Každý den jezdíme kolem zeleného kopce, na kterém se tyčí obří stožár s vlajkou gigantických rozměrů. Vlajka stále poslušně vlaje, i když se nám zdá, že je bezvětří. Kolikrát jsme si říkali, že sem jednou vyrazíme na malou procházku. Poslední týden jsme se snažili vyjet z práce brzy, abychom se tam dostali před západem slunce. Ve středu se nám to konečně podařilo. Nechali jsme se navigovat instinktem, mířili jsme stále k vlajce, potom objížděli kopec po jeho úpatí, až jsme natrefili na cestu vedoucí na vrchol. Minuli jsme plná parkoviště a auto zanechali až nahoře u muzea - bývalého biskupství. Posledních pár set metrů na vrchol jsme šli pěšky po silnici, na dopravní ceduli stálo: pěší v celé šíři vozovky. Přesto jsme uskakovali autům řítícím se z příkrého kopce proti nám. Jsme v Americe, tady se na na vyhlídkách vyhlíží z auta, nebo alespoň se dojede až na vrchol, aby člověk, potažmo vypasený Mexičan, nemusel náhodou udělat příliš kroků. Vrchol nás moc mile překvapil. Objevili jsme proti všemu našemu očekávání pěkně upravený veřejný parkový prostor, těch se tady moc nevidí. Něco jako Petřín. Zelený kopeček s výhledem na město a romantickými kamennými zdmi osázenými lavičkami kolem biskupství.
Jak jsme se blížili ke stožáru, docházelo nám, jak je velký, a hlavně v patě mohutný. Takový sekvoj. Trubka strašidelných rozměrů, a s každým krokem se zvětšuje. Stožár je vysoký 100 m, vlajka na něm má 30 x 50 m. Ten kus hadru váží 250 kg a ve větru nádherně ševelí, jako když se roztahuje kluzákové křídlo. Kolem vlajky je nádherná kruhová plošina s rozhledem na všechny strany a žádné stromy ho neruší. Slunce zapadlo, setmělo se, 5 milionů světélek rozzářilo město, podél řeky se plazil červený had z autíček, město křižovalo několik žlutých přímek a za mraky vykukoval vycházející obří oranžový úplněk. Rozsvítila se i světla ozařující vlajku. Pozorovali jsme ten rodící se měsíc, a on se objevoval a zase mizel za mraky. Tohle místo je "must see" - jeden ze základních bodůk navštívení, a my ho objevili až po dvou měsících. Nojo, nikdo nám neporadil, mysleli jsme si, že když jsme viděli centrum, park Fundidora, tak tím krásy města skončily, zavrhli jsme ho a raději vyráželi do okolí. Teď jsme si na to ošklivé město zvykli a vzali jej zpátky na milost.
Žádné komentáře:
Okomentovat