neděle 13. září 2009

Huasteca - výlet směr Sierra


Tento víkend jsem sbalila spacák, hamaku a něco k snědku a vyrazila do přírody. Nevěřila jsem svým očím, když jsme se z polopoušti najednou ocitli v zeleni a v horách. Vyrzili jsme v pátek večer, přespali jsme v hamace v kempu Conca. Ráno jsme se vykoupali v azurovém potoce a vyrazili směr Jalpan obdivovat misijní kostelík.


























Na trhu jsme pojedli tacos a uháněli dál. Cestou jsme potkali další pueblo s podobným kostelíkem, jaký byl v Jalpanu, a spoustu cedulí upozorňujících na nebezpečnou zatáčku (curva peligrosa za 150). Vrcholem dnešního dne byla vesnice Xilitla, která dostala přezdívku bláznivá vesnice. A to nejen díky Edwardu Jonesovi, který se nadchl pro beton a v pralese si vystavěl palácový komplex neuvěřitelných tvarů. Tento Edward rozhodně nebyl architekt, nicméně i ve městě se nachází stavba, které se říká hrad.





























V pralese bylo vedro a vlhko, přesně jako v amazonském pavilonu v pražské zoo, proto se mi ulevilo, když jsme sjeli z hor do údolí hledat kemp v přívětivějších podmínkách. Vydali jsme se hledat pramen (narození) řeky Huchihuayan. Nevěřila jsem, že jsme blízko pramenu, protože jsem čekala, že se z řeky stane potok, pak potůček a nakonci bude pramen. Omyl. Toto narození řeky je naprosto unikátní, protože voda vytéká ze skály obrovskou silou a v obrovském množství. Vítám každou příležitost skočit tady v parném létě do vody. Kemp byl zavřený, ale v hospodě jsme se domluvili, že jedna rodina má sad a nebude jim vadit jedna hamaka navíc.












Neděli jsme věnovali návratu. Kvůli ranímu zdržení jsme zvolili kratší cestu zpět, tudíž stejnou cestu, kterou jsme přijeli - přes hory, přes doly a všechny ty nebezpečné zatáčky :-) Projeli jsme "nebezkou bránou" - Puerta del Cielo - a než jsme stihli nechat Sierru za námi, zastihl nás západ slunce. V jednom pueblitu po cestě mě zaujaly telefonní automaty. Místní nemají telefon doma, zato spousta jejich příbuzných se odstěholava do USA. Když příbuzní z USA volají domů, zavolají na ústřednu, že chtějí mluvit s Pedrem. Obsluha má 30 minut na to, aby našla Pedra. Ten pak čeká, až telefon zazvoní znovu... K večeři jsme si dali gorditas v městečku Bernal, kam se musím ještě vrátit.



1 komentář:

  1. paráda, vylov ještě tu fotku v koubouku, tam ti to moc sluší. D. ti závidí klobouk. máma

    OdpovědětVymazat