Sedli jsme do auta a zajeli do tunelů. Navigace nás okamžitě ztratila. Vyjeli jsme z tunelu, chytla se. Ještě párkrát jsme nestihli odbočit, nebo nás hnala do jednosměrky, než jsme se sladili a nechali dovést na vyhlídku Pipila na kopci přesně naproti hostelu. Vyfotili jsme si povinné foto s barevnými domečky. Stále nemohu uvěřit, že se tady na sebe naplácala obydlí pro 175 000 obyvatel. Rozloučili jsme se s Guanajuatem a vydali se do Patzcuara (3,5h, 233km).
Silnice jsou zatím skvělé. Používáme placené dálnice a nemůžeme si stěžovat. Projeli jsme rušnou Morélií směrem do hor. Krajina se z palmami-jukami porostlé polopouště změnila, jsme v alespoň trochu lesnatých horách. Projeli jsme přes mělká jezera, kde si vykračovali pelikáni a volavky, něco jako Novomlýnské nádrže na Pálavě. V Patzcuaru nás navigace nahnala do neprůjezdných uliček, které zabrali nedělní trhovci. Hlavní komoditou byly plodiny. Ovoce, hlavně mandarinky, zelenina, cukrová třtina, brambory, chile, čerstvá i sušená, fazole, suroviny, připravené mole... Vonělo to všechno nádherně. Propletli jsme se uličkami až k hotelu Posada de San Augustín na menším ze dvou hlavních náměstí. Na druhé obkroužení se nám podařilo zaparkovat. V hotelu se tvářili, že naší rezervaci nemají, ale pokoj jsme dostali. A moc pěkný, čistý s vlastní koupelnou. Všechen nábytek ocelové konstrkuce vypletené slámou. Nechali jsme si poradit, kam na jídlo a typ byl opravdu výtečný. Z hotelu doprava, až skončí podloubí, tak třetí dveře jsou restaurace. Byly to sice asi šesté dveře, ale první v druhém domě. U vchodu nám poradili, abychom se usadili v patře a za to jsme byli vděční. Ocitli jsme se v moc příjemném prostředí, jako u babičky. Pouze decentní vánoční výzdoba, ubrusy, které nekřičí CocaColou. Dali jsme si 2x menu za 80 pesos. Pošmákli jsme si. Jsme nadšení. Hurá do ulic.
Do Patzcuara jsme dorazili před třetí, dopřáli jsme si klidný pozdní oběd, a stále nám zbýval dostatek času na procházku po městečku. Potkávali jsme spoustu domů s odpadlou omítkou prozrazující, že jsou z vepřovic (nepálená hlína, ze které trčí sláma). Ale zvláštností města je, že domy mají jednotnou barvu - do 1,2 m jsou tmavě červené, zbytek bílé. I nápisy nad obchody a názvy hotelů jsou nakresleny stejnými černo-červenými barvami a jeden by řekl, že i stejným fontem. Na první pohled tady všechny hotely patří jedné společnosti, ale je to jen sjednocením stylu. Prošli jsme se trhem ke kostelu, který byl vánočně vyzdoben do bílo modrých barev. Překvapilo mě, že mají v kostele výzdobu ze svítících řetězů a ozdob, ale bylo to velmi vkusné, útulné a přívětivé. Přitočila se k nám paní - správcová, a doporučila nám, abychom se šli podívat do boční kaple. Když si nebyla jistá, že rozumíme španělsky, řekla to i anglicky. V zákristii nacvičoval sbor vánoční písně a bylo tam moc příjemná atmosféra. Takhle bych si představovala Vánoce. A vlastně Patzcuaro mohu směle přirovnat k San Cristobal de las Casas - co se atmosféry, kostelů, lidí v ulicích a trhů týče.
Narazili jsme na trh s velmi krásnými tradičními výrobky. Všechno bylo vkusné, úplně jiné než na ostatních trzích, decentní barevnost, preciznost. Nedaleko jsme potkali Casa de once patios (Dům 11 pátií) a ten (španělsky ta) nás také nadchla. Tady jsem konečně musela uznat, že Patzcuaro je také trochu turistické město. Doteď jsem měla dojem, že jsme ve městě nejbělejší běloši a je to jakési místní centrum obchodu. Dům byl přístupný zdarma, protože pronajímal místnosti ke komerčním účelům. Procházeli jsem z nádvoří do nádvoří bývalého kláštera a nemocnice a nakukovali zvědavě do obchůdků podobně vkusných, jako zmiňované tržiště. Klid, nevtíraví prodavači, příjemné prostředí a radost z objevu způsobili, že Luboš dostal nakupovací náladu a koupili jsme pár prvních suvenýrů.
K dobré náladě cestovatel potřebuje dobré ubytování, dobré jídlo, dobré doporučení, dění okolo a nové místo k objevování. To se nám zde sešlo v prvotřídní kvalitě, ani jsme to na první pohled při příjezdu uličkami nečekali. Snad nám náladu nezkazí chlapík, který pod okny vyřvává do megafonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat