Pondělky se bude prát moje prádlo. Automatická pračka stojí na vnitřním dvorku a není zas až tak automatická :-) musí se k ní přijít a změnit program. Gabriela se mi snažila vysvětlit, že spodní prádlo si budu prát v ruce, protože na TECu byl nějaký problém s hygienou spodního prádla při praní v pračce. Neporozuměla jsem v čem přesně ten problém byl, ale prý nám to ještě vysvětlí ve škole. Dnes jsem ještě měla slíbeno, že mi Gabriela ukáže, kudy se chodí o školy, ale kvůli vedru to pořád odkládala.
K obědu byla polévka, rýže a plátek masa na bramborách. Už jsem pochopila, že sopa je polévka, kdežto caldo je vývar, dokážete si jistě představit, že vysvětlení rozdílu je debata na celý oběd. Zvláště když v Americe prý vývar vůbec nepoužívají, v Mexiku jsou to dvě rozdílné věci a v Čechách se z vývaru dělá polévka. Gabriela už pochopila, že se mnou to nebude mít tak jednoduché. Je zvyklá na Američany, a tak kroutí často hlavou, když mi nechutná burákové máslo, když chci snídat housku, a ne „seriál“ (cornflaky všemožných tvarů a chutí), když si chci dát přílohu k masu a ne jako překrm, když jí tvrdím, že balón je v češtině balón a další slova jsou úplně stejná, a že jich není málo. Začala jsem si je sepisovat na zadní stránky slovníčku. Často se ptá, jak se to a ono dělá u nás, a jsou to úplně základní věci. Nakonec konstatovala, že jsem „muy diferente, pero no mal“ – hodně jiná, ale ne ve špatném významu.
Dnes Gabriele i Gaby nebylo dobře, prý ta omáčka od Odina nebyla dobrá. Naštěstí jsem jedla jinou omáčku než ony. Gaby jela do školy na šestou a Gabriela ji musela odvézt. Nevím, co by jsme si počaly, kdyby ta naše máma byla v práci :-). Dívala jsem se, jak to vypadá s mým rozvrhem, a naštěstí ty předměty, které měly být od sedmi mi nevyšly a snad budu mít nejdřív od deseti. To by znamenalo, že bych ráno chodila plavat! Jupí!K večeru jsme opravdu vyrazily na procházku do školy. Gabriela sice tvrdila, že existuje mnoho cest, ale ve skutečnosti moc na výběr nemam. Všechny vedou podél silnic s hustou dopravou, žádná zdravá procházka to teda nebude. Rozdíl v cestách je akorát v tom, jestli půjdu podél dálnice vpravo, nebo vlevo, jestli ji podejdu, nebo nadejdu a jestli je chodník betonový, nebo prašný. Jedna cesta vede podél parku, druhá podél parkovišť od obchodních center. Na mapě to vypadá, že by se mělo dát jít skrz ten park, musím to vyzkoumat. Prý se ale za vstup platí 2peso (3Kč).
Cesta do školy trvá půl hodiny. Autobusem to prý není rychlejší, protože se musí počkat, jestli vůbec pojede, jízdní řády tu nemají, a potom se stojí v zácpě. Po této hodinové procházce Gabriela tvrdila, že umře. Krom toho, že ji bolelo břicho, bylo na ní moc horko, neudýchala to, protože kouří, jí ještě otékají prsty na rukou… Doma jsou vztahy poněkud žhavější – mezi Gabrielou a dětmi. Každý zvlášť je moc fajn, ale navzájem na sebe štěkají a nevycházejí moc dobře. Jeden o druhém tvrdí, že je blázen, ale já tady nebudu na něčí straně, to nejde! A pak se mi diví, že jsem nechtěla být v rodině, kde jsou děti v pubertě :-) Doufám, že to nevyznívá strašidelně, protože jinak tu panuje pohoda, každý si dělá co má a je klid. Mrzí mě jen, že moc nejíme pospolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat