Zapatillos

Ráno jsme chtěli změnit hostel, Lu běžel do jednoho na druhé straně parku a dohodl, že by to šlo. Nejvíc ho zaujala nabídka neomezeného počtu lívanců k snídani a slušných koupelen. Pak to byl úprk, abychom stihli odjet na výlet, který jsme včera rezervovali. Ráno bylo krásně. Dorazili jsme k molu, ze kterého vyrážíme na výlet, doplatili 20 dolarů k 5 dolarům zálohy a paní nás informovala, že na místě budeme platit ještě 5 dolarů za vstup do parku Zapatilla. To se nám přestalo líbit, včera naháněč říkal, že park je v Red Frog, o Zapatilla nic. Rozčilovali jsme se, až nás uklidnila a dala nám každému 5 dolarů na zaplacení vstupu do parku. Prý nám průvodce pomůže, abychom nemuseli platit plnou cenu 10 dolarů, ale jenom 5 jako místní. Každopádně si myslim, že Zapatilla neni národní park, ale cestovky se domluvily, že budou vybírat 5 dolarů navíc. Včerejší naháněč měl asi pravdu s počasím, jenco jsme sedli na loďku, zatáhlo se nebe a slunce bylo to tam. Jeli jsme na místo, kde se shomáždily medůzy, které rádi snídají delfíni. V zátece už kroužilo pár dalších loděk s turisty. Vždy, když se někde objevila ploutvička a hřbet delfína, všechny lodě se tam rozjely, a delfín už se nevynořil. I přes toto nestrategické chování jsme jich pár viděli.

Nebe se kabonilo čím dál víc, začalo kapat akorát, když jsme vyrazili k další zastávce u korálů. Klučina, syn kapitána, který dotěď vesele seděl na přídi, na sebe natáhl záchrannou vestu a vecpal se ke mě, aby se trochu zahřál. Potěšilo mě, když jsem před námi uviděla domy na kůlech, uff, restaurace. Dostali jsme 15 minut na vydechnutí, přestalo pršet a obloha se rozjasnila. Průvodce navrhl obrátit pořadí a jet nejdříve na dva ostrůvky Zapatilla a šnorchlovat až cestou zpátky. Docela mu to vyšlo, přes poledne se udělalo pěkně. Dostali jsme 2,5 h rozchod na ostrůvku. Mysleli jsme si, že jej obejdeme dokola, ale nešlo to. Nejdřív jsme tu byli skoro sami, ale pak začali přijíždět ostatní lodě, které nejdříve šnorchlovaly. Na opalovačku to úplně nebylo, půjčili jsme si šnorchly, ale nebylo tam nic zajímavého. Asi hodinu před časem návratu se začalo opět kabonit nebe, tak jsme se vrátili k molu a zbylý čas strávili tam blbnutím s kluky z lodí. Lu je tahal na molo a společně skákali do vody. Pak vytáhl obří škebli, schovávala se v ní malá langusta, za ní se vykutálela spousta raků poustevničků ve škebličkách a dvě barevné mrskající se "cosi", co nakonec vypadalo jako mini žlutá langusta.

Kapitán celou dobu spal na dvou záchranných vestách. Všichni pasažéři již byli nachystaní u lodě a on pořád chrápal. Nakonec začalo zase pršet, nalodili jsme se a jeli zpět k restauracím na šnorchlování. To byla asi nejhorší z cest, cákalo na mě odevšud, oči plné snané vody, sluneční brýle nepomohly. Ale zima nebyla, foukal teplý vítr a voda má tak 25-27°C. U restaurací jsme měli opět oddych, a když přestalo pršet, dovezl nás doprostřed laguny obklopené mangrovovými ostrůvky a prohlásil tohle docela obyčejné místo za šnorchlovací. Pod vodou nebylo moc rybek, ale zato spousta barevných rostlinek a korálů všech možných tvarů. Rakušanka, starší paní, hlásala, že nic tak úžasného ještě neviděla, ani v Austrálii. Japonka na ní nechápavě koukala, že ryby byly docela obyčejné, ale pak se dohodly, že mluví o barevných korálech. Mohlo to být ještě zářivější, kdyby svítilo sluníčko. Kapitán smýkal lodičku mezi mangrovovými ostrůvky, na rozloučenou nám ukázal lenochoda a místo, kde jsou malé hvězdice.

Večer jsme si udělali smažené platany (velké banány) k rýži s fazolemi od včerejška, sedli si s pivem a kávou před hostel a pozorovali ruch na ulici. Diskutovali jsme o studii k projektu, kterou máme zítra odevzdat. Po těch třech týdnech tady, kde stačí nejzákladnější minimum jako slušné bydlení, se nám zdá řešení miliardy detailů v našem stavebnictví úplně irelevantní. Poklidný pracovní večer na terase hostelu náhle přerušil ruch pod námi. Několik hostů z našeho hostelu nedbalo doporučení nekouřit a nepít alkohol na terase před hostelem a přijela se na ně podívat místní policie. Viděli jsme akorát, jak jednoho po druhém ozbrojenci šoupou do transportu. Vypadalo to docela nevinně a mrazivě zároveň. Mysleli si, že postačí, když víno přelijí do kelímků, aby nebylo vidět, že je to alkohol. Ale nestačilo. Odvezli je na stanici, ne všichni měli u sebe peněženky s doklady. Výslech, pokuta 20 dolarů (400 Kč) a noc na záchytce, to bylo vše, nic hrozného.