pondělí 28. prosince 2015

Bacalar - Tulum - Cobá

V noci jsem měla pocit, že jezero šplouchá už u našeho prahu a hned za dveřmi někdo chrápe. Vystrašili mě sousedi, kteří si šli v noci odskočit. Připadalo mi, že nám rozsvítili v pokoji a snažili se k nám dobít, ale ani jedno z toho nebyla pravda. Ráno jsme si pospíšili z postele, protože jsme se těšili na ranní koupel ještě před snídaní - mezi 7 a 8. Obsadili jsme opět naše večerní molo. Voda byla průzračná, na hladině se houpala barevná lodička, kolem kroužili ptáci a na břehu se jen chvílemi potáceli ostatní hosté, ale nikdo jiný se nekoupal. Na snídani jsme dorazili perfektně osvěžení. Ach ty země, kde je teplá voda v jezeře celou noc. Požádala jsem o čaj a otec rodiny se vdal nasekat citónovou trávu a postavit na vodu. Káva je tu automatická, čaj nikoliv. Dosnídala jsem, když konečně přišel s konvicí horké vody, která voněla po citrónu. Foukala jsem, aby vystydla a my mohli odjet. Když jsem byla v půlce kelímku, přišel zas, že první nálev se mu nepovedl, ale druhý už je mnohem lepší, jestli chci dolít. Luboš si dal za mě a vzali jsme to do auta vychladnout. Rozloučili jsme se vřele. Prý májská legenda tvrdí, že kdo se jednou vykoupal/napil z Bacalar, ten se vrátí. Tedy žádné Adios, ale hasta luego!

Otec rodiny nám ještě doporučil, že a) stojí za to se vrátit k Cenote Azul, b) stojí za to se zastavit 50 km před Tulumem v Muyil. Vyráželi jsme brzy - v 8.30. Vrátili jsme se 10 km k Cenote Azul, na poprvé jsme ji netrefili, napodruhé již ano, ale nezdržovali jsme se tím kruhovým jezírkem bez barvy, které nám nepřišlo zajímavé, a jeli dál. Laguna Bacalar je soustavou lagun a v jejím rohu je toto hluboké cenote. Vody mají určitě společné, ale hladina je samostatná. Před sebou jsme měli 2,5 h cesty (250 km). Zastavili jsme se v Muyil, ale natrefili jsme místo na lagunu na pyramidy. Zaplatili vstupné, našli pár malých ruin v lese a rozhodovali jsme se, zda stojí za to jet k laguně. Prodavač lístků tvrdil, že ano. Že tam je dvouhodinová plavba na lodičce k ostrovu s pyramidou. Plavbu jsme si časově dovolit nemohli, tak jsme se rozhodli ani nezajíždět k laguně. Stejně bychom prý museli tak 2 h čekat na volnou lodičku. Příště.

Dojeli jsme do Tulumu a zastavili se na oběd. U pyramid bylo moc aut a lidí. Za parkování chtěli 50 pesos, tak jsme to otočili a zkusili to druhou stranou - podél pláží. Dojeli jsme až k závoře a podařilo se nám zaparkovat. Došli jsme ke vstupu na ruiny, ale bylo tam strašné vedro a dlouhá fronta lidí na slunci. Luboš prohlásil, že se chce koupat a pyramidy s těmito davy lidí klidně oželí. Otočili jsme se a šli na pláž. Minule tu nikdo nebyl, teď byla plně obsazená a posetá řasami. Ale písek byl pořád jemný jako hrubá mouka. Malé duny s keříky nebyly přes lidi vidět. Střídali jsme se u věcí a plavali ve vlnách. Pořádně jsme se prosolili a vyblbli se. Po první výměně jsem si všimla blížícího se černého mraku. Postupoval rychleji, než jsem předpokládala, a za chvilku začalo drobně pršet. Naštěstí šel směrem, ve kterém na nás čekala opět bezmračná díra. Přehnal se stejně rychle jako přišel. Možná 10 minut bylo zataženo a padaly teplé kapky, pak zasesvítilo slunce. Využili jsme toho, že vítr, který hnal mrak, odehnal i lidi z pláže, a užili jsme si chviličky volných vln. Na závěr jsme se prošli po pláži. Ve 4 jsme vyzvedli auto a vydali jsme se k ubytování v Cobá. Dosáhli jsme nejvzdálenějšího bodu naší výpravy. Kvůli této pláži jsme jeli tak daleko. Směr do Cobá je už směr zpět k Monterrey.

Tentokrát jsme spěchali, abychom stihli západ slunce nad lagunou v Cobá. Ubytování v Lol-Ha po mě chtělo zaplatit 30-50 % zálohy, ale přišli s tím 24. prosince. 25. byla banka v San Cristobalu zavřená, 26. jsme byli na cestě, 27. byla neděle a banka v Palenque zavřená, navíc jsme 27. i 28. byli bez internetu. Takže jsem s hotelem komunikovala dokud to šlo, že se mi nedaří najít otevřenou banku. Dorazili jsme a nevadilo to, rezervaci pro nás měli. Majitelka se synem mluvila májsky. Dostali jsme pokojík s klimatizací a koupelnou, jinak nijak významné kvality, ale bylo to jedno z dražších ubytování. Vypravili jsme se na procházku k laguně, ve které žijí krokodýli, ale je v prostředku Cobá. Začalo pršet, tak jsme utekli do restaurace a dali si večeři. Po ní jsme pokračovali v procházce kolem laguny po dřevěném chodníku. Došli jsme k vjezdu na pyramidy, koukli na terasu restaurace, kde probíhalo představení, jak indiáni hrají hru pelota, a otočili to k domovu. Teď sedíme na terase hotelu a zlobíme se s nefungjící wifi.

Žádné komentáře:

Okomentovat