Už dva roky bydlíme v Monterrey, z okna koukáme na hřeben eMe, Luboš tam byl už 3x, a já nic. Věděla jsem, že neodjedu z Monterrey bez toho, abych vylezla na eMe. Problém byl hlídání Vanesy. Komu ji svěřit na celý den? Naši nejlepší přátelé mají sami dost hlídání s dítětem a navíc se chystají domů na Vánoce o dva měsíce dříve. No a pak mi to došlo! Vždyť nemusíme chodit o víkendu, můžeme jít ve všední den a Vanesu nechat ve školce o trochu déle, nepůjde po obědě, ale až po spaní, geniální. A přátelé budou záloha, kdybychom se zdrželi, vyzvednou ji ze školky. Jakmile mi tohle došlo, byla to rychlá akce. Všechno jsme domluvili v rámci týdne a vyrazili na rande, jen já a Luboš.
Cesta nahoru trvá 3h, dolů tak 2,5h, hodina nahoře, 30 min cesta do výchozího bodu, 30 min zpět a 30 min rezerva. To byl plán. (
wikilic) V 8 vyrážet od školky - rovnou jsme nabrali 30 min zpoždění. V papírech, které jsme podepisovali totiž stojí, že nás po 8:00 už nepustí. Ale naštěstí nás pustili i v 9:00. Cesta byla příjemná, lesem, zig zag, v posledním úseku konečně přišlo stoupání, které stojí za řeč: lezení s ocelovým lanem rozsedlinou na hřeben. Tam se před námi rozprostřel výhled do hor, jeden hřeben za druhým, až 10 jsem jich napočítala. A ještě trocha lezení po kamenech nahoru, a pak přišla závěrečná část - nejtěžší, protože ten hřeben je velice úzký a je třeba slézt do rozsedliny, a pak po skále, kde nejsou vidět žádné chyty, zato je dobře vidět na obě strany do hlubin, vylézt až na vrchol. Potkali jsme v tom sedélku skupinu čtyř, která šla před námi. Dál se nedostali, až po nás se odvážila jedna z nich. Nebýt tohoto závěru, byla by to brnkačka. No a ty výhledy, nádherně nám přálo počasí!
Když jsme se pokochali, vyfotili, natočili, najedli, vydali jsme se dolů. Naše obava je, jak se dostaneme dolů od hotelu zpět do města. Po cestě jsme neměli moc signál, ale hlavně to bylo tím, že nám žádný Uber prostě nechtěl tuto jízdu akceptovat. Skupinka, kterou jsme předběhli, se nechytla, že by nás svezli dolů na bránu, ale stejně byli moc pomalí. U hotelu seděli údržbáři a čekali na svoz, ale ten jejich tranzit nesměl brát turisty. Vrátný nám nebyl schopný zavolat taxi. Vydali jsme se pěšky po silnici dolů a stopovali jsme. Dost na nás kašlali. Až konečně nás jeden vzal. Tou dobou už jsme pomalu měli být ve školce. Hodinu nám trvalo od sestupu nasednou do auta. Chytit Ubera dole už nebyl problém. Vanesa s Vanesou ve školce byly v pohodě, chválila ji, jak byla vzorná. Uff. Konec dobrý, všechno dobré.
Žádné komentáře:
Okomentovat