Druhý parciál

Dnešek byl parádně vydařený den, a to zaslouženě. Předchozí týden jsem strávila v plném pracovním nasazení před parciály.

V pátek a v sobotu jsem měla sisyfovskou práci na mém modelu na atelier. Můj projekt je muzeum na okraji kaňonu a rozhodla jsem se, že model kaňonu udělám ze dřeva. Co víc, z jednoho kusu, zkrátka jsem navštívila místní pilu a koupila kus trámu – krychli dřeva cca 25x25x25cm. V tom momentě jsem byla velice šťastná a těšila jsem se, jak vyzkouším atelier na TECu, kde se nachází (dle jednoho z mích přátel) „všechny“ možné stroje na práci se dřevem, kovem i plastem. Mají tam hodně strojů, jen ten jeden, který jsem zrovna potřebovala chyběl. Dostala jsem tak kladivo a dláto a brzy pochopila, že jsem koupila velice kvalitní a tvrdé dřevo. Proto jsem nad tím modelem strávila dva dny ve dvou lidech. Tímto děkuji nesmírně za pomoc Alfrédovi, který jako správný muž má doma výbavičku hraček pro kutily. Neděli jsem strávila ve stresu doma u počítače modelováním 3D modelu muzea a přípravou prezentačních plakátů.

V pondělí mě potěšila Pazilisete, která dokončila naší práci na grafický design, abych mohla dělat na atelieru. Profesor z atelieru občas dělá věci přesně opačně než bych čekala. Prozradil nám, že nepotřebujeme mít model na čtvrtek, že to stačí na pondělí… Má v úmyslu nechat nás vyzkoušet 3D tiskárnu. Nicméně nevadí, model se mu líbil a tentokrát už byl spokojen. Má práce na projektu pokračovala tak, že jsem opět nebyla schopná nastavit slušná světla v modelu, aby mi vylezl pěkný render. Naštěstí Photoshop dost věcí spraví.

V úterý jsem myslela, že vyskočím z kůže. Běžně když dodělávám ateliér, v momentě kdy rentuji, pracuji na modelu a mám hotové plány. Tentokrát jsem udělala model a potřebovala rentovat v 3DMaxu a zároveň pracovat v AutoCadu, InDesignu a Photoshopu. Počítač to těžce nesl a vůbec nestíhal. Jeden render interiéru vyšel na 3,5 hodiny, během kterých se mnou hrála myš na obrazovce na schovávanou. S obrovským sebezapřením jsem nechala plány na posledy, protože mám dojem, že jsou nudné a stejně se na ně nikdo nedívá. Ano odflákla jsem je. Ale tady to nikoho moc nevzrušuje. V úterý jsem se probudila, uložila render, který se mi vyrendroval přes noc a pustila další. Úplně jsem zapomněla, že jsem měla být ráno na Skypu, čímž se všem omlouvám. Odpoledne jsem si vyrazila napsat testík ze španělštiny a večer jsem si zašla zaplavat. Tentokrát jsem se domluvila se dvěma kamarády, že se sejdeme v bazénu a naučí mě kraul. Doufala jsem, že alespoň jeden dorazí. Přesně po mexicku, spolehlivě jeden (trenér z lezení) se na mě vykašlal. Naštěstí druhý (Chris z lezení - prvák) se vynořil a hodinu se se mnou trápil a trénoval česká slovíčka topit, utopit, ponořit, zatímco já zoufale vykašlávala vodu. Ale musím se pochválit, ke konci hodiny jsem přeplavala bazén (25) něčím co by se časem dalo nazvat kraulem. A pokračovala jsem v mém spánkovém režimu (tento týden 2-4h).

Středa mi vyšla jakš-takš vstříc. Ráno jsem dodělala plakáty na atelier a vrhla se na úkol - parciál na grafický design. Měli jsme vymyslet logo pro náš nápoj a vytvořit firemní identitu, tzn. graficky pojednat dopisní papír, obálku, vizitku a složku/desky. Skončila jsem v pět odpoledne a jako raketa vyběhla hledat obchod, kde bych koupila kartóny A1. Byla jsem úspěšná a v 6 jsem doběhla do „tiskárny“. Netušila jsem, že hodina je málo. Minule mi vytiskli plakáty v pondělí ráno během dvaceti minut. Tentokrát jsem je zmátla tím, že každý soubor byl jiné velikosti a na jiný papír (viz. práce na grafický design). Na všechno se mě třikrát zeptali, pak se vyměnili prodavači a vysvětlila jsem vše znovu, tentokrát už jenom dvakrát. Pak mi nosili na osahání různé papíry a pomalu začali tisknout tak po půl hodině. Došlo mi, že nestihnu přijít včas na urbanizmus od sedmi. Dotiskli jsme v 7:20. Na urbanizmus mě nenechali vejít do třídy, až o pauze. Tím jsem ale získala hodinu na učení se na parciální test, což vůbec nebylo špatné. V tomto momentě jsem ocenila, že jako jedna z mála si poctivě vedu zápisky, protože jsem nedokázala najít na internetu prezentace, které tam dle všech zaručeně jsou. Měla jsem pořádný strach z toho testu. Můj první opravdový test! Otázky byly typu: V knize té a té Ian Bently popisuje metodologii práce urbanisty, vysvětli pojmy, které používá: variedad, versatilidad, permeabilidad, legibilidad… a na závěr další otázky: co vidíš jako přínos v knize Jana Bažanta, čím se odlišuje jeho metodologie od ostatních, co je pro tebe důležité a proč… K mému překvapení jsem se docela lehce rozepsala a popsala víc než tři strany! Po testu jsem si popovídala s profesorem – je tu v ročníku mnohem méně studentů a přístup profesorů je tak mnohem důvěrnější a přátelštější. Zjistili jsme, že to, že jsem nenašla ty presentace byla jeho chyba, tak alespoň se nemusím cítit jako naprosté nemehlo. Domů mě se všemi kartóny a rolí papírů odvezl Arturo autem a do noci jsem řezala a lepila.

A teď tu máme dlouho očekávaný čtvrtek! Den naprosto zasloužený, kterým končí utrpení druhého parciálu. Od rána se všechno dařilo. Měla jsem obrovské štěstí, že náhodou Arturo měl cestu kolem a v osm mě se vším (tři plakáty nalepené na kartónech, model – pořádně těžký kus dřeva, laptop v batohu a tělocvik v kabelce) odvezl do školy. Na grafickém designu jsem odevzdala složku s logem a v hodině jsme si připravili presentaci o surrealismu. Pracovala jsem s Felipem – člověk, který když začne mluvit, tak nikdo další nemá šanci. Nicméně se mi podařilo mu skočit do řeči a také něco odprezentovat, a to velice úspěšně.

A nyní přichází ten velký okamžik: prezentace atelieru! Před prezentací všichni obdivovali mé rendery a kroutili nad nimi hlavou. Jako kritici dorazili dva architekti – absolventi. Jeden pracuje s Fosterem, druhý v Madridu, oba mladí a nadějní. Byla jsem z nich pořádně nervózní, ale vzpomněla jsem si na Slávu a jeho metodu na odstranění stresu (představit si obecenstvo jako oddané hladové psíky) a dál šlo všechno hladce. Když jsem viděla některé velmi ubohé projekty mích mexických spolužáků, a v očích kritiků beznaděj, uklidnila jsem se a nabyla na sebedůvěře. Vesměs projekty nás tří zahraničních studentů velice převyšují kvalitou projekty našich spolužáků. Prezentaci jsem pojednala velmi živě a začala jsem emocionálním zážitkem v momentě, když jsem uviděla kaňón. Ani jednou jsem se nezadrhla a řekla všechno co jsem chtěla. Byla jsem pochválena za španělštinu (Isabel i Rand přešli do angličtiny) a světe div se, z kritiků vypadla samá chvála, ani jedna výtka. Uspořádání presentace, skici, práce s tématem, rendery… všechno jak má být! Nakonec se obdivovali modelu a já skákala málem dva metry do stropu radostí. Z hodiny jsem odcházela s úsměvem od ucha k uchu.

Na lezení jsem se jenom smála a vůbec se mi nechtělo lézt. V pátek, když jsem byla naštvaná na celý svět, který mě trápil, jsem lezla jako veverka, protože jsem to ze sebe potřebovala dostat. Dneska jsem se sice opět zlepšila o jeden chyt na převise, ale nejvíc ze všeho jsem si užívala jsem ten pocit dobře odvedené práce. Až do té prezentace jsem nebyla úplně spokojená. Úsměv mi zmizel, když jsem se probrala při pohledu na zadání testu ze španělštiny. Ten minulý dopadl dobře, dvě chyby na celém papíře – 93%. Zato tyhle čtyři strany cvičení vůbec nevypadaly přívětivě. Navíc mě dohnala únava. Uvidíme jak to dopadne. Další pochvaly se mi dostalo na kapueře. Cvičili jsme ve dvojici, protože nás stejně víc nepřišlo. Po dvou měsících jsme schopní víceméně spolupracovat. No a další neuvěřitelná věc: na konci hodiny se objevil Chava, jestli bych mu nepomohla. Že má v kampusu dvě auta a nechce tam ani jedno nechat přes noc. Jestli náhodou nechci jedno půjčit, že si pro něj dojede večer. Neptala jsem se na detaily a sáhla po klíčcích. Neuvěřitelné. Strach jsem měla, ale odvezla jsem se domu. Teď jenom čekám, až se vrátí Gabriela a bude u mě hledat nějakou návštěvu, jak jí budu vysvětlovat, že tím autem jsem přijela já… :-) A aby to bylo všechno, když už parádní den, tak se vším všudy, v ledničce jsem potkala připravenou výbornou večeři. Brokolicovou polévku a těstovinový salát jsem slupla hned a teď se jdu podívat na chille en nogada – něco tak výborného, že už se mi sbíhají sliny. Směs ovoce, masa a dalších dobrot v paprice, zalité sladkou polevou s oříšky a posypané granátovým jablkem…