pátek 15. ledna 2010

Lago Atitlan

V autobuse jsme si uzili spoustu legrace, proto i tato kapitola zacne dopravou. Mistni "topes" - retardery na silnici - uz nemaji obly tvar, ale tvar lichobezniku. To ma za nasledek, ze to jednou drcne, kdyz autobus najede na retarder, a podruhe vsichni cestujici nadskoci dobrych 10cm nad sedacku, kdyz autobus z retarderu sjede. Na dve casti se tento zazitek da rozlisit, pouze kdyz jedeme pomalu, jinak pri bezne rychlosti to je spojene do jednoho drncaku. Myslim, ze matejskou pout si na jare muzu odpustit. Drncani je doprovazeno ozitim okenek, ktera padaji o nekolik aretovacich poloh nize. Dalo by se vsazet kolik okenek spadne na kterem retarderu, nebo jestli tentokrat nase okenko vydrzi. Dalsi chvilky vzruseni zazivame s pomocnikem v autobuse, ktery za jizdy leze na strechu, aby odvazal zavazadla, ktera se maji shodit na pristi zastavce. A ze to je jizda, v zatackach v kopcich si to valime vcelku neohrozene.

Lago Atitlan, nejvetsi jezero Guatemaly, je polozeno v 1500 m.n.m., coz znamena, ze jsme konecne klesly pod 2000m.n.m. a trochu se oteplilo. Treba uz nebudu spat pod sesti dekami. Ve vesnici Panajachel jsme nasli nejlevnejsi ubytovani vubec a na kvalite mu to nijak neubralo. Odpoledne jsme nastudovali Lonely Planet a u jezera pozorovali zapad slunce do oparu nad horami. Toto misto je diametralne odlisne od predchozich, takove male Acapulco. Na hlavni tride vedouci od centra k jezeru prevladaji cestovni agentury, mezi restauracemi a samozrejme stankami. Lidi tu moc neni, ale potkavame hodne "pohodlnych" cestovatelu ze Statu nebo z Nemecka. Cekali jsme, ze Guatemala jse pro dobrodruhy, ale to jen diky nedostatku informaci, jsou tu mista pripravena na dovolenou. Ani si nepripadam jako v Guatemale. Ceny maji v dolarech a vylety stoji ohromne castky, nastesti jsme nasli jednu za rozumnou cenu.

Rano se nam podarilo zaspat, ale jeste jsme dobehli vcas k lodicce a nalodeni se klasicky protahlo, zadny spech. Misto slibene male lodky nas posadili na velkou a pomalou, takze vetsinu casu jsme stravili pohupovanim na vlnkach a pozorovanim, jak ty brehy neubihaji. Prvni zastavka byla ve vesnicce San Pedro. Kapitan nam dal pouhych 50min na prohlidku, a protoze jsme vybirali vylet, ktery sliboval hodinu a pul, 10 minut se Slavek hadal s kapitanem. O vesnickach se neda rict, ze by byly malebne, prevladaji sedive kostku z zdeneho i liteho betonu bez omitky. Protikladem k tomu je obleceni a vyrobky mistnich, ktere hraji barvami. Ztracim trpelivost vsechny ty prodavace: "kup to, kup to" zdvorile odmitat.

Po dalsi hodine na palube dalsi vesnice. Zmenilo se akorat to, ze deti nabizeji, ze nas zavedou k sosce, ktera kazdy rok meni dum, a ze je tu trh s fazolemi, susenymi rybami, ovocem, cinskymi teniskami atd. Na namesti pred kostelem maji velkou skolu. Nad kazdymi dvermi pod podloubim je cedulka se stupnem skoly. Dali jsme se do reci a pani a pozdeji s holcickou, ktera do skoly chodi. Pry je draha a do jednotridky chodi tak 30 deti.

Po dalsich dlouhych minutach premysleni a planovani na palube jsme pristali ve treti vesnici. Nahlidli jsme do tkalcovskych dilen a tu trosku casu, kterou jsme dostali, jsme stravili s mistnimi na placku u kostela. Meli velky den, odehravala se tu nejaka kulturne podpurna a propagacni akce. Hralo se a zpivalo, a pak jeden clovek podobny komikovi z mexickych filmu rozdaval darky. Jak se snazil integrovat s mistnaky - pochytit mistni jazyk a vtahnout je do deni, nabyla jsem dojmu, ze jsou to lide opravdu jednodussi. Bylo mi jich lito, jak mu skakali na vtipky, dospeli, jako male deti. Cas k nam vsak byl neuprosny. Spicky vulkanu zachycovaly mraky jdouci od jihu, az se nebe cele zataho. Je cas jit zkusit reklamovat, ze jsme nedostali co jsme si zaplatili, ale lide na lodi se nam akorat pousmivali, ze musime byt jiste z Evropy, kdyz to tak resime.

2 komentáře:

  1. To je div, že se nic ze střechy neztratí, nevypadne...m.

    OdpovědětVymazat
  2. taky jsem z toho byla nesva, ale maji tam docela vysokou ohradku a privazuji to

    OdpovědětVymazat