Querétaro

Vstávat je 7:45, honem, jedeme do Querétara! Sbohem La Riojo, nashledanou DF, hodně štěstí Aleši. Taxíkem jsme se dopravili na Terminal del Norte. Škoda, že jsme nestihli vyzkoušet WV brouka jako taxíka, ale ještě není všemu konec. Na nádraží jsem koupila lístek na bus, který odjížděl za 10 minut (stihli jsme totiž dřívější než jsme chtěli o 20min) a navíc ten lístek z tohoto nádraží stojí polovic (110pesos) než úplně ten samý z letiště. Podělili jsme se ještě o mobil – já mám mobil a Aleš SIMkartu, takže jsme zase oba bez telefonu :-) Od teď budeme válčit každý zvlášť, ale to nejtěžší máme za sebou, a bylo super, že jsme na to nebyli sami.
Autobusy Primera Plus jsou luxusní, hodně luxusní. Studentagency je slabý odvar. Při nástupu jsem dostala svačinu, každé zavazadlo dostalo lísteček, od kterého já dostala útržek, sedadla byla neuvěřitelně měkká, a toho místa na nohy! Sedla jsem si k okýnku, dvojsedačku pro sebe, poslouchala vážnou hudbu a pozorovala, jak se mění krajina.

Trvalo dlouho, než jsme se ze severního nádraží dostali k severnímu okraji města s množstvím továren, které produkují tu šedou pokličku, která je nad městem a díky horám na jihu není lehké ji rozfoukat. Pak jsme dlouho jeli příměstími, které se postupně stanou částmi DF. Potěšily mě první hory, pole s kamennými zídkami, lány kukuřice, kvetoucí opuncie… A když jsme po třech hodinách dojeli do Querétara, nemohla jsem uvěřit, jak krásné předměstí jsem uviděla. Luxusní čisté vilky jakoby mě vítaly s úsměvem. Pod námi se rozprostřelo město s aquaduktem, jsem doma. Krása, žádná černá čepice nad městem, zato sluníčko pěkně pálí.
Taxi mě stálo sotva polovinu než v DF. Taxikář chvilku bloudil při hledání ulice, ale našli jsme ji, zato najít dům bylo těžší. Líbil se mi jeden oranžový bez čísla, ale paní, která v něm bydlela tvrdila, že to není Juan N. Frís 81 a Gabrielu Herrera nezná.

Vedle byl nenápadný domek na prodej, byly z něj vidět akorát černé plechové dveře, také bez čísla. Ale v něm jsem našla víc štěstí. Tento nenápadný domeček, který nikdo nechce koupit, se nazývá domov.
Gabriela - mexická máma je moc milá a trpělivá. Je rozvedená, má dvě „děti“ Gaby (19) a Roberto (15) a teď je v domácnosti. Ještě je tu Američanka z Kalifornie, která tu byla na pětitýdenním kurzu španělštiny a odjíždí v neděli. Až odjede, dostanu její pokoj. Gabriela mě provedla domem: za zdí/vraty je dvorek/patio, v přízemí je obývák, kuchyně a další dvorek s komorou na praní prádla. V prvním patře jsou tři pokojíky: můj budoucí pokoj s oknem do malého dvorku, malý pokojík ve kterém budu do neděle/pondělí bydlet s oknem na velký dvorek, pokoj Gaby, která je teď na prázdninách v Americe, moje koupelna a poslední dveře vedou do ložnice Gabriely, odkud vedou další schody nahoru, kde má pokoj Roberto. Dům je pěkný, ale nijak výjimečný. Alešův dům je asi o něco pěknější, ale v mém vládne dobrosrdečnost Gabriely. :-)
Po prohlídce jsme si spolu sedly v kuchyni a povídaly si. Konečně jsem se rozmluvila španělsky. Gabriela mě čas od času opraví, když nerozumím, nebo nevím slovíčko, rozumí anglicky a pomůže. Tak za týden, až se rozmluvím, budu umět zhruba stejně jako ta Američanka po pětitýdenním kurzu.

Gabriela byla překvapená, že se v Česku mluví česky, myslela si, že čeština nemůže existovat :-), a když jsem jí řekla pár slov v češtině, prohlásila, že je to jazyk podobný francouzštině. Během hovoru se otočila a začala připravovat oběd. V posledních dvou dnech se dostavila řídká stolice. Pravděpodobně měla zpoždění, protože se pokrátila s mou cestovní zácpou. Uvidíme jak zareaguje trávicí ústrojí na domácí stravu, ale doufám, že už dostalo lekci a bude to v pořádku. A následovalo konečně normální jídlo. Jak jsem se dočetla, tacos a jiné placky se jí většinou odpoledne a večer, ale na oběd se jí rýže s masem. Takže jsem měla rýži, řízek a smaženou zeleninu. A ne, nepálilo to, ještě jsem si k tomu dala trochu pálivou salsu. A bylo to dobrý, na tomhle jídle už tu přežiji. :-)

Odpoledne mě Gabriela vzala do kampusu, kde jsem se potkala s Veronikou (zařizuje předměty) a Marcelou (zařizuje ubytování) z mezinárodního oddělení. Vše se zdá v pořádku, první schůzku máme ve středu, kde si zapíšeme předměty. Veronika už mi ukázala, že 4 předměty z 5, které jsem si chtěla zapsat, jsou v pořádku. Design interiérů neotevřeli, takže to vypadá, že budu mít atelier, urbanismus, grafický design a španělštinu, ještě musím zkontrolovat jak mi to kreditově vyjde u nás. Ale jsem nadšená, že budu mít grafický design. Kampus je velký a nádherný. Nechápu proč se Aleš s Evčou chtějí trápit v DF, kde je kampus nic moc, když tady je tak parádní! Nové budovy, spousta trávníků, stromů, stolečků venku, sportovních areálů… A bazén, na ten se těším, protože je tu opravdu vedro. Kampus snů, kam se hrabou Dejvice, pardon.
Po návratu a la casa přišla Gabrielina kamarádka na siestu, tak jsme si daly kafíčko na dvorečku a na večer jsem se vrhla na Skype, konečně klid na telefonování.