Do noveho dne jsme se probudili v Chiapasu. Autobus nas vysadil v Tuxtle, o ktere se Lonely Planet vubec nezminuje a neni divu proc tomu tak je. V Tuxtle nic zajimaveho neni, ani hlavni namesti s katedralou za zdrzeni nestoji. Ale nase kroky vedly na autobusove nadrazicko u centra, takze jsme je nevazili zbytecne. Nasedli jsme do autobusu do Chiapa de Corzo - kolonialni mestecko na brehu reky. Bylo pekne, s rozlehlym namestim s krasnou stavbou, rekla bych, ze by to mohl byt altanek ve stylu katedraly. Lide na Chiapasu jsou opet rozdilni. Nosi se tu tradicni obleceni indianu - je to cast Mexika, kde dodnes zije nejvetsi populace indianu dle starych tradic. Holky noci barevne halenky a sukne z poskladaneho kusu latky prevazaneho pruhem dalsi latky v pase. A samozrejme vlasy spletene do dvou copu. Problem je v tom, ze ty zeny maji jeste pres sebe prehozene latky, satky, pasky, kabelky a snazi se je prodat da tak smesne castky, ze by jim to clovek nejradeji dal...A proc jsme sem vlastne sli a vystupovali v Tuxtle? Protoze tu je nalodeni na lodicky, ktere jedou po rece do obrovskeho kanonu Sumidero, ktery konci prehradou, ktera zasobuje elektrinou polovicku Mexika. Prehrada je 250m vysoka, nejvetsi hloubka je vsak 400m. Ale nejzajimavejsi byl kanon sam o sobe. Jeli jsme lodickou rychlolodickou, vlastne jsme leteli nad hladinou. Vzdalenost 42km jsme prekonali za necelou hodinu a zanechali za sebou poradne vlny.
Kanon Sumidero ma Chiapas ve znaku. Vznikl tak, ze se zritil strop podzemni reky. Steny se v nejvyssim miste tyci kilometr nad hladinou, a to je to hladina zvednuta postavenim prehrady, kdyz tu byla jenom reka, byla ta stena vysoka 1120m - temer kolmo nahoru. V dobach, kdy Spanele kolonizovali toto uzemi se indiani radeji vrhali ze skaly, nez aby padli do rukou dobyvatelu. Jak jsme jeli lodickou, abychom se nenudili, dostali jsme za ukol hledat zvirata zijici na brezich. Kdyz "kapitan" zastavoval v zatoce, aby nam ukazal krokodyla, myslela jsem, ze je to spatny vtip, nebo jen utvar ve skale, ale v rakosi opravdu lezel poradny kousek krokodyla. A opodal byl dalsi. Problem byl, ze vypadali jako vycpani a pruvodce moc dobre vedel kam ma zajet, nemohl je jen tak z reky videt. Nedozvedeli jsme se, jestli byli opravdu zivi, nebo jen atrapy pro turisty, ale je jiste, ze v techto mistech se krokodyli mohou vyskytovat. Dale jsme videli kamennou plaz rezervovanou pro cerne dravce (nevim jestli to byli orli, ale zhruba te velikosti), kteri se kazdy den jdou vykoupat. Tak ti tedy uz vycpani nebyli a bylo jich tam pozehnane. Dale jsme pozorovali vodni ptaky - potapky, pelikany a volavky. Na dalsi vetvi sedel obri zluty leguan, akorat ze se opet nehybal, takze byl podezrely stejne jako krokodyl. Nicmene posledni tvor, ktereho jsme zahledli ve vetvich byl jiste zivy - opice. S temito zpestrenimi a s rychlosti lodicky nam cesta utekla. Kdyz jsme se nechali vysadit autobusikem na dalnici vedouci do San Cristobalu, jenom jsme kroutili hlavou kolik jsme toho za dnesek zvladli.
Žádné komentáře:
Okomentovat