Chichen Itza

Ctvrtek nas odval od more do stredu Yucatanskeho poloostrova do vesnice Piste, cili do Chichen Itza, jednech z nejznamejsich mayskych ruin. Dorazili jsme navecer a sli se podivat na vecerni svetelne predstaveni, kdy nasvetluji pyramidy barevnymi reflektory a vypraveji u toho vznik sveta podle Mayu, jejich kalendar, vyspelost civilizace, vznik Chichen Itza, jeho historii, vyznam staveb a zajimavosti. Bylo to super, protoze to bylo v cene vstupenky, nemuseli jsme platit dalsi den za pruvodce a videli jsme efekt, ktery vytvari slunce na pyramide pri slunovratech - u paty schodiste jsou hadi hlavy a na zabradli se udela stin, ktery vytvori vlny na jeho tele. Atmosfera byla dokonala, dokreslena uplnkem, ktery zaril v plne sve nadhere a vytvarel nam stiny, jake se hnedtak nevidi.



Rano jsme se vypravili nanovo prozkoumat to, co zustalo skyte ve stinu noci: obri hriste peloty, ktere je nejvetsi jake nasli, tak velke, ze se v nem snad ani nemohlo doopravdy hrat; cenote (narozdil od tech u Tulumu na Yucatanu jsou kulata)- posvatna studna k hladine hluboka 20-30 metru, do ktere Mayove hazeli obeti a dary bohum; palac tisice sloupu, ve kterem se nachazi znama pololezici socha (bohuzel ale turiste nemohou na zadnou ze staveb vylezt, a tak ta socha zustala siluetou v dali); a Caracol (nebo-li observator) s netradicne kulatou vezi.

Pokazde se musim zastavit a uvedomit si, kde to jsem. Pri nasem cestovani je to dalsi misto s ruinami. Ale pritom zapominame, ze jsme na miste, ktere jsme znali akorat z obrazku v encyklopedii a bali jsme se doufat, ze by bylo mozne se tam opravdu jednou podivat. A to misto zustava na pametovych kartach nasich fotoaparatu a az se vratime, bude to opet jen obrazek na obrazovce, jako ten v knizce. Proto se neprestavam divit, ze jsem opravdu tady.

Ruiny jsme prosli docela rychle. Asi bych si take mela uvedomit, ze Cesi jsou zvidavy narod, sice z male zeme, ale precijenom tvori cast vyspele Evropy a cestuji. Nejenze jsme potkali dalsi dvojici, ale i jeden maysky prodavac na nas volal: "krasne trycko"! a rikal, ze pro ty, kteri mluvi maysky neni cestina slozita na vyslovnost, nacez nam ukazal, jak se mluvi u nich doma. Maji take s(s s hackem), ale navic zvuky opravdu tezke napodobit, zni to jako mlasknuti a klapnuti nebo zalknuti najednou.




Jeli jsme se podivat jeste na jedno cenote, bylo nam doporuceno jako nejlepsi z blizsich, ale protoze je v arealu hotelu, moc prirodni misto to nebylo. Hloubka od okraje k hladine byla fenomenalni, coz ale nevadilo korenum rostlin, ktere viseli dolu. Sesli jsme tunelem ve skale dolu, steny byly pro jistotu vybetonovane a plataforma zcela obsazena turisty. Zaskakali jsme si do studene tmave modre vody, ktera skryva hloubku dalsich 50m. Vzpominala jsem na zbavovani se strachu na kurzu lezeni, ale stejne jsem se bala skocit z nejvissiho mista. Strach dorusta a je treba s nim neustale bojovat.