Oaxaca

1.1. jsme dali sbohem plazim a den jsme stravili v autobuse presunem po klikatych silnickach do Oaxacy - centra mexicke kultury, vyrobku a tradic. Hned po vecerni prochazce za veceri jsme zjistili co to znamena. Na dlouhe pesi ulici bylo na zemi velde sebe vyrovnane zbozi obchodniku prevazne s textilem. Nad vsim vevodily bile vysivane haleny, dale barevne kabelky, saly a ponca, koberce, keramika, malby a alebrije - fantasticke malovane sosky zviratek.

Na druhy den jsme se vydali do Mitly - mestecka s ruinami z postklasickeho obdobi, coz bylo prijemne zpestreni, protoze se to obeslo bez pypamid :-) a na zdech byly uzasne zrekonstruovane reliefy - vzory vyskladane z kamenych kvadriku. Z Mitly jsme si udelali vylet na korbe mistni obdoby autobusiku do hor na Hierve El Agua - vyvera tu tepla mineralni voda a tim jak steka po skale, vytvari kaskady, bazenky a utvary, ktere z dalky vypadaji jako vodopad - bily kamenny vodopad.

Na zpatecni ceste do Oaxacy jsme se jeste podivali na Arbol El Tule - pry nejvetsi strom na svete (nechce se mi tomu verit, protoze vim o sekvoji, kterym vede tunel). Strom to je asi 2000let stary, coz znamena, ze zazil Mitlu v ere rozkvetu. Ma prumer kmenu v nejsirsim miste 14m. Zaujalo nas, jak jeden velky strom u kostela muze zmenit obycejnou vesnici na turisticke cestrum s lazenskym charakterem - diky jakesy promenade..

V nedeli jsme vyjeli na Monte Alban - slavne centrum zpotecke kultury. Na 10km2 zilo na 35000 lidi... Mesto se nachazelo na kopci, odkud mel vladce krasny prehled nad tremi udolimi (ve kterych se nyni nachazi Oaxaca). Sedli jsme si na kamenne schody a premysleli jak tu kdysy lide zili, co delali, kam sli a proc... Pote jsme se pokochali z pyramidy, na kterou jsme vystoupali do 42 schodech :-) Jako v kazdem meste ani zde nesmi chybet observator a hriste na pelotu, ritualni hru nejvyssi vrstvy, kterou stale jeste moc nechapu. Odpoledne jsme stravili ve meste obdivovanim katedral a vychutnavanim mistnich specialit. Oaxaca je slavna syrem, cokoladou a ve stancich na ulici vari snad jedine tlayudy - neco jako pizza, ale zakladem je samozrejme velka tortila.

Pondeli je den sportu, pujcili jsme si kola (prekvapive vyborna horska kola serizena ze slapala skoro sama) a vyrazili jsme do vesnice Teotitlan del Valle, ktera je proslavena vyrobou tkanych kobercu. Jeli jsme sirokym udolim pres vesnice, cestou necestou i polem nepolem. Pocasi se nam vydarilo, takze nesvitilo slunicko a bylo zatazeno. Kdyz jsme se konecne trefili do "kobercove" vesnice, privitala nas chatrcka z prken s dvermi udelanymi z plechovek. Dobrou tretinu domu zabral tkalcovsky stav, zbytek byla kuchyne a loznice. Jak jsme jeli po hlavni "tride" mijeli jsme spousty otevrenych dveri do tkalcovskych dilen. V jednech jsme se zastavili a majitel nam ukazal cely dum. V predni casti byl samozrejme obchod, dal staly tkalcovske stavy - na dvore pod strechou, stejne jako kuchyne. A na dvore se mezi slepicemi macely smotky vlny a cekaly na barveni. Dostali jsme prednasku o prirodnich barvivech, tak treba zluta je z kury granatoveho jablka, hneda ze slupek orechu. Jeden koberec pry delal 15 dni pri 8mi hodinach tydne a chtel za nej 600peso = 900Kc. Jednodussi vzory jsou za 200pesos, slozitejsi az 1600pesos. Byli bychom to cele vykoupili, ale upamatovali jsme se, ze bychom ten koberec museli vlacet na kole zpatky, a pak mesic v batohu, nebo poslat postou. Navic kdyz si staci najit cas a muzu si ho udelat sama, inspirace by tu bylo az az. V centru jsme navstivili jeste trh. Vsude to virilo barvami a obchodnici se predhaneli ve snizovani cen. Az mi jich bylo lito jak nizko s cenami sli. Mistni mezi sebou mluvili zapotectinou, nebo nejakou obdobou stareho jazyka. Cestou zpatky jsme zabloudili k zapoteckym ruinam Dainzu. Vubec jsme nemeli v planu tam jet, cesta zkratka vedla pres. Slavek se vybehl rozhlednout po kraji a u me uz byla pani, ze prz ji dam 61pesos za vstup, ale nakonec pochopila, ze jenom projizdime a nechala nas jit. Dojeli jsme pekne unaveni, s bolavimi zadky. Pres noc se presouvame do Tuxtly do Chiapasu.