V Comitan de Dominguez nam nezbyvalo moc casu. V planu bylo stihnout jeste jezera Lagunas de Montebello. Podarilo se nam najit levne a dobre ubytovani hned v prvnim hotylku, ktery jsme potkali cestou na autobusy na jezera. Mam pocit, ze nemuzeme mit porad takove stesti, ze vsechno jezdi na cas, malokdy cekame vic nez 10 minut. Kdyz jsme vystoupili u lagun, museli jsme nejprve odehnat deti zebracici o peso a taxikare - pruvodce nabizejiciho prohlidku vsech jezer za 300pesos. Pak jsme na brehu jezera shledali, ze jsme na nejklidnejsim miste za hodne dlouho. Skoda, ze pocasi se nam zkazilo. Mrholilo a bylo zatazeno, za slunecnych dnu maji jiste laguny smaragdovou barvu. Sli jsme po silnici v lese a prozkoumavali dalsi jezirka vulkanickeho puvodu. Na krizovatce na zastavilo auto s mistnimi pruvodci a nabidli nam, ze nas odvezou na 5 jezer za 10 pesos, tak jsme jeli. 5 jezer stalo za to, byly to sice jenom dve jezera - 3 a 2 spojene, ale pohadkove. Les mizel v mlznem oparu, po modre hladine plul vor a skaly dramaticky vystupovaly z vody.
Nezdrzeli jsme se a vydali se zpet na silnici, kde mel jezdit autobus do Comitanu. Jeden jsme videli - nacpany tak, ze nam ani nezastavil. A to mel byt posleni co ten den jel. Nastesti to videli dve auta velikosti mexicke rodiny a vzali nas. Nejprve na korbe, pote se vevnitr sesedli a udelali nam misto a vzali nas az do Comitanu. Pani nam odprisahla, ze ty krokodyli v kanonu de Sumidero byli zivi. Nase zachrance jsme opustili na kraji Comitanu a vypravili se hledat taxi, kdyz v tom uz u nas zastavoval autobus jedouci primo do centra. Comitan jsem si predstavovala jako diru - zapadakov, ale nakonec to bylo moc pekne mestecko. Cele odpoledne mrholilo, ale uz alespon nebyla takova zima jako v Cristobalu.
Žádné komentáře:
Okomentovat