Poznáváme okolí hotelu

Neděli jsme zahájili 1. Skypem domů. Pak jsme mrkli z okna a vypravili se do záplavy zeleně, kterou vidíme za nejbližšími vilami. Ponořili jsme se do čtvrti San Pedro - nejluxusnější, nejmodernější a nejbezpečnější v Monterrey. Prošli jsme dva menší parky, několik uliček s luxusními vilami, ale do toho velkého parku ne a ne se dostat. Dopadlo to tak, že jsme celou procházku obcházeli kolem zdi parku po frekventovaných silnicích, litovali zabetonované stromy a palmy v chodníku, nadávali na místní urbanisty a zbohatlíky, kteří se uzavírají do nepřístupných čtvrtí a vyrábějí obří golfová hřiště, do kterých se nedá dostat. Na uklidněnou jsme si sedli v jednom parčíku pod cedule "tento park je pouze pro místní residenty" a "nevstupujte do jezírka, je to nebezpečné". Chyběla tu už jen 3. zakazující vstup na trávník. Nechtělo se nám jít po hlavní, tak jsme to vzali menší uličkou mezi honosnými vilami, které se tvářili odtažitě jako hrobky. Přitom se slunce opíralo do jednoduchých skel, klimatizace běžela na plný výkon a některá okna byla otevřená - asi si podchladili jako obyčejně a potřebují se zase trochu ohřát. Z té ulice vedlo pár bočních ulic - spíše sběračů vody dolů na hlavní, ovšem končili mříží. Museli jsme se vrátit, z této ulice nebylo úniku. Běžně se tu dělají ulice jako smyčka, ale tahle byla prostě slepá. Brr, pryč odsud. Bez auta ani ránu.