V neděli ráno na nás v lobby hotelu čekal Pierre, který nás provedl svým rodným městem. Měli jsme štěstí, že byla poslední neděle v měsíci, kdy se ulice uzavřou dopravě a Mexičani si je vyrazí užít na kolech a kolečkových bruslích. Ulicí La Reforma jsme se vydali k parku Chapultepec. Reforma je hlavní třída DF s butiky a vysokými administrativními budovami. V parku jsme poseděli u brčálově zeleného rybníčku, jehož hladina byla z poloviny pokryta lodičkami a šlapadly, a pozorovali jsme domorodce, jak si užívají nedělní výlet s rodinou. Park byl plný stánků s nepřeberným počtem rozličného zboží a jídla, líbilo se mi množství kulturních aktivit, které se Mexičani snaží vzdělat, nebo zeštíhlit místní obyvatelstvo.
Chvilku jsme pozorovali baletní vystoupení, poté představení klauna. Pierre nám vysvětlil, že chudší lid vydělá cca 80-100 pesos za den (tj. 120-150Kč) a pro ně je tento park a den určen, proto je zde vše levné. Takový táta od rodiny musí vydělávat několik týdnů, aby mohl svou rodinu vzít do DF a užít si den v Chapultepecu. Po siestě v parku následoval přesun hromadnou dopravou.Má první zkušenost s metrem byla vesměs kladná. Kromě těžkého vzduchu, vedra a zjištění, že metro jezdí na pneumatikách mě překvapili akorát prodavači CD a dalších drobností (lízátek, lepidel, omalovánek, žvýkaček atd.), kteří prochází vagónem a vykřikují cenu a druh zboží, prodavači CD mají v batohu reproduktory a pouští ukázky ze svého zboží. Na každý vagón mají 1 úsek mezi zastávkami, na zastávce se přesunou o vagón dopředu a na uši cestujících zaútočí jiný žánr. Ještě se mi nestalo, aby se potkali dva prodavači CD v jednom vagónu.
Z metra jsme přesedli na metrobus – lepší autobus (jako naše „housenky“ – kloubové autobusy, jen o něco delší). Pěkné a pohodlné, zato na zážitky chudé :-) Zato malé zelené minibusy, které jezdí jeden za druhým a mají stále otevřené dveře, skýtají příslib zážitků nevšedních, avšak zážitek nebyl nijak nepříjemný. Dojeli jsme do čtvrti San Angel. Původně to byla vesnice za městem, dnes však dávno pohlcena velkoměstem, ale přesto si zachovala ráz vesnice, vnitřní kouzlo. Vyrazilo mi dech, jak se tvář DF změnila doslova od ulice k ulici. Dláždění kočičími hlavami znesnadňuje chůzi po ulicích a turista neví kam s očima, aby nezakopl a přitom mu neušel žádná kouzelný pohled na typicky mexické domky. Ulice hýří barvami fasád a u chodníků stojí staří WV brouci.
Dali jsme si zmrzlinu a sedli si do klášterní zahrady, kde jsme pozorovali ještěrky. Následující hodinu až dvě jsme se toulali touto rozkošnou čtvrtí, která se pro svou malebnost stala čtvrtí bohatší vrstvy. Když jsme se nabažili, přesunuli jsme se do čtvrti Coyoacán, která se nachází nedaleko a je San Angel velice podobná. Ale prozkoumávání nám překazila podvečerní průtrž mračen. Uchýlili jsme se tak do restaurace na překrásném náměstí, dali si Coronu, dvě a do mapy Mexika zapisovali Pierrovi typy a doporučení.
Žádné komentáře:
Okomentovat