2015-18 Mexico, Monterrey | 2014 Costa Rica | 2009/10 Querétaro, Mexico, Guatemala, Belize
čtvrtek 11. února 2010
Návrat do Prahy
úterý 9. února 2010
Zpět v Querétaru
Do Querétara jsme s sebou přivezli výpadek dodávky vody do Alfrédova domu. Na ulicích nikdy nestojí cisterny jako u nás, takže jsme se myli na dvorku v kýblu vody, která natekla čůrkem z kohoutku na ulici. Už se těším na náš systém pitné vody, který funguje. V pondělí jsem si zabalila a vydala se naposledy do centra nakoupit poslední nezbytné suvenýry - pálivé omáčky, chile, sladkosti a tequilu.
V úterý jsem se jela umýt do kampusu, ale hlavně rozloučit se s kamarády i profesory. Rozlučka v baru se minule sice povedla, ale s nikym jsem si dostatečně nepopovídala. V kampusu jsem potkala téměř všechny blízké přátele a času na rozloučení jsme měli dostatek. Profesorka španělštiny se se mnou chtěla dokonce vyfotit, aby měla památku! Na oddělení zahraničních vztahů jsem se došla přeptat na Gabrielu. Vzpomínky na ni mi stále nedají spát, ale uklidnili mě, že vše je v pořádku. Raúlovi, profesoru industriálního designu, který mi kdysi dovezl sladkosti z Japonska a doporučil spoustu míst, která jsme při naší cestě díky němu navštívili, jsem musela slíbit, že si ho přidám na facebook, abychom zůstali v kontaktu. To mě na tom mexickém kampusu nadchlo - vztahy profesorů s žáky...
Kamarádi slibovali, že se uvidíme v Praze, já zas, že do Mexika se ještě vrátim... Všichni byli moc milí, některým méně blízkým ani nedošlo, že bych měla jet pryč, tak akorát komentovali naše potkání tím, že mě už dlouho neviděli, což mě velice pobavilo. Ale věřim, že minimálně některé, ještě potkám. Uvědomila jsem si, že velká zásluha za to, jaký semestr plný nadšená jsem tu prožila, patří všem těmto duším. A moc mě potěšilo, že mě také rádi viděli. Když jsem odcházela z kampusu, už se stmívalo, a mě teprve došlo, že zítra letim. A že celé to cestování bylo sice fajn, ale nejvíc budu vzpomínat právě na ten čas, kdy jsem tu žila a studovala.
Kamarádi slibovali, že se uvidíme v Praze, já zas, že do Mexika se ještě vrátim... Všichni byli moc milí, některým méně blízkým ani nedošlo, že bych měla jet pryč, tak akorát komentovali naše potkání tím, že mě už dlouho neviděli, což mě velice pobavilo. Ale věřim, že minimálně některé, ještě potkám. Uvědomila jsem si, že velká zásluha za to, jaký semestr plný nadšená jsem tu prožila, patří všem těmto duším. A moc mě potěšilo, že mě také rádi viděli. Když jsem odcházela z kampusu, už se stmívalo, a mě teprve došlo, že zítra letim. A že celé to cestování bylo sice fajn, ale nejvíc budu vzpomínat právě na ten čas, kdy jsem tu žila a studovala.
neděle 7. února 2010
Tula
Rozloucili jsme se s Hugem brzy rano, protoze nas jeho maminka varovala, ze kvuli destum byla zaplavena dalnice u vyjezdu z DF. Ale nastesti uz bylo vse v poradku. Presedli jsme na severnim terminalu v DF, kde nam spoj opet zazracne navazoval, nevyplatilo by se dlouho otalet, a vydali se do Tuly. Vim, ze uz v Palenque jsem rikala, ze to budou nase podledni ruiny, a pak jsme jeste jeli na olmeckou La Ventu, ale Tula uz bude opravdu posledni. Je po ceste z DF do Queretara, nedaleko dalnice, mame cas a obrazky vypadaly velmi lakave, byla by skoda se jeste nezastavit.
V Tule totiz maji obry. Rika se jim atlanti a jsou to ctyri asi 4,5 metrove sochy. Stoji na vrsku pyramidy a majestatne hledi do kraje, tyci se nad davem turistu u svych kolen. Byvaly to sloupy chramu, ktery uz davno spadl. Za atlanty jsou jeste dalsi ctyri sloupy s krasnymi reliefy a u paty pyramidy pozustatky sloupovych palacu. Jinak toto misto je spise z mensich nalezist.
Po obede na trzisti jsme se dali do reci s policistou, ktery s nami sedel u pultu, pred kterym senority delaly tortily. Vsichni Mexicani jsou tak strasne mili k cizincum... Oduvodnuji to tim, ze vedi, ze turismus tu zivi strasne moc lidi, ale myslim, ze v tom musi byt neco vic. Jsou zvedavi, nebo proste se zajimaji o cizince. Kazdopadne je to ta jejich mexicka natura, diky ktere jsem prvni tri mesice zila v nepretrzitem nadseni, stejne jako Kristyna, ktera prijela na tenhle semestr do Queretara.
K veceru jsme opustili Tulu s jejimi odpornymi rafineriemi produkujicimi cerny husty kour, ktery se jako sediva mlha valel nad blizkym udolim. Jeli jsme po stejne dalnici, po ktere jsem jela zacatkem srpna vstrict dobrodruzstvi. Tentokrat jsem se vracela "domu" a tesila se, az uvidim Conina - sochu indiana vitajici prijizdejici do Queretara. Byla uz tma, tak me to mesto neprivitalo stejnym pohledem jako tenkrat. Ale co se pocasi tyce, nezklamalo. Ani vedro, ani zima, zadne vlhko a slunicko me pali v ocich, protoze jsme prijeli od more a tady je silnejsi. A jsme zpatky. Zda se to neuveritelne, jak to uteklo, jen unava je znat a Denali neuveritelne pribral za ten mesic a pul.
Po obede na trzisti jsme se dali do reci s policistou, ktery s nami sedel u pultu, pred kterym senority delaly tortily. Vsichni Mexicani jsou tak strasne mili k cizincum... Oduvodnuji to tim, ze vedi, ze turismus tu zivi strasne moc lidi, ale myslim, ze v tom musi byt neco vic. Jsou zvedavi, nebo proste se zajimaji o cizince. Kazdopadne je to ta jejich mexicka natura, diky ktere jsem prvni tri mesice zila v nepretrzitem nadseni, stejne jako Kristyna, ktera prijela na tenhle semestr do Queretara.
sobota 6. února 2010
Puebla
Cestou z Veracruz jsme videli majestatni vnejvyssi horu Mexika - Pico de Orizaba. Z velke casti byla pokryta snehem, protoze az do vcerejska prselo. A pak se nam ukazali Popocatepetl s Iztazihuatl, kteri diky bile pokryvce vypadali, jakoby se vznaseli nad Pueblou. Jsou neuveritelne blizko a tvori uchvatnou podivanou.
čtvrtek 4. února 2010
Veracruz
Prejezd z Villahermosy byl dlouhy. Jeste ze uz mame pred sebou jen tri dalsi presuny, a pak ten nejdelsi - domu. Z pulroku uz zbyva jen tyden...
Veracruz stejne jako Campeche byla pristavni pevnost vzdorujici najezdum piratu, pozdeji i Francouzu a Americanu. Zachoval se pouze jeden bastion, za to vsak dulezitym pristavem je dodnes. Je to prvni velky dopravni a namorni - vojensky pristav, ktery jsme navstivili. Misto jachet tu kotvi obrovske prepravni lode a lode mexickeho namornictva. Katedralu maji plesnivou s opadavajici omitkou, zato centra namorni moci se blisti cistotou a nateraci kmitaji sem a tam. Navstivili jsme muzeum - namorni skolu. Expozice obsahla prehistoricka plavidla, tradicni mexicka, velka cast byla venovana objevnym plavbam, namornim bitvam i soucasnym aktivitam namornictva. Namorni skola je opravdu dulezitou soucati armady Mexika, musi bojovat s drogovou mafii, pomahat pri katastrofach zpusobenych hurikany, nebo ropnych kalamitach. Vedle muzea stoji i namorni nemocnice, ktera zrejme neleci jen morskou nemoc. A protoze bylo zatazeno a hrozil dest, sli jsme jeste do akvaria pokochat se rybami i savci, ktere jsme pri potapeni nevideli. Moc zajimave udelana expozice stoji za navstevu nejen kvuli zralokum, zelvam, rejnokum, kapustnakum a delfinum.
Cele Veracruz se pripravuje na vypuknuti karnevalu, ktery my uz ale nestihneme. Na ulici podel nabrezi uz stoji tribuny a poutace slibuji opravdu pestrou podivanou. K veceru se opravdu dalo do destiku, to je ale psi pocasi, rikali jsme si. Pak jsme si ale vzpomneli, co nas ceka doma a hned nam v tom jarnim destiku bylo lepe.
Cele Veracruz se pripravuje na vypuknuti karnevalu, ktery my uz ale nestihneme. Na ulici podel nabrezi uz stoji tribuny a poutace slibuji opravdu pestrou podivanou. K veceru se opravdu dalo do destiku, to je ale psi pocasi, rikali jsme si. Pak jsme si ale vzpomneli, co nas ceka doma a hned nam v tom jarnim destiku bylo lepe.
úterý 2. února 2010
Palenque, Villahermosa
pondělí 1. února 2010
Campeche
Dalsi cely den jsme stravili couranim po meste. Pocasi se opet vyjasnilo, takze nam slunicko poradne zatapelo. Prosli jsme se po kousku hradeb a obdivovali kouzlo barevneho a netradicne cisteho centra i za denniho svetla. Je to trochu Potemkinova vesnice, protoze krasne natrene jsou i zdi, za nimiz neni nic nez poborene domy. Ale evidentne, stejne jako Merida investuje do kulturniho programu, i Campeche se snazi prilakat vice turistu privetivou tvari a vecernim zivotem. Tohle mesto je nadherne ve dne i v noci, v mem zebricku se umisti za Zacatecas, Guanajuatem, San Cristobalem a Antiguou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)