K večeru přišly mraky, byl čas vyrazit zpět než slunce zapadne. Po silnici to neni zrovna legrace, protože asfalt žhne, pruhy jsou úzké a krajnice chybí. Lu měl malé kolo, takže tento výkon byl medailehodný. Po cestě jsme dočerpávali pivo. Prodává se tady Pilsen (ne to neni naše), Bohemia (taky neni naše), Budweiser (americký), ale nejčastější jsou Imperial a Toňa. Vrátili jsme kola a vypravili se do našeho vysněného Hamaca Surf Campu na pláži, kde jsme si domluvili, že přijdeme. O víkendu to tady žilo. Šou s ohni, grilovačky, velké párty, opálení kluci s dredy a zkrátka jsme měli strach, že nezapadneme. Ale provozovatelé - dva mladíci z Francie, byli velmi milí. V neděli večer byl klid, hostel prázdný. V podkroví viselo pár plných a pár prázdných hamak, takže jsme se nemačkali. Lu si přál spát na pláži, tak dostal slevu. 20 dolarů za hamaku se nám zdálo moc, ale 20 a 10 je normální cena, kterou platíme pokoj. Udělali jsme si tortily s avokádem a fazolemi, posadili se se sangríou na plážovou matraci a užívali si písku. V noci nás otravovalo pár komárů, ale za ten zážitek spát v hamace na pláži a slyšet příboj to stálo. A mam pocit, že jsme už viděli víc opic po cestě na kole, nebo přímo z hostelů, než v národních parcích.

Žádné komentáře:
Okomentovat