čtvrtek 23. ledna 2014

Odlet

Poslední den před podletem byl náročný a hektický a dlouhý. Dokončit všechny potřebné projekty, úkoly, pracovní úlohy. Shánění nezbytností jsme také nechali na poslední chvíli. Pojištění máme u Generali, vyměnili jsme 1000 dolarů, do lékárničky dokoupili dezinfekci, léky proti průjmu, repelent, antibakteriální gel na ruce, nesehnala jsem žádnou pěknou mapu Kostariky ani lepšího průvodce než Lonelz Planet, kterého Lu tiskne... a zarezervovali jsme si hostel v New Yorku. Veškeré přípravy se vlastně omezily na NY. Večer jsme začali balit, před půlnocí se zdálo, že to nejdůležitější je hotové, a můžeme se soustředit na počítačové a pracovní záležitosti jako nainstalovat potřebné programy do počítače, který byl prohlášen za cestovní, nahrát soubory, které bychom mohli potřebovat... a to se protáhlo do rána, jak to počítače umí. Lu si schrupnul několikrát na koberci, já si dala poslední půl hodinku v posteli, ranní sprcha nás probrala, batohy jsme hodily na záda a vyrazili za ranní misí. Lu ještě nechával něco v inkubátoru, já čekala v Luxoru na Dejvické, kde si pak pořídil učebnici španělštiny pro samouky. Nervozita stoupala, když jsme do 119 nastupovali o něco později, než jsme chtěli, ale u odbavení jsme byli z našeho letu 1. Nojo, však je to jenom do Frankfurtu. Tentokrát nás nečekal žádný srandovní americký dotazník, u kterého jsem se při minulé cestě do New Zorku tak dobře bavila, zvláště u otázky, jestli hrozí možnost, že mi někdo něco přidal do zavazadla poté, co jsem se zabalila. Protože mi tam Miško přibalil pár svých sandálů, cestoval na lehko a všechno pořizoval na místě, včetně zavazadla. Prostě všechno hladce proběhlo, ve Frankfurtu jsme přestoupili a těšili se na dobrodružství a spánek. Lu všechno fotil, byl u vytržení, dlouho neletěl. Já to až do NY měla trochu na háku.

Žádné komentáře:

Okomentovat