Rano jsme si prispali a pockali az prestane prset. Hlavnim bodem dnesniho dne je presun do Guatemaly. Je to den, ktereho jsem se nejvic bala z cele nasi cesty, protoze mi nezanedbatelne procento lidi reklo, ze s nejvetsi pravdepodobnosti nas na silnici prepadnou a okradou. Nervozni jsem byla cely den. V mikrobuse jsme zarucene byli cestujici s nejvetsi hodnotou, ale Slavek si spokojene pochrupaval. Byla mlha, husta, ze by se dala krajet. Nastesti jsme se az na hranici dostali bez komplikaci. Na mexickem migracnim jsem vyplnila papiry, odevzdala studentske vizum a dostala razitko do pasu. Zato Slavek si naivne nechal potvrzeni o vstupu do zeme v Queretaru a urednik tvrdil, ze bez nej ho nemuze pustit. Takze k nervozite se mi pridalo jeste nastvani. Po delsi chvili ujistovanise, ze to nejde, jedine ze bychom prekrocili nelegalne, se nastval a razitko mu taky dal i bez uplaceni. A bylo to. Az k hranici nas odvezl taxik. U jednoho prekupnika jsme vymenili penize za quetzaly a usmlouvali docela dobry kurz a presli jsme. Na druhe strane jsme obdrzeli dalsi razitko a hotovo. Jsme v Guatemale. Prekvapil nas cily cestovni srumec na prechodu. Lide se courali sem a zpatky, jako by se nechumelilo. Cesta k autobusovemu nadrazi byla lemovana stankari, dva turisti s batohy docela vzbuzovali pozornost - zvedavost. Necitila jsem se tam dobre, ale bylo to proste proto, ze jsem v jine zemi a jeste nevim co cekat, stejne jako prvni dny v Ciudad de Mexico. Lide jsou tu podobni, domy stejne, jidlo, jazyk, zbozi tez. Jen je znat, ze je to drobet divocejsi. Vic lidi zije v chatrcich a chysich, nosi tradicni vysivane obleceni jako v Chamule... Priroda je tu bohatsi, kopce jsou dramaticke, prikre, porostle lesy, takze sveze zelene, svahy posete policky a chatrcemi.
Z Mesilly jsme jeli autobusem do Huehuetenanga. Byl to zazitek na vlastni odstavec. Bus byl pravdepodobne vyrazeny skolni autobus ze statu. Batohy se vezly na strese, ulicka mela necelych 20cm. Na sedackach se sedelo po trech, ten v ulicce na pul zadku, takze se stezi prochazelo. Nicmene v te zaplnene ulicce se jeste stalo a navic prochazel obsluha a vybiral cestovne, nebo shazoval pytle ze strechy. Lide dost cestuji, protose ty autobusy jeli kazdych 10 minut. Ja jako u vytrzeni pozorovala pani v rucne vysivanem obleceni, ktere na hlavach nosi kosiky, a dva chlapky s dlouhymi macetami, kteri stali za nami, zatimco Slavkovi opet spokojene padala hlava i batoh s fotakem, co mel na kline. V Huehue to uz byla vsechno hracka, nasli jsme si hotylek, levnou veceri a objevili tu trochu zajimavosti, co v centru byla.
Žádné komentáře:
Okomentovat