středa 13. ledna 2010

Chichicastenango, Quiche

Presunuli jsme se o dum dal, ale nejprve jeste nekolik postrehu z autobusoveho nadrazi. Vypada to, ze doprava je nejvetsi zdroj zazitku v Guatemale. Velmi casto autobusovy terminal od mestske hromadne dopravy deli zivy trh, takze propletat se s batohy na zadech mezi stanky, prodavackami a detmi chce notnou davku koordinace. Na autobusaku to funguje take jako na trhu, nekdy dokonce trh zasahuje az na perony, a pomocnici od autobusu vylozene premlouvaji kolemjdouci, aby se svezli zrovna tam, kam ma jejich bus namireno a je jim jedno, ze lide proste pojedou jenom tam, kam opravdu chteji (pokud jim neskoci na nepravdivy slib). Kdyz prijdeme na nadrazi, staci nekteremu z nich rict kam jedeme a muzicek nas uz odvede k nekteremu "skolnimu" autobusu. Nektere autobusy doted jsou zlute a hlasi "school bus" - jeste je ani nestihli premalovat. Mezitim co se propletame k nasemu busu muzicek vsem hlasi kam ze to jedeme, abychom se nenechali premluvit nekym jinym a nejeli jinam. Zkontrolovali jsme, ze jsme ve spravnem autobuse, ze batohy na strese jsou radne privazany a zamackli jsme se ho sedadelek, kolena na kalhotach se nam pomalu prosoupavaji o sedadlo pred nami.

Chichicastenango je vesnice proslavena svymi ctvrtecnimi a nedelnimi trhy. Abychom dostali ubytovani, ktere chceme, spechali jsme, abychom dorazili ve stredu dopoledne, ale moc narvano nemeli. Ostatni turisty jsme potkali az ve ctvrtek na trhu, vcetne jedne Cesky. Jak jsme prochazeli mesteckem, ani jsme nepoznali, ze jsme na namesti, protoze je cele zastavene drevenymi konstrukcemi stanku prevazne s textilem a drevenymi maskami. Na namesti maji na proti sobe dva bile kostely, ve kterych se nesmi fotit, protoze v nich probihaji obdobne ritualy jako v Chamule.




Nechali jsme batohy v hostelu a jeli na vylet do Quiche - hlavniho mesta teto oblasti. Guatemalska mesta ve srovnani s mexickymi jsou spise vesnice. Pobliz Quiche jsme navstivili ruiny postklasickeho mesta, ktere bylo zniceno Spanely pri dobyvani. Nasli jsme tu shluk zelenych pahorku, na kterych bylo sem tam znat stopy zdene struktury. Nejzajimavejsi casti ruin byl tunel vysekany do skaly, ve kterem se ukryly zeny a deti pri dobyvani mesta. Dnes je to posvatne misto. Pred vchodem doutnaji ohnicky, ktere mistni zapaluji pri obetovani bohum a modlitbe. Ve vchodu hori barevne svicky a uvnitr mistni praktikuji obrady a ritualy. Potkali jsme tam skupinku modlici se k hluboke sachte, ve ktere podle legendy pohrbili princeznu pote co bylo mesto dobyto. Skupinka se nasledne po kolenou odsourala dal do tmy za staleho mumlani modlitby. Chodba mohla byt tak 300m dlouha, u konce se slepimy odbockami, cimz mi pripominala chodby v Josefove. Steny cele cerne ocouzene od svicek.

Po veceri jsme se dali do reci s majitelem hotylku a jeho kamrady, pozvali nas na sklenicku Whisky, a protoze byli opravdu moc mili, darovali jsme jim par drobnosti, co mame s sebou (korunu, pohled a magnet na lednici z Prahou). Dostali jsme neco na oplatku, nechali vzkaz v kronice - spanelsky i cesky a do pulnoci jsme hrali poker o fazole.

Dopoledne dalsiho dne jsme se vydali na trh, ktery zabral i prilehle ulice k namesti. Vsude to hralo barvami. Bylo to trapeni, protoze vsechno zbozi je paradni, vysivane a co je nejhorsi, strasne levne - dari se smlouvat na polovinu ceny. Diky tomu, ze mame na mysli velikost a tihu batohu, ktere jeste mesic poneseme na zadech, odolavame a koupili jsme jen to, pro co jsme sli, a pak doslova z Chichicastenanga utekli. Batohy hodili do kolemprojizdejiciho autobusu, ktery nas odvezl k nejvetsimu guatemalskemu jezeru.

2 komentáře:

  1. Kolik kilo jste vyhráli ? Alespoň na oběd ?
    m.

    OdpovědětVymazat
  2. ne, hralo se o snidani, ale na kila se to pocitat nedalo

    OdpovědětVymazat