Jízdní řády kamionů zde nenajdete, ani kamarádky nejsou přesné

Dneska jsem ráno vyrazila jako blesk bez snídaně. Včera jsme se domlouvaly se Stephanie, která bydlí někde blízko, že půjdeme do školy společně, nebo že dokonce její „táta“ jí ukáže, jak se jezdí autobusem. Ale už jsme se nedomluvily co a jak a kdy. Nicméně jsme měla z pekla štěstí, protože jsem je hned na rohu potkala, jak čekají na bus, tedy tady se tomu říká kamion, a aby toho štěstí nebylo málo, tak hned jak jsem přišla přijel. A tak jsem jela poprvé do školy busem. Bylo to o dost pohodlnější, než běžet přes lávku, jízda stojí 6,5pesos (necelých 10Kč).

Ve škole mě čekalo spousta běhání a zařizování (viz. článek Orientation Week), ale vyřešila jsem vše za dopoledne, zaskočila si pro hotové fotky a protože krámek s fotkami je přímo v místech, kudy jezdí autobus, tedy kamion, rozhodla jsem se, že si na něj zkusím počkat. Zastávky tu nejsou, většinou se čeká před semaforem, kde musí auta stát a je tedy čas nastupovat. Nevím jak dlouho jsem tam stála a z nudy navazovala rozhovory se seňorami, které mi tvrdily, že tu alespoň jeden autobus určitě jede na Constituyentes del Parque. Odhaduji to tak na 20minut, ale nakonec jsem se dočkala.

K obědu byla variace na oblíbené téma: nějaké placky s masem. Ač jsem Gabriela tvrdila, jak nejsem zvyklá spát odpoledne, šla jsem si lehnout a usnula tak na dvě hodiny. Večer jsem dorazila koláč na slano s tuňákem, sbalila Slivovici a tři Pilsnery z šuplíku a vyrazila na fiestu.

Ukázka mexické nedochvilnosti se projevila naprosto ukázkově. Místo srazu ve 8:45 pro mě přijeli v 9:20, u Bere jsme ještě 30minut čekaly na ostatní, z toho jedna vůbec nedorazila a na párty (která byla od 9) jsme dorazily 10:20 a byly jsme jedny z dřívějších. Párty boy, buddy koordinátor a DJ v jedné osobě měl rozložený počítač se samolepkou ADIO a mixážní pult v koutku dvorku. Někoho mi to strašně moc připomínalo! Kdopak si užívá párty se sluchátkama na uších, Radime, Lukáši?

Svou první fiestu jsem si užila. Bavilo mě pozorovat tváře nevinných zvědavců, kteří ochutnali Slivovici netuše, že je to na ně silné. S Vojtkem jsme se tím docela dlouho bavili. Pak prohlásil, že je alergický na alkohol, zčervenal a odešel obdivovat staré americké auto na ulici. Pilsnery jsem darovala presidentvi a DEYAIovi. Žádali si ledničku, ale ta nebyla k dispozici, tak místo vypití dostali místo v autech a čekají na speciální příležitost. Nicméně zvláště Luise to moc potěšilo, byl překvapen, prý ještě takový dárek nedostal, až ho to málem dojalo. A pak se tančila salsa…