Chichen Itzá - Ciudad del Carmen

Vyráželi jsme v 8.30. V Chichenu v podstatě končí naše cestování a začíná pouhý návrat - závěr cesty. Další zastávky nebyly plánovány s cílem něco vidět, ale jak to vyšlo - rozdělení cesty na ucházející kusy přejezdů. Hned ráno jsme zaplatili zbytečných 65 pesos za použití 20 m dálnice, když jsme omylem najeli, abychom zjistili, že na silnici není benzínka a máme se vrátit odkud jsme přijeli. Projeli jsme Meridou, aniž bychom vystoupili. Koupili jsme si 7 výtečných banán za 12 pesos (18 Kč) a pokračovali do Campeche. Tam jsme zaparkovali, naobědvali se a prošli. Stále mají v centru nedávno namalované fasády domů - asi dostávají grant na to, aby domy udržovali. A nemají kanály. Když prší, voda teče ulicemi. Proto v některých místech obrubníky přerušují schody. Můžou být 2-4, v místě, kde voda mizí do kanálu pod silnicí je obrubník 80 cm vysoký, jako zápraží.

Pak mělo být na programu koupání, cesta do Ciudad del Carmen vedla po pobřeží. Pohrdli jsme hned první pláží za Campeche, a pak jsme už měli smůlu. Břeh byl kamenitý. Pak trochu písečný, ale nebylo kde pořádně zastavit, nikdo se nekoupal. Žádná pořádná pláž. Až kousek před cílem, ale všechno se tvářilo jako soukromý pozemek. Když už se slunce sklánělo nízko nad obzorem, zastavili jsme - asi na posledním možném místě před vjezdem do města. Pláž byla oproti Tulumu ošklivá. Šedivá, spousta rozbitých mušlí, na jedné straně dráty vysokého napětí, na obzoru na hladině ropné plošiny. Vykoupali jsme se a dojeli do hotelu - tentokrát žádná stylovka, ale pohodlný evropský hotel City Express Junior Inn.

Na večeři jsme se vypravili autem na pobřeží, ale nenašli jsme nic co by promenádu, pláž a restaurace připomínalo. Dojeli jsme do centra a byli jsme opět zklamáni. Náměstí ujde, ale to co je okolo je děs, špína a smrad. Je tu vedro a ještě k tomu pršelo, prádelna na druhou. Měli jsme chuť na posole, ale to jsme měli smůlu. Dostali jsme vývar s krůtím, a taky byl dobrý. Prošli jsme se a uháněli zpět do hotelu. Jenže ten jejich pseudo urbanizmus nás ještě nechal si pořádně zajet, než jsme se trefili na parkoviště domu.