jestli tam ten beton tahají na zádech, tak nezbývá, než jim fandit. A stěhovali jsme se na jih.
Hotel Parque Royal má vlastní soukromou plážičku. Těšili jsme se, jednou budeme na správné straně a nebudeme nadávat, že se na pláž nemůžeme přes hotely dostat. Ale... Pláž je na sever a hotel ji trochu stíní, bazén ještě víc. Dno rychle klesá, a tak jsou tam velké vlny, takže se pořádně nedá koupat. Personál hotelu tvrdí, že v moři je virus, a proto hoteloví hosté mají střevní potíže. Jenže nám to řekli pozdě, protože se tím nevytahují.
Třetí den jsme se prošli po silnici k Los Arcos - ostrůvkům, které moře vymílá do oblouků. Říkali, ať nechodíme, že je to nebezpečné, ale až na 50 m jsme šli po chodníku. Výlet lodí by za to asi nestál. To už bychom se raději vypravili na ostrůvky Islas Marietas a prošnorchlovali se jeskyní na
Playa Escondida. Odpoledne u bazénu a u moře. A v noci nám začalo běhání na WC. Chytli jsme ten jejich "virus z moře". Ve vedlejším hotelu nevaří, a proto mají malý obchůdek, ve kterém prodávají i léky. Prý to má spousta lidí z obou hotelů. Chtěli jsme si připlatit ještě pár hodin v hotelu po check-outu, ale nakonec jsme byli rádi, že nás nechali na pokoji o dvě hodiny déle a celý den se změnil v čekání na odlet. Ještě po týdnu nejsme úplně v pořádku, vrací se to. Tak pozor na malé malebné pláže u velkých hotelů, kdo ví, co do toho moře pouští.
