Playa de Estrellas

Ráno jsme dostali jeden lívanec, tak tomu neříkáme snídaně. Snažila jsem se koupit něco k snědku, ale našla jsem v šesti supermarketech jenom jednu tvrdou bagetu. V pekařství všichni snídali dva tousty... Banány byly všechny zelené. Co tady ty lidi jedí? Nakonec jsem našla nějaké pečivo a dosnídali jsme se. Vyrazili jsme na obhlídku terénu, 5m od hostelu nás zastavil naháněč na výlety a snažil se nás přemluvit, abychom se hned vrátili pro plavky a jeli s nimi na pláže, protože je pěkné počasí a zítra to není jisté. Odolali jsme, ale zarezervovali jsme si ten výlet na zítřek. Půjčili jsme si kola typu "Poděbradka, více chuti do života" s košíčkem na řídítkách, co brzdí šlápnutím dozadu, když teda zrovna nemáte spadlý řetěz. Vyrazili jsme na výlet napříč ostrovem na Boca del Drago a Pláž hvězdic (Starfish Beach / Playa de las Estrellas), 16 km tam a zpátky.

Tento výlet byl kompenzací za to, že jsme nešli do indiánské rezervace Bribri. Jeli jsme lesem, cesta byla vyasfaltovaná, kousek do kopce a svezení z kopce. Vypadá to, že dnes se na indiánské kolonie na ostrově zaměřili místní politici s předvolební kampaní. Cesta je klidná, jen se tu prohání auťáky s potiskem Millera... Na pláži nás přivítal kemp a shromáždění lidí. Docela nás překvapilo, když se ukázalo, že jsou to místní indiáni a místo rozcvičky mají nějakou nalejvárnu. Jeden chlapík mluvil jejich jazykem, druhý překládal do španělštiny, až příliš často opakoval slovo "satanáš". Nechali jsme kola na konci Boca del Drago a na hvězdicovou pláž šli pěšky po pláži.

Pláž, kterou jsme nechali za sebou mezi Dračí a Hvězdicovou se nám líbila víc než ta, na kterou jsme došli. Hvězdice lidé vyndavali z vody, fotili se s nimi a všechny umřely. Zůstaly tu akorát tři před restaurací na konci pláže. Tady mají nový typ krabů, kraby s jedním velkým klepetem, můžou být praváci a leváci. Najedli jsme se, nafotili hvězdice a vrátili se na pláž, kterou jsme viděli po cestě.

Odpoledne si místní v horách užívali ženský volejbalový turnaj, celá vesnice fandila a na to, že hráli v šatech, byly moc dobré! Zastavili jsme se v jeskyni, odbočku k ní jsme zahlédli po cestě. Zaplatili jsme 1 dolar paní, která nám půjčila baterku. Před jeskyní jsme potkali jejího muže a syna (nebo vnuka). Jejich rodina přišla ve 40. letech, kdy sem investovala vláda a pomohla zasídlit 35 rodin. Postavili jim domy, dali k dispozici zemi a tato rodina je jediná, která zůstala do dnes. Živí se zemědělstvím a udržují toto místo. Když sem přišli, bylo to opuštěné. Před jeskyní byly lavice, dole něco jako oltář a napravo od oltáře jeskyně, před kterou byly umístěny dvě sochy - holčička a panenka Marie. Z jeskyně vytékal potůček "zázračné" vody. Jeskyně je průchozí, Lu ji prolezl spolu s pavouky a netopýry, já se vrátila, abych vytahla z místních legentu tohoto místa a jejich příběh. Legenda je stejná, jakou jsme slyšeli v Kartágu. Indiánská holčička našla panenku Marii, vzala ji do vesnice, ale ona se vždy vrátila na místo, na kterém poté vystavěli kostel. Zde posvátné místo pod širým nebem. Za 1 dolar to byl zatím nejlepší zážitek, který jsme měli.

Po návratu do města jsme si v supermarketu koupili pivo a posvačili na schodech před krámem. Pozorovali jsme lidi, indiány s velkou hlavou a žádným krkem, černochy, surfaře atd.