Cartago a Vulkán Irazú

Dostali jsme ukázkovou nedělní snídani. Pinto (rýže s fazolemi), míchaná vajíčka a sýrové tortily, které jsem pomohla vyrobit. K tomu slanou smetanu (natilla) a kávu. Pořádně jsme se posilnili a vyrazili na vulkán Irazú. Bylo krásně, obloha vymetená. Cestou jsme se zastavili na vyhlídce na město. Cartago postihlo několik zemětřesení a veškeré pozůstatky koloniální architektury vzaly za své. Bylo dokonce hlavním městem, ale právě kvůli vulkánu Irazů, který Kartágo nejednou obtěžoval třeba záplavou bláta, se nyní hlavní město San José rozprostírá hned za nevelkým vrcholkem Ochomago, který města rozděluje.

Vstup do národního parku Irazú, stejně jako do všech ostatních parků, je 10 dolarů (200 Kč). Po cestě nahoru nás dohnal mrak, ale o sluníčko jsme nepřišli, jenom o výhled do kraje. Byli jsme nahoře jako bozi na Olympu, všude kolem mraky. Za dobrého počasí lze vidět oba oceány. Marco tvrdil, že Karibik je vidět, ale stejně tak dobře to mohl být tmavý plochý mrak. Vrcholek tvoří 3 krátery. Starý - velká náhorní plošina - a dva nové menší. V hlubším z nich bývalo zelené jezírko, ale začalo vysychat a teď už z něj nic nezůstalo. Bavili jsme se tím, že jsme zvedali balvany jako velcí siláci, protože byly pórovité a poměrně lehké. Prošli jsme se velkým starým kráterem, vyšplhali na jeho okraji na nejvyšší bod a užívali si mraků a větru z nejvyššího vulkánu Kostariky (3432 m.n.n). Měli jsme štěstí, mohla tady být i větší zima, lehká bunda ale stačila. cs.wikipedia.org


Cestou dolu jsme se zastavili na oběd a následovala rychlo-prohlídka toho nejdůležitějšího z Cartága. Především vyhlášené zmrzlinárny Helados Granos. Zmražené božské pokušení nám uhranulo, že jsme si museli dát ještě druhou. Prohlédli jsme si kostel na náměstí, který měl krásný dřevěný interiér a pojí se k němu legenda: Indiánská holčička našla sošku černé Madony v lese a přinesla si ji do osady, ale soška se vždy ráno vrátila na původní místo. Rozhodli se tedy ní vystavět na tom místě kostel. Ale hlavní kostel měl v Cartagu stát na hlavním náměstí. Jenže 3x, vždy před dokončením, byl zbořen zemětřesením, a tak zůstal ruinou. Stojí jen obvodové zdi, tak 1/3 zamýšlené výšky.

Po celém dni už jsme byli dost unavení, a ještě nás čekalo přebalování, finální balení na cestu a naplánování cesty. Vůbec jsme netušily, jaký směr zítra nabereme.