Cesty ke kráterům jsou zavřené už skoro dva roky, vydáváme se nejdřív na vodopády, a ze dvou možností vybíráme bližší a menší Cataratas escondidas (ukryté vodopády). Prales je výrazně sušší než v parku Tenorio. Zanedlouho jsem zahlédla pohyb ve větvích přes údolíčko a byly to naše první opice žluté "monos de araňa". V tom Luboš zahlédl další podezřelý šelest pár větví od nás a byla to další opice. Po pár stech dalších metrů se začalo ozývat štěkání jiného druhu opic - černých. Opatrně jsme se blížili ke stromu, na kterém seděla celá tlupa, a pod kterým číhalo několik dvojic fotografů, ale opičky byly vysoko a na fotkách jsou akorát černé hroudy na černých větvích, nebo rozmázliny. Druhá polovina cesty vedla otevřenou krajinou s vysokou trávou a kameny, na kterých se vyhřívaly ještěrky. Cesta vedla do kopce a foukal silný vítr. Řidič nám ráno sliboval krásný den, žádný vítr a hodně ptáků. Fičelo, že jsme postupovali s obtížemi vzhůru a nevěřili, že najdeme vodopád v tak vyprahlé krajině. Ale nakonec za kopcem byla rokle s kaskádami a jezírky, ve kterých se milovník studených koupelí několikrát smočil. Cesta stála za to, většina návštěvníků parku zvolila větší a vzdálenější vodopád po vrstevnici, byli jsme tam skoro sami.
Druhá část parku byl frekventovanější okruh s mnoha zastaveními a odbočkami. Stromy s propletenými kořeny, plochými kořeny, vzdušnými kořeny, vodopád, trochu zvrtnutý kotník, horká pára, smradlavá kouřící horká vřídla, bublající bahenní vývěry, zvuky pralesa a v otevřené krajině přímě slunce a vedro. Park zavírá ve 4 hodiny, okruh se místo za 3h dá stihnout za 2h, doporučuji koupel pod vodopádem mimo park (Pailas pod parkovištěm u občerstvovny). My to bohužel nestihli.
Vyzvedli jsme si batohy v hotelu, nakoupili na cestu jídlo a pití a vyrážíme na pláže. Trochu nás překvapilo, že do Tamarinda to trvá 2h 20min. Vyrážíme po šesté s drobným zpožděním, ale podezíráme řidiče, že by jel jako o život i kdyby jel včas. Je sezóna, začíná víkend a míříme do oblíbené americké destinace. Na Booking.com byla většina hostelů obsazená, našla jsem jedno místo na pláži s hamakami a pro jistotu poslala rezervaci, ale nebyla jsem si jistá, jestli na nás počkají a jestli platí i bez zálohy. Hned po výstupu se nás snažili upíchnout v jednom hostelu v centru, ale vyvlíkli jsme se jim. Jestli jsou tu vlezlí s nabídkami, tak se ale spokojí s tím, že nám sdělí, co potřebují a akceptují odmítnutí, nebo čas na rozmyšlenou. Vydali jsme se na procházku - hledat to místo co se jmenovalo něco se surfem. Došli jsme do Surf Clubu. Spousta Amíků v důchodu si užívala "pura vida", hráli kulečník a ping-pong. Jeden chlapík se nás ujal, poradil, kde hledat ono místo Hamaka Surf Camp a doporučil spíše Backpackers Hostel, kde jsme nakonec dvě noci zůstali za 15 dolarů na osobu v šestilůžkové ložnici, první noc sami. Ještě večer jsme vyrazili na pláž, ale koupat jsme si netroufli a bylo to dobře, protože bychom neviděli skaliska čnící z vody. Dali jsme si pivo a byla teplá noc.
Obávané střevní problémy se doposud nedostavily, což mě velmi mile překvapilo a doufám, že to tak zůstane. Ťuk, ťuk.
Žádné komentáře:
Okomentovat