Cesta je kamenitá, místy vybetonovaná. Hned první metry naznačují, že stoupání nebude žádný med. U úpatí je stoupání pozvolné v porovnáním s vrcholem. Potkali jsme spoustu "běžců" - sportovně oděných lidí - scházejících z hory. Nebylo nám jasné, co se tady děje za běh, organizovaný trénink, sledování východu slunce, ani disciplína vstávat brzy, než bude vedro, mi na Mexičany nesedělo. Potkávali jsme jich strašně moc ještě cestou autem k výchozímu bodu. Vyráželi jsme v 9.30. Oni měli jen lahev s vodou, my batoh s obědem. Václavák. Každý kilometr seděl bezdomovec v propocené mikině a prodával pomeranče. Nahoru chodili, dolu běhali. Už jen při pohledu na ně jsem věděla, že mě cestou dolu budou bolet kolena jen za chůze, natožpak běžet. První výhled na město se nám otevřel u oltáříčku panny Marie. Natěšil nás na lepší pohledy z vrcholu. Dnes je slunečno, po včerejším chladném dni ani památky, potíme se jak ve sprše. Po 2700 m (na mapě je to zhruba v polovině cesty - nám to připadalo spíše jako 1. třetina) je stará betonová plošina, pod kterou se ukrývá pozůstatek lanovky. Dříve to byla vyhlášená vyhlídka na město. Pak se tu stalo nějaké neštěstí a lanovku zrušili. Od té doby se sem chodí pěšky borci opalovat, piknikovat a sportovat. Valná většina míří sem - k Teleférico. Málokdo má ambice pokračovat dále na samotný vrchol. Už z plošiny je úžasný pohled na město pod námi. Najednou ho přehlédneme celé. Město o 4 milionech obyvatel, kteří žijí v kobercích rodinných domků na husto nasázených na rovině, ze které vystupují hřbety hor. Najednou vnímáme jako základ tu rovinu, doteď to byla údolí mezi horami. Na fotce Luboš ukazuje na čtvrť, kde bydlíme.
Prozkoumali jsme zbytek konstrukce otáčení lana a kabinek pod plošinou, otočili jsme se k městu zády a vydali se dál do kopce. Šli jsme téměř sami. Za zády už jsme neslyšeli žádné otravné rádio vyřvávající do pochodu, jen hučení města, jako by tam byl obří vodopád. Když se cesta začala v serpentýnách vlnit a v zatáčkách byla vybetonovaná schodiště, došlo nám, že sem ten beton musel někdo dovézt! Asi autem! Netrvalo dlouho a potkali jsme ho. Modrý pickup. Asi sesuv půdy, špatná cesta, zkrátka skončil se válet 15 m pod cestou v houští. Vrak. Ale někdo cestu opravil. Ten byl o pár set metrů výš, stříbrný vrak, 20 m pod cestou v houští. No nechtěla bych sem jet autem. Pak jsme už potkávali jen modré ptáky, ještěrky, veverky - ty teda už nebyly modré.
odbočka na Pico Norte
Před vrcholem se cesta zdá obzvláště nekonečná. Antény na dosah, u konce s dechem i silami a cesta pořád utíká kupředu a vlní se stále příkřeji nahoru. Začali jsme se bát, že se jednou ohlédneme a antény budou pod námi. Ale nakonec jsme došli... k zavřené bráně do areálu antén. Před ní svačili dvojice, se kterými jsme se potkávali cestou. To ne. Zasloužíme si něco lepšího za odměnu! Po cestě jsem četla na kameni radu: "až dojdete nahoru, držte se vrcholu a jděte dál, tam až je pravý vrchol". A vtom proti nám z houští vyrazil dav mladých v oddílových tričkách. Šli jsme proti tomu proudu. Vynořovali se podél plotu vpravo od brány. Nechali jsme je vyjít a pustili se v jejich stopách rádi, že nám vyplašili všechny potvory. Oblezli jsme podél plotu areál antén a mohli jsme si oddechnout. Stálo to za to.
V jednu odpoledne jsme se usadili u křížů a vybalili polarizační filtr a oběd. Skála je na této druhé straně kolmá. Mezi námi a Pico norte je zelené sedlo. Za masivem je zvláštní horský masiv, něco jako vyhlodaná stolička, údolí nikoho. Ptáci si užívají proudění vzduchu mezi vrcholky, slunce pálí. Nad mraky v dáli se zvedají ještě vyšší skalní hřebeny. Co se nám zespodu zdá obří stěnou s Mkem, seshora je jen menší masiv před většími. Neuvěřitelný pohled. Jen roztáhnout křídlo. Trochu jsme se opálili, ale namazáni jsme byli. 13.45 vyrážíme zpět dolů, na Pico norte nezbývá času ani sil. Cesta dolů ubíhá o poznání rychleji, alespoň co nám kolena dovolí. Na závěr dne se ještě zastavujeme vyhlídce, kam dle mapy sejde cesta z Pico norte. Žádnou cestu neobjevujeme, fotíme horu se sedlem a jsme rádi, že jsme si dali do těla. Zítra se nám bude dobře sedět.
Žádné komentáře:
Okomentovat