Charreda

Když mi zavolal amigo Toňo, že večer je fiesta s koňmi, neváhala jsem ani minutu a nemohla se dočkat konce hodiny španělštiny. Od chvíle, kdy jsem přijela a viděla ty kovboje v sombrerech, jsem věděla, že potřebuji sehnat nějakého kamaráda od kamaráda kamaráda, který by měl ranč a koně, ale nedařilo se.

Charreada (čareada) je představení kovbojů. Je to soutěž několika družstev (zde například soutěžily dvě fakulty) v polapení "divokého" koně. V aréně je 5 kovbojů na koni a jeden pěšák. Mezi ně pustí mladého nezkroceného koníka s kovbojem na hřbetě - rodeo, ten pak odchází a začíná se soutěžit. Pěšák má za úkol lasem chytit koníka za přední nohy, a ostatní ho pak mají chytit lasem za trup - nevím jak provlíkli hlavu a přední nohy zároveň, ale ten koník měl laso kolem "pasu" nakonec... Po soutěži pokračovala zábava předváděním umění kovbojů na koních, například přesednutí z koně na koně - ani jeden neměl sedlo a dá se to i když je Mexičan opilý na mol...

Když skončili kovbojové svůj program, povozili své křehké polovičky na hřbetě svých oddaných ořů. A Julie jakmile to viděla, letěla se podívat, jestli by nepřemluvila nějakého švarného kovboje, aby jí půjčil svého koníka. A ejhle, kamarádky jednoho kovboje znaly a koník pro una chicha checa se našel. A ona byla tak šťastná, konečně se dostala na hřbet ušlechtilého zvířete a svět hned nabyl novou perspektivu. Jakmile jsem se spřátelila s mým novým kamarádem, vypravili jsme se ukázat se všem Mexičanům na tribuně a objeli několikrát arénu ve světlech reflektorů. Líbilo se mi to tak moc, že než jsme odešli, zážitek jsem si ještě jednou zopakovala... :-) niňa felíz :-) Kamarádi to komentovali s obdivem, že nejen tančím lépe než 80% Mexičanek, navíc jim pálivé a jezdím na koni bastante bien...

Jeden z kamarádů byl tak mexický, že jsem nemohla uvěřit, že tato postavička vůbec mlže existovat. Před časem jsem byla v divadle a v tom představení se objevila postava otce - typického Mexičana z ranče. Herec přehrával a vytvářel komické situace z chování své postavy, mluvil jinak - přízvuk, slova y tón hlasu. Jako postava v divadle to byl parádní obraz. Nicméně tento kamarád měl ten svůj projev ještě typičtější, protože to nebyl herec, ale opravdový rančer. Nemohla jsem se mu nesmát, všem připadal vtipný, ale já v duchu pořád kroutila hlavou. Nedokážu ho popsat, protože ten jeho projev se musí vidět a slyšet, ale zkrátka to byl macho. Vzrůstem malý, hubený, ale s hlasem hlubokým, který na koncích vět stoupá do výšin mutujícího chlapce...

Navíc na této události nebylo špetky (kromě bilboardu Coca-cola) ničeho nemexického. A to bylo TO, co si mi na tom tak strašně moc líbilo. Všude jenom Mexičani v sombrerech rozličných velikostí a typů, v bílých košilích s mašlí místo motýlka, v kalhotách z kůže, nebo vyšívaných, ve špičatých botách, občas s ostruhami a Mexičanky v blůzce a široké barevné sukni. Charreada je mexický národní sport a v srdcích všech přítomných to pukalo hrdostí na svou kulturu. Nicméně je to hrdost otevřená a velice přátelská.