Poprvé v životě mám svůj vlastní pokoj

Dnes ráno odjela Američanka Morgan a Gabriela se hned vrhla do uklízení jejího pokoje. Já se dopoledne přestěhovala do nového diáře a přemýšlela jak se nastěhuji i do toho pokoje. Konečně jsem se potkala s Gaby. Je hodně uzavřená a málomluvná, řekla bych víc než já, a tak je hodně těžké se s ní skamarádit a bavit. S Robertem to není problém, protože se mě často na něco ptá a ukazuje mi mé možnosti v tomto domě, zvláště v kuchyni. Včera večer už jsem ho začala učit „Ahoj, jak se máš?“ a „dobrou noc“.

Na oběd jsme šly s Gábinama do nejbližšího stravovacího nařízeníčka na barbecue v tacos. Tentokrát polévka nebyla vůbec pálivá, a tak jsem si moc pochutnala. Na stůl naservírovali dózu s plackami, talíř s kousky masa a talíř s dochucovadly (cibule, dvě salsy a limetky). Do polévky i tacos se vymačká limetka, nevím proč, jestli to má nějaký hlubší význam, ale je to dobré.

Nemám pochybnosti o tom, že mi za chvíli polezou kukuřičné placky ušima, ale tyhle byly fakt dobré. Pořád přemýšlím, jestli to je zvykem, nebo opravdu v DF v centru vaří zle. Líbila se mi Lucčina poznámka, že kdybyste Mexičanovi naservírovali české jídlo, snědl by přílohu jako předkrm, maso by si zabalil do tortily a polil omáčkou. Všechno co lze se balí do tortily, co s tím také jiného, že?

Místní šéfkuchař vtipkoval s Gabrielou a pak se mě ptal na klasické otázky odkud jsem a jak dlouho tu zůstanu. Načež vše završil otázkou, jestli u něj nechci o nedělích pracovat a kasírovat hosty. Naučila bych se prý mluvit, počítat a vařit (neměl důvod se domnívat, že cokoliv z toho neumím). Odpověděla jsem, že uvidíme, a hned se ptala Gabriely, do jaké míry to byl žert, nebo seriózní nabídka. Prý je to slušný člověk a šprýmař, ale kdybych chtěla, tak není problém tam zajít a říct, že to beru. Nu to už máme druhou nabídku brigády.

Bylo mi ukázáno co se v okolí nachází za krámky: dvě tiendas s pitím, zmrzlinou a základními potravinami, jedno ovoce&zelenina, „cyber café“ - garáž s internetem a papírnictví. Jinak prý nic. Vyjasnila jsem si finanční systém já&univerzita&rodina. Já platím univerzitě a ta platí Gabrielu. Pokud jím doma, tak je to pokryto univerzitou, ale jakmile jdeme jíst ven, nebo chci zmrzlinu, je to na mojí útratu. Proto se vždy ptá, jestli chci jít jíst ven. Kdybych řekla, že nechci, je mi k dispozici lednička a kuchyně.

Odpoledne jsem strávila přesunem z pokoje do pokoje a hledáním toho správného místa pro každou věc. Bylo to dost náročné, zvláště, když jsem se rozhodla, pověsit pohlednice na systém z provázků a ono to pořád nedrželo, navíc to vedro… Ale mám spoustu plánů a nápadů co dál, jak to tu zútulnit a už vidím, že se mi odtud nebude chtít až to tu všechno bude dle mého přání. Pověsila jsem si mapu Mexika na zeď, vlajku ISC vystavila na lampičku, českou vlajku nalepila na skříň a rozprostřela své drobnosti kolem. Už vidím mexickou deku přes židli, kobereček, na zeď si ještě nalepím dva velké papíry – jeden se španělskou gramatikou a druhý pomaluji.

Včera večer jsem po dlouhé době kreslila (podle fotky) a bylo to moc fajn, ráda bych si našla víc času na kreslení. V centru Querétara v jedné zahradě je dokonce atelier s kurzy olejomalby, který vypadal velice útulně a přívětivě. Škoda jen, že tu není pořádně výhled z okna, koukám do vnitřního dvorku na protější zeď. V tom malém pokoji byl alespoň výhled na čtvrť.
K večeři byly palačinky, mňami!
Když mě Gabriela našla sedící u stolu, poznamenala, že jsem první student (a to jich měla kolem dvaceti), který sedí s počítačem u stolu a ne na posteli. Nutno poznamenat, že jsem také první Evropan(ka).