Letošní dovolenou jsme trávili v Norsku, což bylo štěstí vzhledem k rekordním letním teplotám v Čechách. Trochu jsme se zchladili. Jeli jsme tam s postranním úmyslem poohlédnout se po možnostech spolupráce s místním trhem dřevostaveb. Zjišťovali jsme, jaké by to bylo, tady pracovat. Na mě tedy dost zima. Letos se jim léto nepovedlo, teploty přesně opačného extrému než u nás. Vrátili jsme se jako z dovolené a řešili, jakou změnu v životě provedeme rok po svatbě. Že bychom koupili nějakou nemovitost a přestěhovali se? Při poohlížení se po domečkách jsme zabrousili i na téma pracovních příležitostí v nové lokalitě a narazili na architektonicko-projekční kancelář, která zoufale hledala dva lidi, kteří by jeli dohlížet na projekt, který připravují v Mexiku. A tak nám to z čistého nebe spadlo do klína. (Naplnila se tak moje předpověď ze roku 2010, že až se vrátím do Mexika, bude to díky práci, akorát jsem si tehdy přála, aby v tom měl prsty architekt Michel Rojkind.) Vše šlo velmi rychle, do dvou týdnů (1.9.) jsme měli podepsané pracovní smlouvy na půl roku a nasávali informace týkající se projektu v Monterrey. Oficiálně jsme nastoupili 14.9. a rozloučili se alespoň pro zatím s našimi živnostmi. A začal kolotoč zařizování.
Očkování - Luboš si nechal konečně píchnout žloutenku, já se mimochodem při žádosti o potvrzení k pracovní způsobilosti zeptala, jestli břišní tyfus ještě stále není k dispozici (už dva roky nestíhají vyrábět vakcínu) a doktorka se rozzářila, že má tři od pátku v ledničce a budu první, koho po té dlouhé odmlce oočkuje.
Víza - já si udělala nové ESTA do USA (14 dolarů), Luboš je ještě má platné z Kostariky. Mexická neřešíme, budeme se stejně po 90 dnech vracet, takže stačí turistická víza, která automaticky dostaneme na letišti. Ale společnost řeší, že její zaměstnanci stráví prací v zahraničí více jak 180 dní v roce, a to by si tam už měli založit pobočku. Pak bychom měli platit daně, sociální, zdravotní tam. Ale konzultantská firma se fláká s dodáním informací, takže se to do odjezdu nestihne rozlousknout.
Pojištění - pojišťovny, do kterých jsme volali nám nebyly schopné říct, se kterým zařízením v Monterrey mají smlouvu. Opakovali, že jsou světové, a až se nám něco stane, zavoláme na linku a oni nám řeknou kam máme jet. Další zklamání - lidi na pobočkách "vědí" jen to, co si sami umíme přečíst na internetu. Rozhodovali jsme se tedy mezi dvěma produkty od AXA - jednorázové pojištění a více cest. Jednorázové na půl roku vyjde dráž, ale člověk se nesmí vrátit. Více cest je levnějších (něco přes 9000,-Kč), je to rovnou na rok, ale člověk se musí po 90 dnech otočit v ČR. Než abychom si na každou část pobytu smlouvali znovu jednorázové, šli jsme do více cest. Máme od firmy nárok na 5 zpátečních letů ročně. 90 dní by vyšlo přesně na Vánoce, ale to si chceme vzít dovolenou v Mexiku, takže poletíme 2x - v listopadu a v lednu/únoru. Dle dosavadního plánu se máme vracet 14.3.2016.
Zajištění domácnosti - největším oříškem bylo naše kakao. Ve velkém květináči už máme pěknou džungli. Rostliny i s květináčem mají 1,5 m a nevejdou se do auta. Vsázeli jsme na našeho souseda - Béda Trávníček - jediný široko daleko, komu neuschl přes léto trávník. Vzal si pod křídla jen menší květináč. Většímu jsme museli zastřihnout vršky a transportovat k rodičům.
Letenky - ve firmě se běžně kupují až pár dní před odletem. Řešili jsme datum návratu, nakonec jsme zvolili 7.11. a doufáme, že to kdyžtak půjde změnit. Máme to od British Airways, ale operuje to American Airlines, stály 30 000,- Kč. Přesedání v Londýně a v Dalasu. Celkem 19 hodin, odlet v 7 ráno, přílet v 19 večer stejný den, 7h časový posun. 2 + 1,5 přestup + 10,5 + 3 přestup + 2 h. Přes Dalas je to pohodlnější než přes Mexico City, kdy se člověk přeletí Monterrey, a pak se musí vracet. American Airlines žádný zázrak, dokonce poslední let byl bez jídla.
Ubytování - mysleli jsme si, že ubytování automaticky pro všechny řeší kolegové z firmy - když už jedeme společně jako osmičlenná skupina (ostatní se po týdnu jednání vrátí). Několikrát jsem se snažila doptat a ověřit, že tomu tak je, ale až v pátek před nedělním odletem se mi to podařilo, a byla jsem zklamána. Chyba v komunikaci. O ubytování se dokonce žádá zadavatel v Mexiku formulářem. Ve formuláři jsem udělala chybu, takže i když se to dostalo k řešení, nevěděli si rady s datem odletu a nic nezařídili. V sobotu jsem se doptávala přes internetový chat hotelu InterContinental Presidente Monterrey, jestli nás tam mají - neměli, tak aby mi udělali rezervaci od 20. do 3.10. - neměli volno 22.-23. - tak alespoň na jednu noc - to šlo. Fajn, alespoň víme, kam hlavu složíme první den. Ani šofér, který nás vyzvedával o nás nevěděl, ale vešli jsme se mu do auta s ostatními. A na místě nám to prodloužili. Mysleli jsme si, že do 4.10., ale ukázalo se, že nás chtějí vyhodit už 24., ale prodloužit to šlo a polepšili jsme si na pokoji.
