Noc na utery jsme protrpeli se stale se zapinajici a vypinajici klimatizaci v autobuse, ktery nas v 6 rano propustil v Palenque. Nase posledni ruiny nas nechali hodinu cekat na oteviraci dobu. Sli jsme se podivat kousek do pralesa, ze ktereho se ozyvaly straslive zvuky. Kdyz se rev stale opakoval, usoudili jsme, ze spis nez jaguar to bude chrapajici opicak, a toho uz jsme se tolik nebali. Vnitrni klima a neprostupnost pralesa jsou opravdu ohromujicim zazitkem.
Palenque jako takove vsak nesplnilo ocekavani "nejlepsiho nakonec". Tim nejlepsim byl jasne Tikal. Palenque je odkryte jen z 5-10%, zbytek je stale pokryty pralesem. Videli jsme tak jen tri hrobky, ve kterych se nasli sarkofagy s cennymi jadeitovymi maskami a dalsimi predmety; palac krale Pacala - konecne neco pro bezny zivot; a chramy. Za tim vsim se tycil kopec skryvajici v sobe vysokou pyramidu. Vzali jsme si pruvodce, ktery nam sice vypravel co a jak, ale probehli jsme to rychle a moc jsme si to neuzili.
Odpoledne jsme se vydali na dva vodopady. Misol Ha byl vysoky impozantni vodopad a zazitek stal za to, protoze se dalo jit pod nej, respektive za nej. Druhym mistem bylo Agua Azul - modre kaskady. Tesili jsme se na dalsi koupani a skakani z jezirka do jezirka, ale kvuli silnemu proudu to bylo zakazane. Kaskady byly vetsi nez v Semuc Champey, ale protoze jsme si je nemohli vychutnat tolik, nebylo to tak kouzelne. A protoze uz porad jenom pisu o necem, co jsme uz jednou nekde videli, srovnavam a dochazim k zaveru, ze to nejlepsi uz mame za sebou, je opravdu cas se vratit.
Ale precijenom jsem si vzpomnela na neco, co jsme jeste nevideli - olmecke kamenne hlavy. Podivala jsem se kde ze to maji byt a zjistila, ze jsem si vzpomnela prave vcas. Nase dalsi zastavka je Villahermosa. Sice ma v nazvu "uzasne mesto", ale centrum pry krasne neni, takze jsme zamirili do archeologickeho parku La Venta. Park se jmenuje po jedne vesnici - archeologickemu nalezisti La Venta, kde se v pralese nasly prave slavne hlavy Olmeku. A jeden badatel hlavy a dalsi truny a oltare "zachranil" ze sparu pralesa a prevezl do Villahermosy, kde je umistil do parku spolu s malou zoologickou zahradou pro autenticky zazitek. Nez jsme se vynadivali na velke barevne papousky, obrovskeho krokodyla a jaguary a vsude po parku pobihajici nosaly, uz jsme citili unavu v nohach. Kamenne artefakty byly opravdu impozantni. Olmekove jsou nejstarsi indianskou kulturou, a tak i jejich stavby vypadali odlisne - pouzivali cedicove kamenne sloupy. Krome parku jsme z Villahermosy nic nevideli a ani v samotne La Vente uz jsme se nazastavovali.
Noc na utery jsme protrpeli se stale se zapinajici a vypinajici klimatizaci v autobuse, ktery nas v 6 rano propustil v Palenque. Nase posledni ruiny nas nechali hodinu cekat na oteviraci dobu. Sli jsme se podivat kousek do pralesa, ze ktereho se ozyvaly straslive zvuky. Kdyz se rev stale opakoval, usoudili jsme, ze spis nez jaguar to bude chrapajici opicak, a toho uz jsme se tolik nebali. Vnitrni klima a neprostupnost pralesa jsou opravdu ohromujicim zazitkem.
Palenque jako takove vsak nesplnilo ocekavani "nejlepsiho nakonec". Tim nejlepsim byl jasne Tikal. Palenque je odkryte jen z 5-10%, zbytek je stale pokryty pralesem. Videli jsme tak jen tri hrobky, ve kterych se nasli sarkofagy s cennymi jadeitovymi maskami a dalsimi predmety; palac krale Pacala - konecne neco pro bezny zivot; a chramy. Za tim vsim se tycil kopec skryvajici v sobe vysokou pyramidu. Vzali jsme si pruvodce, ktery nam sice vypravel co a jak, ale probehli jsme to rychle a moc jsme si to neuzili.
Odpoledne jsme se vydali na dva vodopady. Misol Ha byl vysoky impozantni vodopad a zazitek stal za to, protoze se dalo jit pod nej, respektive za nej. Druhym mistem bylo Agua Azul - modre kaskady. Tesili jsme se na dalsi koupani a skakani z jezirka do jezirka, ale kvuli silnemu proudu to bylo zakazane. Kaskady byly vetsi nez v Semuc Champey, ale protoze jsme si je nemohli vychutnat tolik, nebylo to tak kouzelne. A protoze uz porad jenom pisu o necem, co jsme uz jednou nekde videli, srovnavam a dochazim k zaveru, ze to nejlepsi uz mame za sebou, je opravdu cas se vratit.
Ale precijenom jsem si vzpomnela na neco, co jsme jeste nevideli - olmecke kamenne hlavy. Podivala jsem se kde ze to maji byt a zjistila, ze jsem si vzpomnela prave vcas. Nase dalsi zastavka je Villahermosa. Sice ma v nazvu "uzasne mesto", ale centrum pry krasne neni, takze jsme zamirili do archeologickeho parku La Venta. Park se jmenuje po jedne vesnici - archeologickemu nalezisti La Venta, kde se v pralese nasly prave slavne hlavy Olmeku. A jeden badatel hlavy a dalsi truny a oltare "zachranil" ze sparu pralesa a prevezl do Villahermosy, kde je umistil do parku spolu s malou zoologickou zahradou pro autenticky zazitek. Nez jsme se vynadivali na velke barevne papousky, obrovskeho krokodyla a jaguary a vsude po parku pobihajici nosaly, uz jsme citili unavu v nohach. Kamenne artefakty byly opravdu impozantni. Olmekove jsou nejstarsi indianskou kulturou, a tak i jejich stavby vypadali odlisne - pouzivali cedicove kamenne sloupy. Krome parku jsme z Villahermosy nic nevideli a ani v samotne La Vente uz jsme se nazastavovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat