pondělí 10. března 2014

Pěstování kakaa

Jako suvenýr jsme si nepřivezli žádné barevné tkané a vyšívané májské oblečení. Soustředili jsme se na kávu a čokoládu. Propašovali jsme kakaový bob! Rozhodli jsme se, že si odepřeme dobrotu, a zkusíme semínka zasadit. Týden jsme kolem bobu na kuchyňské lince chodili a říkali si, že se na to pěstování musíme pořádně připravit a zjistit, jak se to dělá, abychom neudělali chybu. Jedno ze dvou semínek, která jsme přivezli zvlášť z Yorkínu v igelitovém sáčku, už vyklíčilo. "Jak to probíhá v přírodě? Není sladký obal semínka lákavý pro zvířata, která pak kousnou do hořkého, naruší semínko, ale dál ho nesní?", uvažovala jsem. Narušili jsme i druhé semínko a dali je do květináče s rašelinou. Nezahrabávat moc hluboko, semínko se zvedne na kořínku.

Vygooglila jsem pár stánek, kde se se svými pěstitelskými pokusy podělilo několik Američanů. Vyplývá z nich, že semínka nesmí nikdy vyschnout, musí být ve vlhku a v teple. S obavou jsem se ohlédla na hnědnoucí vysychající bob na lince. Je třeba jednat a rozkrojit ho co nejdříve. Připravila jsem velký keramický talíř, který bude držet teplo z topení a dva plstěné hadry, které budou držet vlhko. Lubomír se chopil nože, já foťáku a dali jsme se do řezání bobu vejpůl. "Ty, Bobe, neřež moc do hloubky, ať nepoškodíš semínka!" "Jasně, Bobku, neboj, dám si bacha." Podařilo se! Semínka jsme vydloubali raději rukama, aby se lžící nepoškodily.

Nakonec jsme měli před sebou různá stádia semínek. Některá v dolní části už měla bílou postýlku vyschlou a pomalu klíčila, jiná již byla jen hnědá a kořínek měl i centimetr a půl, u těch jsme dávali pozor, aby se nerozpadla, protože se dělí jako mozek. Ty úplně spodní ani nešly vyndat. Semínka jsem po skupinkách rozmístila na talíř, namočila druhý hadr a zakryla je. Talíř jsem dala na topení.

První nešvar: hadry na topení rychle vysychají. Namočila jsem rohy hadru do hrnečku s vodou. Druhý nešvar: noci jsou chladné, ráno je hadr studený. Začala jsem ráno kropit teplou vodou. Celkové vylepšení systému: Přikryla jsem talíř igelitem, nikdy již nevyschl. A občas jsem semínka zahřívala polštářkem se zrním, které se ohřívá v mikrovlnce. Se semínky v hlíně není žádná potíž, rostou obě. Nejprve to vypadalo, že je na nich bílá plíseň, ale dostaly se z toho. Brzy (asi po pěti dnech) se postavily na vlastní kořen a asi po sedmi napřímili semínko nad sebe. Do květináče jim přibyla další dvě nejnadějnější semínka z talíře. Některá semínka na talíři začala ošklivě zeleně plesnivět. Ostatní musím co nejdříve přesadit do hlíny.

Je třeba sehnat rašelinu a hluboké květináčky, aby se kořínek moc brzy nezkřivil o dno. Trik z kávové plantáže: sázeli tam kávovníky po dvou, aby spolu museli soupeřit. Byly tak rychlejší a silnější, nebo prostě jeden vyhrál.

Žádné komentáře:

Okomentovat