středa 29. července 2009

Benátky v Mexico City


Ve středu jsme podnikli výlet do Xochimilca – na jižní okraj města, kde se nachází pozůstatky z vysušeného jezera. Toto chudší předměstí je obdobou Benátek. Jde o soustavu uměle vytvořených ostrůvků z vrstev rákosu a rašeliny, které drží pohromadě kořeny stromů. Původně sloužily hlavně k pěstování květin a plodin. Postupem času přirostly ke dnu a lidé si na nich postavili svá obydlí.

Čekala jsem spleť zapáchajících kanálů, ale celé místo mě příjemně překvapilo, voda vůbec nezaváněla. V celém DF je to s instalačními rozvody všelijaké. Kanalizace existuje, ale jistá nezanedbatelná část je bez ní. Jinak to není ani s vodovodem. Tam, kde vodovod nemají, musí mít nádrž, kterou je třeba doplňovat. Tyto nádrže jsou na vodu, nebo na plyn a nachází se většinou na střechách domů.


Nenápadné cedule nás dovedli ke stanovišti lodiček. Ve dvou jsme měli celou dvacetimístnou „gondolu“ i s „gondoliérem“ pro sebe za 350 pesos (+ cena piva a dýžko). Na kanále jsme potkali podobné dva turisty, kteří zřejmě neuměli moc španělsky, a tak je to samé stálo 890 pesos. Lodičky byly vesele barevné žluto-červené se zdobeným znakem na čele, který nesl jméno milé daného gondoliéra, avšak v dobách před-turistických.

Během plavby jsme potkávali plovoucí obchodníky a mariachi – zpěváky. Ze suvenýrů jsme si nevybrali, ale nechali jsme se zazpívat a zahrát. Aleš dokonce statečně ochutnal místní masitou kukuřici s chili. Byla dobrá a chili syté. Já dnes vsadila na bezpečnou stravu, avšak musela jsem si počkat do odpoledne.


Po plavbě jsme se prošli čtvrtí Xochimilco a zamířili zpět do centra. Prošli jsme pár ulic přilehlých k Zócalu (hlavní náměstí) z opačné strany, než které důvěrně známe z trasy La Rioja – Starbucks. Ulice jsou zaplněny prodavači nejrůznějšího zboží. Od suvenýrů, přes psací potřeby, pochoutky, přes CDčka, programy do počítače (nechtěla bych vidět kvalitu místních antivirových programů, které jsou zaručeně „lo mechor“ nejlepší)…

Po procházce nastala ta chvíle, kdy jsme konečně našli Macdonald a dali si navykací pauzu, zato se najedli tak, jak jsme zvyklí. Po vytrávení v hotelu jsme se vypravili do našeho útočiště, abych vám mohla tyto řádky poslat :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat