Pacaya se zlobí

Jestli si nezačneme všímat jak sebedestruktivně se k sobě chováme, jaké války o moc vedeme, jak děláme díry do mořského dna a zaplavujeme zálivy ropou a oceány odpadky, jak každý se snažíme prosadit a udělat díru do světa, jednou opravdu uděláme ze světa velkou díru a nezbyde nám nic.

Umělci si dávno všimli, že emocemi diváka dnes už nepohne surrealistický obraz, že je třeba šokovat mnohem víc a útočit na naše city. Třeba si toho všimla i planeta, chytá nás za ramena, cloumá s námi: "probuďte se, lidi, koukejte se co se tady děje!" zemětřesení na Haiti, bum sopka na Islandu, bum sopka Pacaya, na které jsem se před čtyřmi měsíci fotila a šťourala do lávového kamene klackem a před týdnem tam zemřel novinář...
Pacaya bum I.
Pacaya bum II.
Tak kdy nám to sakra dojde? Co se ještě musí všechno stát?

Zpět v Querétaru

Do Querétara jsme s sebou přivezli výpadek dodávky vody do Alfrédova domu. Na ulicích nikdy nestojí cisterny jako u nás, takže jsme se myli na dvorku v kýblu vody, která natekla čůrkem z kohoutku na ulici. Už se těším na náš systém pitné vody, který funguje. V pondělí jsem si zabalila a vydala se naposledy do centra nakoupit poslední nezbytné suvenýry - pálivé omáčky, chile, sladkosti a tequilu.

V úterý jsem se jela umýt do kampusu, ale hlavně rozloučit se s kamarády i profesory. Rozlučka v baru se minule sice povedla, ale s nikym jsem si dostatečně nepopovídala. V kampusu jsem potkala téměř všechny blízké přátele a času na rozloučení jsme měli dostatek. Profesorka španělštiny se se mnou chtěla dokonce vyfotit, aby měla památku! Na oddělení zahraničních vztahů jsem se došla přeptat na Gabrielu. Vzpomínky na ni mi stále nedají spát, ale uklidnili mě, že vše je v pořádku. Raúlovi, profesoru industriálního designu, který mi kdysi dovezl sladkosti z Japonska a doporučil spoustu míst, která jsme při naší cestě díky němu navštívili, jsem musela slíbit, že si ho přidám na facebook, abychom zůstali v kontaktu. To mě na tom mexickém kampusu nadchlo - vztahy profesorů s žáky...

Kamarádi slibovali, že se uvidíme v Praze, já zas, že do Mexika se ještě vrátim... Všichni byli moc milí, některým méně blízkým ani nedošlo, že bych měla jet pryč, tak akorát komentovali naše potkání tím, že mě už dlouho neviděli, což mě velice pobavilo. Ale věřim, že minimálně některé, ještě potkám. Uvědomila jsem si, že velká zásluha za to, jaký semestr plný nadšená jsem tu prožila, patří všem těmto duším. A moc mě potěšilo, že mě také rádi viděli. Když jsem odcházela z kampusu, už se stmívalo, a mě teprve došlo, že zítra letim. A že celé to cestování bylo sice fajn, ale nejvíc budu vzpomínat právě na ten čas, kdy jsem tu žila a studovala.

Tula

Rozloucili jsme se s Hugem brzy rano, protoze nas jeho maminka varovala, ze kvuli destum byla zaplavena dalnice u vyjezdu z DF. Ale nastesti uz bylo vse v poradku. Presedli jsme na severnim terminalu v DF, kde nam spoj opet zazracne navazoval, nevyplatilo by se dlouho otalet, a vydali se do Tuly. Vim, ze uz v Palenque jsem rikala, ze to budou nase podledni ruiny, a pak jsme jeste jeli na olmeckou La Ventu, ale Tula uz bude opravdu posledni. Je po ceste z DF do Queretara, nedaleko dalnice, mame cas a obrazky vypadaly velmi lakave, byla by skoda se jeste nezastavit.

V Tule totiz maji obry. Rika se jim atlanti a jsou to ctyri asi 4,5 metrove sochy. Stoji na vrsku pyramidy a majestatne hledi do kraje, tyci se nad davem turistu u svych kolen. Byvaly to sloupy chramu, ktery uz davno spadl. Za atlanty jsou jeste dalsi ctyri sloupy s krasnymi reliefy a u paty pyramidy pozustatky sloupovych palacu. Jinak toto misto je spise z mensich nalezist.

Po obede na trzisti jsme se dali do reci s policistou, ktery s nami sedel u pultu, pred kterym senority delaly tortily. Vsichni Mexicani jsou tak strasne mili k cizincum... Oduvodnuji to tim, ze vedi, ze turismus tu zivi strasne moc lidi, ale myslim, ze v tom musi byt neco vic. Jsou zvedavi, nebo proste se zajimaji o cizince. Kazdopadne je to ta jejich mexicka natura, diky ktere jsem prvni tri mesice zila v nepretrzitem nadseni, stejne jako Kristyna, ktera prijela na tenhle semestr do Queretara.

K veceru jsme opustili Tulu s jejimi odpornymi rafineriemi produkujicimi cerny husty kour, ktery se jako sediva mlha valel nad blizkym udolim. Jeli jsme po stejne dalnici, po ktere jsem jela zacatkem srpna vstrict dobrodruzstvi. Tentokrat jsem se vracela "domu" a tesila se, az uvidim Conina - sochu indiana vitajici prijizdejici do Queretara. Byla uz tma, tak me to mesto neprivitalo stejnym pohledem jako tenkrat. Ale co se pocasi tyce, nezklamalo. Ani vedro, ani zima, zadne vlhko a slunicko me pali v ocich, protoze jsme prijeli od more a tady je silnejsi. A jsme zpatky. Zda se to neuveritelne, jak to uteklo, jen unava je znat a Denali neuveritelne pribral za ten mesic a pul.

Puebla

Kratce pote, co jsem prijela do Mexika, jsem se potkala s jednim mexickym kamaradem - Pierrem. Navrat se blizi, tak bylo na case potkat se i s druhym - s Hugem, mim "buddym", o ktereho jsem se starala, kdyz prijel do Prahy. Mexicany oblibena fraze "aqui tienes su casa" tentokrat nabyla na vyznamu a podelil se s nami o svuj pokoj. Konecne jsme si mohli popovidat v jeho rodnem jazyce.

Cestou z Veracruz jsme videli majestatni vnejvyssi horu Mexika - Pico de Orizaba. Z velke casti byla pokryta snehem, protoze az do vcerejska prselo. A pak se nam ukazali Popocatepetl s Iztazihuatl, kteri diky bile pokryvce vypadali, jakoby se vznaseli nad Pueblou. Jsou neuveritelne blizko a tvori uchvatnou podivanou.

Puebla je mesto zname svou katedralou, ktera dominuje rozlehlemu namesti plnemu stromu. Vse tu ma trochu vetsi meritko, domy maji vic pater, je znat, ze jsme ve vetsim meste. Ale ma svou atmosferu kolonialniho mesta, stejne jako ostatni mensi. Druhou zajimavosti je kaple zdobena bohatym pozlacenym stukem, ktera je dechberouci prehlidkou krestanskych symbolu. Tretim zazitkem je blesi trh, kde se da koupit vsechno, co clovek nepotrebuje, ale je to nadherne. Hlavne starozitnosti, stare fotky, klepadla na dvere, poznavaci znacky, penize atd.

V sobotu nas Hugo vzal na vylet do Choluly - vesnice pomalu srustajici s Pueblou. V Cholule je pyamida s nejsirsi zakladnou, kera se vsak jiz pri prichodu Spanelu zacala rozpadat a menit se v kopec. Na jejim vrsku si Spanele vystaveli krestansky kostel, jako symbol nahrazeni jednoho kultu/nabozenstvi jinym. Od kostela byl nadherny vyhled na vulkany.

Veracruz

Prejezd z Villahermosy byl dlouhy. Jeste ze uz mame pred sebou jen tri dalsi presuny, a pak ten nejdelsi - domu. Z pulroku uz zbyva jen tyden...

Veracruz stejne jako Campeche byla pristavni pevnost vzdorujici najezdum piratu, pozdeji i Francouzu a Americanu. Zachoval se pouze jeden bastion, za to vsak dulezitym pristavem je dodnes. Je to prvni velky dopravni a namorni - vojensky pristav, ktery jsme navstivili. Misto jachet tu kotvi obrovske prepravni lode a lode mexickeho namornictva. Katedralu maji plesnivou s opadavajici omitkou, zato centra namorni moci se blisti cistotou a nateraci kmitaji sem a tam. Navstivili jsme muzeum - namorni skolu. Expozice obsahla prehistoricka plavidla, tradicni mexicka, velka cast byla venovana objevnym plavbam, namornim bitvam i soucasnym aktivitam namornictva. Namorni skola je opravdu dulezitou soucati armady Mexika, musi bojovat s drogovou mafii, pomahat pri katastrofach zpusobenych hurikany, nebo ropnych kalamitach. Vedle muzea stoji i namorni nemocnice, ktera zrejme neleci jen morskou nemoc. A protoze bylo zatazeno a hrozil dest, sli jsme jeste do akvaria pokochat se rybami i savci, ktere jsme pri potapeni nevideli. Moc zajimave udelana expozice stoji za navstevu nejen kvuli zralokum, zelvam, rejnokum, kapustnakum a delfinum.

Cele Veracruz se pripravuje na vypuknuti karnevalu, ktery my uz ale nestihneme. Na ulici podel nabrezi uz stoji tribuny a poutace slibuji opravdu pestrou podivanou. K veceru se opravdu dalo do destiku, to je ale psi pocasi, rikali jsme si. Pak jsme si ale vzpomneli, co nas ceka doma a hned nam v tom jarnim destiku bylo lepe.

Palenque, Villahermosa

Noc na utery jsme protrpeli se stale se zapinajici a vypinajici klimatizaci v autobuse, ktery nas v 6 rano propustil v Palenque. Nase posledni ruiny nas nechali hodinu cekat na oteviraci dobu. Sli jsme se podivat kousek do pralesa, ze ktereho se ozyvaly straslive zvuky. Kdyz se rev stale opakoval, usoudili jsme, ze spis nez jaguar to bude chrapajici opicak, a toho uz jsme se tolik nebali. Vnitrni klima a neprostupnost pralesa jsou opravdu ohromujicim zazitkem.






Palenque jako takove vsak nesplnilo ocekavani "nejlepsiho nakonec". Tim nejlepsim byl jasne Tikal. Palenque je odkryte jen z 5-10%, zbytek je stale pokryty pralesem. Videli jsme tak jen tri hrobky, ve kterych se nasli sarkofagy s cennymi jadeitovymi maskami a dalsimi predmety; palac krale Pacala - konecne neco pro bezny zivot; a chramy. Za tim vsim se tycil kopec skryvajici v sobe vysokou pyramidu. Vzali jsme si pruvodce, ktery nam sice vypravel co a jak, ale probehli jsme to rychle a moc jsme si to neuzili.






Odpoledne jsme se vydali na dva vodopady. Misol Ha byl vysoky impozantni vodopad a zazitek stal za to, protoze se dalo jit pod nej, respektive za nej. Druhym mistem bylo Agua Azul - modre kaskady. Tesili jsme se na dalsi koupani a skakani z jezirka do jezirka, ale kvuli silnemu proudu to bylo zakazane. Kaskady byly vetsi nez v Semuc Champey, ale protoze jsme si je nemohli vychutnat tolik, nebylo to tak kouzelne. A protoze uz porad jenom pisu o necem, co jsme uz jednou nekde videli, srovnavam a dochazim k zaveru, ze to nejlepsi uz mame za sebou, je opravdu cas se vratit.





Ale precijenom jsem si vzpomnela na neco, co jsme jeste nevideli - olmecke kamenne hlavy. Podivala jsem se kde ze to maji byt a zjistila, ze jsem si vzpomnela prave vcas. Nase dalsi zastavka je Villahermosa. Sice ma v nazvu "uzasne mesto", ale centrum pry krasne neni, takze jsme zamirili do archeologickeho parku La Venta. Park se jmenuje po jedne vesnici - archeologickemu nalezisti La Venta, kde se v pralese nasly prave slavne hlavy Olmeku. A jeden badatel hlavy a dalsi truny a oltare "zachranil" ze sparu pralesa a prevezl do Villahermosy, kde je umistil do parku spolu s malou zoologickou zahradou pro autenticky zazitek. Nez jsme se vynadivali na velke barevne papousky, obrovskeho krokodyla a jaguary a vsude po parku pobihajici nosaly, uz jsme citili unavu v nohach. Kamenne artefakty byly opravdu impozantni. Olmekove jsou nejstarsi indianskou kulturou, a tak i jejich stavby vypadali odlisne - pouzivali cedicove kamenne sloupy. Krome parku jsme z Villahermosy nic nevideli a ani v samotne La Vente uz jsme se nazastavovali.

Campeche

Dalsim mestem na nasi trase je Campeche, hlavni mesto stejnojmeneho statu - stejne jako Merida, ale mensi a prijemnejsi. Campeche je u pobrezi, a protoze bylo castym cilem piratu, vybudovalo si opevneni, jehoz pozustatky se v hojne mire zachovaly. Zjistila jsem, ze mam rada pevnostni mesta. Minimalne to dodava raz mestu, urcuje centrum a je to zajimave. Diky sve malebnosti, ciste natrenym barevnym fasadam a bastionum si me ziskalo za prvni vecer. Nasli jsme hostel s nonstop pristupem k internetu, protoze si v noci zapisuji predmety na dalsi semestr. Na namesti jsme si posmakli na mistnich dobrotach a v turistickem centru nas poslali do muzea pevnosti, zbrani a piratu v jednom z bastionu. Vecer jsme se kochali vyhledem na nasvetlenou katedralu ze strechy hostelu.

Dalsi cely den jsme stravili couranim po meste. Pocasi se opet vyjasnilo, takze nam slunicko poradne zatapelo. Prosli jsme se po kousku hradeb a obdivovali kouzlo barevneho a netradicne cisteho centra i za denniho svetla. Je to trochu Potemkinova vesnice, protoze krasne natrene jsou i zdi, za nimiz neni nic nez poborene domy. Ale evidentne, stejne jako Merida investuje do kulturniho programu, i Campeche se snazi prilakat vice turistu privetivou tvari a vecernim zivotem. Tohle mesto je nadherne ve dne i v noci, v mem zebricku se umisti za Zacatecas, Guanajuatem, San Cristobalem a Antiguou.

Merida, Uxmal

Dnesek jsme stravili po dlouhe dobe opet ve meste - jsme v Meride. Po kralovske snidani v hostelu na namesti jsme se obdivovali katedrale s netradicni ctvercovanou zebrovanou klenbou, ktera mi pripominala modely z hodin deskriptivy. Kazdy den v pul desate mistni turisticke centrum organizuje zdarma prohlidky mesta, tak jsme sli vyzkouset, jake jsou vyhody toho mit pruvodce. Cristyna byla moc mila, provedla nas po namesti a zavedla nas i do kramku s tradicni mistni vyrobou, kde nam vcera vecer chtel majitel prodat klobouk za 2000pesos! Vse co se historie mesta tyce se hlavne toci kolem dobyvani a osydlovani Spaneli a obraceni a viru. Na miste namesti byly 4 pyramidy na jejichz mistech ted stoji palace vystavene z tech samych kamenu. Krestane indiany na viru obraceli nasilim, dnes je krestanstvi velice silne, ale i presto dost lidi uctiva tradicni bohy plodnosti, deste, ohne atd. Cristyna mi vysvetlila, ze lide stale neco hledaji. Verim, ale co kdyz existuje neco lepsiho, nejaka pravdivejsi pravda. A proto zde lide prijimaji krestanstvi, zatimco v Evrope prave hledaji neco jineho, treba vedu, ktera odpovi na jejich otazky...

Po prohlidce jsme sli do parku s malou zoologickou zahradou, protoze jsme stale jeste nevideli ziveho yucatanskeho jaguara ani tukana a ta zoo je zdarma. Pripadala jsem si jako pred 50ti lety, kdy zoo byly zkratka male klece, presne tak to tady vypada. ale uspokojili jsme svou touhu po jaguarovi a tukanovi a mohli byt uz spokojenejsi. A prekvapili nas mistni autobusy, ktere dodrzuji zastavky a neda se vystoupit a nastoupit kdekoliv se nam zachce... Takze nas jeden doslova prevezl.

Vecer jsme opet vyuzili pestre kulturni nabidky zdarma. V Meride maji kazdy den ukazky kultury, nebo nejake akce. Kazdou sobotu vecer jsou ukazky folklornich tancu, zpevu a hry na hudebni nastroje. Predstaveni pod sirym nebem doprovazi kulinarsky koncert tetek odvedle, ktere okupuji male stanecky a nabizeji same dobroty az oci prechazeji a sliny se nejen ze sbihaji, ale vytvareji rovnou vlnobiti v puse. Nejvic nas uchvatila marimba - obdoba naseho cimbalu. Nastroj je dreveny, pripomina xilofon, akorat zespodu stolu vykukuji pistaly, hraje se na nej palickami, nekteri borci maji i dve palicky v jedne ruce. Pocet hracu je ruzny v zavislosti na delce stolu, pri predstaveni hralo sest hracu. Predstavte si holik tonu se muze ozvat pokud z tech sesti maji nekteri dve palicky v kazde ruce...

Merida je pekne mesto a uchvati kulturni nabidkou s pestrym programem. Ale protoze uz jsme otrli cestovatele a jentak neco nas neprekvapi, na suvenyry nas neutahnou a typicka jidla uz pro nas nejsou exoticka, ale denni chleba, dalsi den rano jsme jeli dal. Cestou jsme se zastavili v Uxmal - dalsi (mely by to byt nase predposledni) ruiny. Prekvapuje me, ze stale me na tech ruinach neco prekvapi. Kazde to misto je necim jine, jedinecne... V Uxmal maji pyramidu s ovalnym pudorysem, velice strmou a vysokou. To aby saman, nebo vladce, sedici nahore v "tlame" obludy z kamennych reliefu mel prehled siroko daleko, a hlavne, aby ho obyvatele ze sireho okoli videli. Dalsi uzasnou stavbou je ohromujici komplex s velkym dvorem (me se nejvic libi domnenka, ze by to mohla byt vojenska akademie), ktery postupne dostava svou "puvodni" podobu diky restauratorum hrajicim puzzle s kamennymi reliefy. Uxmal patri k tem ruinam, ktere vykukuji z pralesa, ktery se dnes promenil v destny, tedy lepe receno destivy, prales - od rana mrholi (a nevypada to na lokalni mracek).

Chichen Itza

Ctvrtek nas odval od more do stredu Yucatanskeho poloostrova do vesnice Piste, cili do Chichen Itza, jednech z nejznamejsich mayskych ruin. Dorazili jsme navecer a sli se podivat na vecerni svetelne predstaveni, kdy nasvetluji pyramidy barevnymi reflektory a vypraveji u toho vznik sveta podle Mayu, jejich kalendar, vyspelost civilizace, vznik Chichen Itza, jeho historii, vyznam staveb a zajimavosti. Bylo to super, protoze to bylo v cene vstupenky, nemuseli jsme platit dalsi den za pruvodce a videli jsme efekt, ktery vytvari slunce na pyramide pri slunovratech - u paty schodiste jsou hadi hlavy a na zabradli se udela stin, ktery vytvori vlny na jeho tele. Atmosfera byla dokonala, dokreslena uplnkem, ktery zaril v plne sve nadhere a vytvarel nam stiny, jake se hnedtak nevidi.



Rano jsme se vypravili nanovo prozkoumat to, co zustalo skyte ve stinu noci: obri hriste peloty, ktere je nejvetsi jake nasli, tak velke, ze se v nem snad ani nemohlo doopravdy hrat; cenote (narozdil od tech u Tulumu na Yucatanu jsou kulata)- posvatna studna k hladine hluboka 20-30 metru, do ktere Mayove hazeli obeti a dary bohum; palac tisice sloupu, ve kterem se nachazi znama pololezici socha (bohuzel ale turiste nemohou na zadnou ze staveb vylezt, a tak ta socha zustala siluetou v dali); a Caracol (nebo-li observator) s netradicne kulatou vezi.

Pokazde se musim zastavit a uvedomit si, kde to jsem. Pri nasem cestovani je to dalsi misto s ruinami. Ale pritom zapominame, ze jsme na miste, ktere jsme znali akorat z obrazku v encyklopedii a bali jsme se doufat, ze by bylo mozne se tam opravdu jednou podivat. A to misto zustava na pametovych kartach nasich fotoaparatu a az se vratime, bude to opet jen obrazek na obrazovce, jako ten v knizce. Proto se neprestavam divit, ze jsem opravdu tady.

Ruiny jsme prosli docela rychle. Asi bych si take mela uvedomit, ze Cesi jsou zvidavy narod, sice z male zeme, ale precijenom tvori cast vyspele Evropy a cestuji. Nejenze jsme potkali dalsi dvojici, ale i jeden maysky prodavac na nas volal: "krasne trycko"! a rikal, ze pro ty, kteri mluvi maysky neni cestina slozita na vyslovnost, nacez nam ukazal, jak se mluvi u nich doma. Maji take s(s s hackem), ale navic zvuky opravdu tezke napodobit, zni to jako mlasknuti a klapnuti nebo zalknuti najednou.




Jeli jsme se podivat jeste na jedno cenote, bylo nam doporuceno jako nejlepsi z blizsich, ale protoze je v arealu hotelu, moc prirodni misto to nebylo. Hloubka od okraje k hladine byla fenomenalni, coz ale nevadilo korenum rostlin, ktere viseli dolu. Sesli jsme tunelem ve skale dolu, steny byly pro jistotu vybetonovane a plataforma zcela obsazena turisty. Zaskakali jsme si do studene tmave modre vody, ktera skryva hloubku dalsich 50m. Vzpominala jsem na zbavovani se strachu na kurzu lezeni, ale stejne jsem se bala skocit z nejvissiho mista. Strach dorusta a je treba s nim neustale bojovat.

Cancun, Isla de Mujeres

Rano nas cekalo prekvapeni - zatazena obloha a silny vitr, kterym jsme se nechali odvat dal na sever do turistickeho raje - Cancunu. To je misto, kde se toci penize, kde Americani travi prazdniny a nakupuji za ctyrnasobne ceny veci, ktere v Guatemale maji za pakatel, sem se presunula slava Acapulca. Batuzkari jsou tu malem ohrozeny druh mezi temi bilymi ponozkami a nazehlenymi sortkami opalenych blondynek. Na obzoru se tycila Zona hotelera a my se vydali na opacnou stranu do zapomenuteho pristavu, odkud jezdi trajekt na Isla de Mujeres za 18 pesos prepravujici nakladaky a mistnaky (zatimco ostatni smrtelnici-turisti jedou za 70). Z Cancunu je roj obchodu a cestovnich kancelari, zadne historicke centrum tam nehledejte.



Isla de Mujeres mela mit uzasne plaze, ale protoze uz jsme kazdy potkal tu zvoji nejoblibenejsi plaz, moc nas to neohromilo. Zatazeno vydzelo cely den, a tak jsme se uz nekoupali a vysvetlovali prodavacum, ze ani se slevou za to, ze neni slunicko, si jejich zbozi nekoupime. Prosli jsme se kolem prazdnych baru na plazi, u kterych se sedi na houpackach, lekli se velkych cernych velryb, ktere byly jen pytle s piskem a schovali se za stoh lehatek, aby nas to neodvalo. Tak to je mexicka zima. Na plazich bylo vylidneno, protoze se vsichni odebrali za zabavou, jako predrazene centrum delfinu, nebo zelvi farma.

Playa del Carmen

Minibus, kterym jsme jeli o dum dal, i rovna siroka silnice byli neskutecne komfortni, jako z jineho sveta po zkusenostech z Guatemaly. Jeli jsme do letoviska Playa del Carmen a po ceste vystoupili u dalsiho cenote - Cristalino. Uzili jsme si to misto s pruzracnou vodou uplne sami. Rybicky nam ozdibovali prsty na nohou a ptaci kolem zpivaci co jim hrdla stacila.

Zato Playa del Carmen je misto snad nejvetsiho turistickeho ruchu na cele mayske riviere. Mesto ani nevypada jako mexicke, rozhodne prevazujicim dojmem nejsou trcici draty vyztuze ze strech jako v Acapulcu. Je to tu ciste, prepychove co se taxiku, hotelu i restauraci tyce. Zato plaz je nudna, totalne obsazena lehatky, pisek obsahuje mnozstvi ostrych ulomku musli a od severu ostre fouka. Hotely na plazi tvori pitoreskni smesici stylu a vkusu, az je to vsechno nevkusne. Mysleli jsme, ze se preplavime na ostrov Cozumel, ale odradil nas jeden chlapik v pristavu a tri zaoceanske parniky na obzoru mezi siluetami vysokych hotelu. Pry to tam neni o moc lepsi nez tady a je tam vic lidi a vetsi nuda. Melo by tam byt nejlepsi snorchlovani vubec, ale cena prepravy se nam nakonec zdala moc vysoka. Rozhodli jsme se, ze radeji navstivime Isla de Mucheres zitra. Playa del Carmen tedy celkove zklamani a nuda. Ani jsme se nekoupali, jen se citili jako Alenka v risi divu mezi temi hotely. Vzpominala jsem na ty duny u Tulumu a asi na ne budu vzpominat jeste dlouho, skoda, ze jsme tam nepobyli dele.

Tulum

V nedeli jsme opet brzy rano zvedli kotvy a z Belize City nasedli na autobus do Chetumalu = do Mexika. V Belize jsme se tedy moc nezdrzeli, pouze dve noci na jednom miste. To proto, ze Belize je zajimave svou kulturou, ale pamatky a pralesy jsou stejne jako v Guatemale nebo Mexiku. Cely den jsme stravili na ceste. Na hranicich jsme museli zaplatit nemale opousteci a vstupni poplatky, pekne jsme cely autobus zdrzovali, a pak jsme ubohe spolucestujici nechali cekat ve fronte na listky, zatimco jsme rovnou nasedli do autobusu do Tulumu. A dalsi 4 hodiny cesty. Nakonec jsme se ubytovali nedaleko od ruin, ktere se netradicne nachazeji na pobrezi, primo na utesu nad morem.

Ruiny samy o sobe nejsou nijak vyjimecne, jsou drobnejsi. To zvlastni je, ze se jednalo o pevnost obehnanou se tri stran kamennou zdi, zaroven je to pristav, byvaly dulezity obchodni uzel. Nejvyssi stavba se nachazi na okraji nevysokeho utesu - siroko daleko jiny utes neni, jen bile plaze - coz dava temto ruinam jedinecny raz. Snoubi se tu hned dve tvare a krasy dohromady. Nicmene je to misto mnoha turistu, a to ted neni sezona. A snad jeste vic nez turistu je tu leguanu. Vyhrivaji se na kazdem druhem kameni, nehnute lezi a maji dobrych 50cm i s ocasem. Nastesti jsou to vegetariani a jsou lini se pohnout. Nabyla jsem dojem, ze turiste vice nez pamatky fotili ty plazy. Primo na plazi v arealu ruin se da koupat, neodolali jsme ani my, i kdyz je to nejhusteji obsazena plaz siroko daleko. More je tu klidne s mensimi vlnami, azurove a pisek jako hruba mouka jemny a bily - z kousku rozemletych musli a koralu z predsunuteho koraloveho utesu.

O kousek dal po pobrezi jsme nasli plaz s pisecnymi dunami porostlymi zajimavymi keriky. Mezi dunami se ukryvaly "cabanas" - chaticky ze dreva se striskou z palmovych listu. Ty pisecne kopce nam pripominaly zaveje snehu a to misto bylo kouzelne.








Odpoledne jsme si pujcili kola a vyrazili se podivat, co je to "cenote" - tedy dira v zemi s lagunkou a podzemnim systemem jeskyni. Mistni hornina je velmi mlada a krehka, strop jeskyni se casto propadl a vytvoril cenotes/studny. Gran Cenote sice nebyl takovy, jaky jsem si ho predstavovala, ale po ponoreni pod hladinu to byl paradni pohled - kombinace koraloveho utesu, Laguna de la Media Luna a krapnikove jeskyne. Rybicky se stribrite leskly v paprsku slunce a kdyz jsme zapluli do hlouby jeskyne a otocili se zpet, voda byla krasne modra se stiny krapniku...