Ráno nás vzbudilo hlášení, že hosté ubytovaní v kajutách mají odevzdat klíče na recepci a pospíšit si na snídani. Dnes byl časový posun, čekali jsme, že přijedeme v 8 místo v 7, ale loď asi jela rychleji, protože bylo 6 ráno. Spali jsme tak 5,5 h. Vysprchovali jsme se, pobalili věci, Vanesu do nosítka a vyrazili na tu snídani. Probudila se. Ke snídani bylo kafe a sladký chleba. Svítalo, loď manévrovala k molu. Výstup opět trval dlouho, stání ve frontách, čekání na vstupní kontroly zavazadel a dokumentů... Překvapilo mě, že jsme nepřijeli do
La Paz, ale do přístavu v
Pichilingue, nedostatečná příprava. Vzali jsme si taxíka, nebylo z čeho vybírat, byl to křáp, uvnitř smrděli zplodiny, jeli jsme asi 20 minut. Cestou mi došlo, že jedeme ze směru, kde asi má být pláž Balandra, kam jsem chtěla dnes jet a strávit den koupáním v klidné zátoce. Krajina kolem byla celkem dle očekávání vyprahlá - skály a kaktusy, nikde jediný strom.
Hotel Seven Crown Malecón byl moc příjemný. Na recepci samí usměvaví pěkní vysocí hoši. Dostali jsme navíc jednu snídani. Přebalili jsme zavazadla a vyrazili do půjčovny pro auto, abychom se mohli dostat na pláž Balandra. Tam jsme narazili na
problém - National Car rental má v podmínkách, že i když půjčovné již bylo zaplaceno, budou chtít vidět kartu, ze které to bylo hrazeno.
Během rezervace této cesty jsem několikrát dávala údaje o platební kartě. Dopadlo to tak, že mi volali z banky, že zachytili podezřelou transakci. Nejprve testovací převod 1 Kč, poté nákup šperků za 1000 dolarů. Snížili mi automaticky limit pro internetové nákupy, ale protože jsem zavolala pozdě, transakci nechali proběhnout s tím, že mohu požádat o reklamaci a vrácení. Ale dohodli jsme se na zablokování karty. Zablokovanou kartu jsem si s sebou na výlet nevzala. K čemu taky. Nebylo cesty tam ani zpět. Paní na nás koukala, my na ni. My po ní chtěli navrhnout řešení. Na to Mexičan není stavěný. Nakonec zvedla telefon a začala volat. Poradili jí, že máme rezervaci zrušit, požádat o vrácení peněz (- 10 %, které si nechají), ale protože chceme ve službě pokračovat, peníze by nám měli vrátit. Měla jsem zavolat na zákaznický servis.
Kámen úrazu všech mexických služeb - na žádný zákaznický servis se nikdy nedovoláte. Po půl hodině vyzvánění se stále nezdálo, že by to paní nějak pohnulo, tak jsem jí řekla, že tohle nikam nevede. Za chvíli mi dojde kredit i baterka. Někam zavolala a potvrdili jí, že tohle čekání na telefonu se platí. Zavolala ze svého a hned jí to přijali. Vysvětlila jsem jim problém, vytvořili jsme novou rezervaci. Zkoušeli mě někam přepojit na reklamace, ale tam to nikdo nebral - opět. Dodnes nechápu, proč tyto dva úkony byly na sobě závislé. Reklamací jsem se mohla zabývat později, teď jsme chtěli novou rezervaci na Lubošovu kartu. Jen co jsem nadiktovala čísla z karty, zježili se mu vlasy na hlavě, protože neměl odblokované internetové bankovnictví. Myslela jsem, že ho kopnu. Běžel do hotelu (1 blok) na wifi, ale nedařilo se mu to. Platba přesto proběhla v pořádku, naštěstí. Jenže paní tam tu rezervaci ještě asi dvě hodiny neviděla v systému. Tvrdila, že čeká na zrušení původní rezervace, aby se uvolnilo auto a ona nám ho mohla znovu půjčit. Nakonec jsme se dozvěděli, že si můžeme půjčit pouze nejmenší kategorii, kterou jsme vzali, alespoň něco. Poslala mě do hotelu na wifi poslat reklamační email. Že prý bez jeho vyřízení se nepohneme dál. Blbost. Po těch dvou hodinách, kdy jsme už ztráceli naději na uskutečnění dnešního programu, dočkali jsme se hotelového pokoje a chystali jsme se zalézt do peřin a vyspat se, zazvonil telefon, že auto je připraveno. Nastal problém se zálohou, na kartě nebyl dostatek peněz v týdenním limitu pro výběr. Paní překvapivě přišla s návrhem, abychom si připlatili 600 za pojištění a záloha se zmenšila ze 45000 na 5000. A prošlo to. Jediné, co proběhlo dobře byl požadavek na dětskou autosedačku. Auto bylo v pořádku, jen trochu málo oleje. Nakonec jsem zjistila, že email s reklamací nedošel, protože paní neumí spelovat customer service - opravila mi to na costumer. Takže jsem ho posílala za 5 dní znovu.
Nasedli jsme do auta a vyrazili. Cesta na pláž trvala cca 40 minut. Jenže byla neděle a parkoviště u pláže byla plná. Rozhodli jsme se ještě kousek popojet, dopřát Vanese trochu spánku navíc a podívat se na
Playa Tecolote, kde cesta končí. Tecolote je rozlehlá pláž lemovaná auty a slunečníky. Jeli jsme kam až to šlo, nehodlali jsme zapadnout do písku. Voda je tu klidná a mělká, i když trochu studená, nebo osvěžující, chcete-li. V písku se skrývají valouny, ze kterých se dobře staví přehrady a jezírka. Nakráčeli jsme do vody, ale dlouho nám sahala jen po kotníky, Vanesa byla spokojená. Měli jsme štěstí, že bylo střídavě oblačno a slunce nepálilo pořád. Po-rochnili jsme se v písku, obdivovali se horám za námi. Když se slunce sklonilo k obzoru a Mexičani začali balit, rozhodli jsme se přesunout na Playa Balandra.
Na
Playa Balandra nás už pustili až na parkoviště u pláže. Jen jsme otevřeli dveře, vrhl se na nás roj pidi-mušek no-see-thems. V zátoce jsou mokřady. Rozhodli jsme se nekoupat a oblékli se do dlouhého lehkého. A místo na pláž jsme vyrazili na kopec. Byla odtamtud pěkná vyhlídka na zátoku. Balandra má vlastně dvě pláže. Jednu u parkoviště - s mouchama, a druhou za horou. Dostanete se na ní buďto přes kopec, nebo broděním mělkou vodou okolo z první pláže. Litovala jsem, že se nekoupeme.
Když jsme se pokochali výhledem, sestoupili jsme na druhou stranu kopce na druhou pláž, kde už žádné mouchy nebyly. Překvapila nás pestrost písku. Duny jemného písku, u vody však byl písek hrubý a dokonce v jedné části byla jen obroušená skála. Přešli jsme pláž až na konec, kde se ukrývá místní lákadlo - kamenná houba. Moře vymlelo skálu do tvaru houby. Nedávno na ni nějací turisté lezli a strhli ji, takže teď má v noze ocelové výztuže. Všichni se tam nahrnuli na focení se západem slunce. Brodili se ze všech stran, bylo těžké to vyfotit bez břicháčů v pozadí.
Na samotný západ jsme nečekali. Měli jsme před sebou cestu zpět, a tu jsme chtěli zkusit vodou podél břehu. Bylo to opravdu příjemné. Doporučuji sem jezdit ve všední dny. Cesta zpět do La Paz byla jedna dlouhá kolona aut jedoucích z pláží. A ti trubci jsou schopní celou cestu v koloně blikat blinkry ostatním řidičům k zlosti do očí. Nechápeme. Po příjezdu na hotel jsme si slíbili dobrou večeři. Vydali jsme se dva bloky od hotelu doprava a vrátili jsme se, zkusili jsme dva bloky doleva a vrátili jsme se, protože nikde žádná restaurace, jen zmrzlina, kavárny, BurgerKing a bary. Nechali jsme si poradit. Poslali nás do Bismark-cito. Šli jsme po náplavce a vyhýbali se cyklistům na strojích všech možných výšek a velikostí a rychlostí. Restauraci jsme nenašli, nakonec jsme ji minuli. Nikde neviselo jméno, viděli jsme ji a nelíbila se nám, protože byla plná obrazovek s fotbalem. Nakonec jsme došli k restauraci, která se nám líbila -
El Zarape de Lorena Malecon. Příjemné prostředí, normální atmosféra, žádný bar pro Amíky. Zamilovali jsme si dětské menu, které nabízelo kromě smažených porcí i naši oblíbenou kombinaci - vývar se zeleninou a masem a kopeček rýže. Na talířku byl ještě smajlík z pasty z červené řepy. I naše porce ryby byly vy-ni-ka-jí-cí. Výborně jsme si pochutnali, špičkové servírování na talíři umazaném tou pastou z řepy. Nakonec jsme si ještě dali čokoládový dort a odcházeli jsme nadšení. Přejedení a unavení.
