Jestli si nezačneme všímat jak sebedestruktivně se k sobě chováme, jaké války o moc vedeme, jak děláme díry do mořského dna a zaplavujeme zálivy ropou a oceány odpadky, jak každý se snažíme prosadit a udělat díru do světa, jednou opravdu uděláme ze světa velkou díru a nezbyde nám nic.
Umělci si dávno všimli, že emocemi diváka dnes už nepohne surrealistický obraz, že je třeba šokovat mnohem víc a útočit na naše city. Třeba si toho všimla i planeta, chytá nás za ramena, cloumá s námi: "probuďte se, lidi, koukejte se co se tady děje!" zemětřesení na Haiti, bum sopka na Islandu, bum sopka Pacaya, na které jsem se před čtyřmi měsíci fotila a šťourala do lávového kamene klackem a před týdnem tam zemřel novinář...
Pacaya bum I.
Pacaya bum II.
Tak kdy nám to sakra dojde? Co se ještě musí všechno stát?
Žádné komentáře:
Okomentovat