Můj první projekt v Mexiku

Zadání znělo: experimentální dům

Problém, který jsem se rozhodla ve svém zadání řešit, jsem pojmenovala "virtuální zajatec" a tudíž projekt se jmenuje "běžný dům pro virtuálního zajatce". Virtuální = neexistující => zajatec není zajatcem, je svobodným člověkem, který se však nedokáže odpoutat od virtuálního světa internetu. Dům má ukazovat na nebezpečí, které nám hrozí v blízké budoucnosti, a to je závislost na svém počítači. Nebezpečí je trávit svůj čas ve virtuálním světě, komunikovat s přáteli pouze přes Facebook, Skype atd. Člověk nebude muset zvednout zadek ze židle, např. nákup mu doručí kurýr do domu...
Rozhodla jsem se veškerou techniku typu počítač, televize, playstation atd. vyrvat z domu a zavřít do klece, do kapsul. Ty jsem umístila do prostoru, který se těžko definuje a nazývám ho virtuální – neexistující dům. Je naprosto otevřený, transparentní, nedá se určit, zda je to prostor venkovní, nebo vnitřní.

V zadní části pozemku je jako kontrast „opravdový“ dům. Obě stavby jsou propojeny lávkou. Dům má prosklenou fasádu, aby působil přívětivě a přiměl své obyvatele, aby se vrátili do reálného světa a žili se svou rodinou. Tato část má přitahovat, zatímco virtuální dům má vypuzovat. Podlaha je z kovového roštu, který spolu se skleněnými lamelami nechává vzduch volně proudit skrz dům.
Kapsuly se mohou odpoutat od podlahy a vznést se do prostoru. Do světa, kde nejsi nohama na zemi, nedefinovaného místa mezi vlnami s informacemi, kde tě nikdo nemůže rušit při práci.

Čistá architektura neznamená konečný design, čistá architektura má poskytovat prostor k realizaci, jako čistý list papíru.
Během práce na atelieru jsem ocenila to, že jsem přesně věděla, co mám mít na další hodinu hotové. Práci to úžasně urychlí. Na ČVUTu jsem se naučila pracovat ve skicách, a tady jsou ze mě nadšení, protože Mexičany nemůžou přimět k ruční práci. Profesora jsem si tak naklonila, že každou hodinu se všichni šli podívat na ukázkovou práci :-) Jenže zatímco jsem vytvářela krásné malůvky, ostatní vytvářeli 3D modely v počítači a plány v AutoCADu. Domnívám se, že práce ve skicách mi umožňuje nespočetněkrát měnit a vylepšovat můj návrh, kdežto v počítači to trvá déle a projekt se tak zasekne ani ne v polovině cesty. Příprava na odevzdání ateliéru pro mě byla krušná. Jak jsem řekla, díky nulové práci s počítačem jsem byla dosti pozadu. Žádný ateliérový týden se tady nekoná. Měla jsem týden na převedení skic na půdorysy, řezy, pohledy, vytvoření 3D modelu v počítači, přemluvení renderu, aby vyplodil něco pěkného, design plakátů a slepení modelu. Upozorňuji, že týden běžné školy, kdy mi nikdo nevěřil, že mám tolik práce, že nemůžu jít na fiesty… Nakonec jsem to zvládla, ale obětovala jsem jednu noc a tiskla jsem v pondělí ráno! 8:30 design a 10:00 ateliér – fofr! Na presentaci jsem byla tak utahaná, že jsem ani nestihla být nervózní. Pochválili mi silný a jasný koncept, skici a poznamenali, že jsem nevyřešila šťastně dispozice a mam umatlaný model od lepidla… Dejte mi víc času!!! Ten projekt se mi líbí, ale chci ho dodělat!!! Ve čtvrtek začínáme s novým zadáním…