Dopoledne jsme se vpravily na trh - já, Gabriela a Morgan. Morgan chtěla nakoupit DVDčka s filmy a Gabriela věděla o dobrém obchodě, kde jí její známý řekne, které filmy jsou natáčené v kině, a které jsou ukradené z internetu, tzn. lepší. U stánku visela cedule „pirátské kopie filmů z Německa“ a za 7 DVDček Morgan dala 100pesos. Já si mezitím fotila stánky se zeleninou, které mě zaujaly mnohem víc. Tržnice je divočina, nakoupili jsme, kromě již zmíněných DVD, zeleninu, ovoce, pečivo, maso – ve třech různých stáncích, dále tu najdete rychlé občerstvení, stánky s oblečením, kořením, tretkami atd. Maso leží v tom vedru na pultě bez chlazení, proto se nakupuje ráno. Řeznictví se pozná podle hromady masa ležící na pultě, visící na hácích a šňůr buřtů. Nic nemá popisky, natožpak cedulky, ale řezník ochotně popíše vše na co si ukážete.
Gabrielu už znají a ona ví, kam pro jaké maso. Když se dohodnete na ceně a množství, řezník maso nakrájí na tenké plátky na kusu špalku, který má na pultě. Čistota tohoto špalku se udržuje seškrábáním horní vrstvy dřeva, což je jistě hygieničtější, než špalek umývat. Po nákupu nás Gabriela vysadila v centru, protože Morgan potřebovala nakoupit dárky. Centrum je moc, moc pěkné. Urbanismus města sice striktně dodržuje pravidelný pravoúhlý rastr ulic, ale i když jsou rovné, jsou malebné. Miluji totiž zakřivené uličky. V centru je spousta stánků s moc krásnými dárky, už jsem se dívala, co pošlu k Vánocům domů :-) a vyhlídla jsem si sukni a šaty.
Domů jsme se dopravily autobusem skrz pěknou zácpu. Čekala jsem, že ve dvě bude oběd, ale místo toho jsme vyrazily jíst ven s další Gabrielinou kamarádkou. Vybraly restauraci na druhém konci města, takže jsme se zase pařily v autě, a to proto, že se tam platí pouze za pití, jídlo je gratis. Objednaly nám micheladu s pivem – džus z rajčat a ještě něčeho s tabascem, takže to pálilo, a to dost, a navíc to bylo slané. Dost nezvyk, ale s tím pivem se to dalo pít.
Pak přišla na řadu polévka, jejíž barva se o moc nelišila od pití, plavali v ní kousky brambor, mrkve a dva garnáti, a pálila dvakrát tolik co michelada. Po prvních dvou lžících jsem myslela, že se dnes nenajím, ale po desáté lžíci se chuťové buňky trochu otupily. Nejhorší bylo, že se člověk nemohl napít, protože to pití pálilo také. Nebylo úniku. Navíc jsem nevěděla jak se dostat do toho garnáta. Jako hlavní chod jsme si nechaly přinést tacos, quesadillas a toscadu. Každý si bral, co chtěl, a když došlo, objednalo se další. Na stole ještě ležely kousky uškvařené prasečí kůže, která se tu jí jako chipsy, červená salsa – omáčka, miska na drobno krájené zeleniny – cibule, papričky a okurka a talíř s oschlou zeleninou posypanou pořádnou vrstvou chilli. K mému překvapení základ hlavního jídla nepálil.
Tacos jsou kulaté ohebné kukuřičné placičky o průměru 10cm (v tomto případě) a byly servírovány tři druhy: dva s vepřovým masem – červené a zelené a do třetice s nopales – opuncie/kaktus. Quesadilla je také placka, myslim, že stejná, ale jistá si nejsem, plněná queso – sýrem. Toscada byla opět placka, ale tentokrát tvrdá a na ní byl salát z rajčátkem, sýrem a rybou, vše na drobno. Když jsme se dosyta najedly, Gabriela si dala whisky s vodou, Anna a Morgan rum s vodou a já se rozhodla pro Bayleis, to byl balzám na můj jazýček. Debata se stále točila kolem Morgan a chlapů. Gabriela si Morgan od rána dobírá, protože Morgan hledá film, který se jmenuje „Hledá se snoubenec“ (volně přeloženo) a Gabriela chce dohodit Morgan Mexičana, což je samozřejmě vtip, ale Morgan těžce nese, že je středem Gabrieliných žertů, kterým moc nerozumí. Já jsem udělala dobře, že jsem Gabriela vyprávěla, že přítele mám, hnedle jsem v jejích očích stoupla a bere to naprosto vážně. Jen doufám, že to tak zůstane, a až tu Morgan nebude - a nebude si mít z koho utahovat, že se na mě také nedostane řada. Ale hlavně se domnívám, že chlapa nepotřebuje Morgan, ale Gabriela. Tvrdí sice, že nechce, ale už včera se ptala v kolika se v Čechách vdáváme a jestli je problém pro čtyřicetiletou ženu najít muže. Anna, ta to alespoň neskrývá, že hledá. Povídala, ať jí dáme inzerát na vysokého tmavovlasého, modrookého a bohatého chlapa mezi 40 a 50 lety, značka spěchá. Tak kdybyste o někom někdo věděl…
Po tom panáku ve vedru se pěkně rozpovídaly, až to začalo být na mě moc a rozvinula jsem hovor na téma alkohol za volantem. Zdá se, že tady opravdu platí „La úniqua regla es que no hay reglas“ – První a jediné pravidlo zní: žádná pravidla nejsou. Jaké bylo pro ně překvapení, že v Čechách se za volantem nejen že nesmí pít, ale ani jeden panák, ani jedno pivo a dokonce se nesmí telefonovat s mobilem v ruce. Nepochopitelné. Morgan byla naštěstí více méně se mnou. Společně jsme protestovaly proti tomu, aby si Gabriela dala dalšího panáka, a tak si ho nedala. V tomto momentě jsem poprvé měla z Gabriely divný pocit. Opilá nebyla, ale přeci jenom jsem na ní viděla známky rozjívenosti, která se mi nezamlouvala ani trochu. Opět si dobírala Morgan po cestě domu, že je jako malé dítě, které už chce být v posteli a mít siestu. Ale u mě porozumění nenašla, také jsem už chtěla být doma a mít svůj klid. Těším se, až dorazí Gaby, která by mi měla být povahově podobná.
Poznámka autora: opravdu je i zde zakázáno pít alkohol a telefonovat za volantem.
Žádné komentáře:
Okomentovat