Jsme s San Cristobalu, je to vlastně obdoba vysokohorské vesnice (třeba jako Xilitla), která si zachovala tento ráz i když přerostla v město. Je tu pohodička, příjemně, pěkné domečky, připadáme si jako poutníci, protože chodíme od kostela ke kostelu. Akorát je tu dost turistů, hotelů a obchodů. Pěkné je, že město je obklopeno horami a na dvou protilehlých kopcích postavili dva kostely, ke kterým se musí vystoupat po schodech. Přes den je teplo, ale odpoledne je tu pořádná zima. Stále jsme chodili kolem pekáren, kde na tři krále pečou "roscas" - oválné pečivo - jako věnec, do něj se zapéká panenka Ježíška, kterou ten, kdo ji najde, musí 2.2. donést do kostela a u sebe doma uspořádat fiestu, až jsme si také jednu koupili. A našli jsme hned čtyři Ježíšky!
Už pár dní mě bolel zub, tak jsem s tím zašla k zubaři. Divné bylo, že mě bolel vždy odpoledne. Dnes jsem se dovtípila, že mi zřejmě roste osmička a doktor mi to potvrdil. Překvapila mě mile zkušenost se zubní ordinací, služby s vysokým standartem, doktor si dal záležet, aby mi všechno vysvětlil, měl veškeré moderní zařízení, ale zub jsem si zatím vytrhnout nenechala :-) za 45 minut pohovoru si nic nenaúčtoval, protože přeci nevykonal žádný zákrok!Večer jsme šli do divadla na představení o Mayské kultuře - Palenque Rojo. Byla to sice show pro turisty, ale bylo to plné barev, zajímavých zvířecích převleků a barevných kostýmů.
Dalsi den jsme se nechali odvezt se dvema Chorvatkami na ranch za mestem, tam jsme kazdy dostal osedlaneho ore a na nem jsme jeli do indianske vesnice (byvale) Chamula. Je to misto proslavene Mazskou komunitou, ale za poslednich nekolik malo let se to misto premenilo k nepoznani. Mazske chyse zmizely a bylz nahrazeny obycejnymi domy, jake josu po celem Mexiku. Ale doposud tu je velice silna kultura a tradice. Specialitou je mistni kostel, kde nepretrzite probihaji rodinne obrady ocisteni. Vevnitr se nesmi fotit a turiste plati vstupne. 
(obrazek z netu: www.travelpod.com/travel-photo) Po zemi je posvatne jehlici a pred shluky svicek kleci rodiny a provadi obrad. Kazda barva svicky ma svuj vyznam. Ocisteni probiha pomoci vajicka, slepice, alkoholu "posh" a limonady. Pri piti limonady - Coca Cola - se spolu s bublinkami z tela dostavaji zli duchove. Alkohol je na zdravi a procisteni. Pohybem vajicka a slepice kolem tela se do nich prenesou zle sily a nemoci. Vajicko se pak rozklepne do sklenice s vodou a podle toho, co utvori za obrazec a jak stoupa, ci klesa, saman predpovida, kdy se vyleci. Slepici se po konci obradu zakrouti krkem a pohrbi se do zeme. I pres tuto morbidnost byla atmosfera v kostele velice silna a prosycena kourem ze svicek a kadidlem. Tolik lidi se v kostele hnedtak nevidi. Nebyly tam zadne lavice, lide sedeli na zemi. Na hlavnim oltari nebyl Jezis, ale mistni svaty. Kostel byl chudy na vyzdobu, kazda socha svateho mela na krku zrcatko, ktere odrazi vse zle jako ochrana pred zlem.
Nejenze v kostele se nesmi fotit, ale i mistni lide veri, ze s kazdou fotkou jim turista ukradne kus duse, takze fotit lidi se da pouze se svolenim. Mistni diky turistickemu ruchu maji bohaty trh nejen v den trhu a vsichni jsou obleceni tradicne. Zeny v barevnych vysivanych halenach a chlupate sukni prevazane sirokym paskem, ktery mi silne pripominal japonske "obi". Muzi maji klobouky a chlupata cerna nebo bila poncha, dziny a kozene boty. Meli jsme na prohlidku vesnice pouze hodinu, takze jsme mistnim dusi ukrast nestihli a ani nechteli.Odpoledne jsme se vypravili do jeskyne - jedna z nejdelsich na svete (asi 7km), pristupnych je ovsem jen 500m. A jeste jsme stihli muzeum mayske mediciny, kde bylo vysvetleno to, co jsme videli v Chamule, vyznam ritualu, svicek atd. Velka cast expozice se tykala porodu. Zajimave je, ze rodi v klece a zena objima sveho muze, ktery sedi na zidli. Zavitali jsme do lekarny, kde vyrabi leky z bylinek dle starych tradic a neco malo si koupili. A protoze se zacalo stmivat, utikali jsme se zachumlat do peti dek.
Žádné komentáře:
Okomentovat