Když jsme sestoupili do nížiny a silnice se opět narovnala, shledali jsme, že klesla i cena a kvalita silnice. Dvouproudá dálnice byla samá díra nebo opravovaný úsek. Jeli jsme opatrně. V půli cesty jsme se zastavili, abychom nabrali pro jistotu dostatečně dopředu benzín a najedli se. Venku nás praštilo strašné prádelní vedro. U oběda jsme se zpotili a rádi jsme zase nasedli do naší pojízdné ledničky. Cesta ubíhala pozvolna, čas letěl poněkud rychleji. Krajina výrazně zvlhla a zezelenala. Najednou té svěží zeleně kolem bylo tolik, že málem přetékala a pohlcovala silnici. Byli jsme nadšení. Vítejte v subtropech. Z ničeho nic, z polopouště a lesnatého pásma šup do pralesa. Když jsme odbočili z tahu na Meridu směrem do Tuxtly Gutierez, naše silnička se vlnila horami a cesta to byla jako do pohádky. Odměna za tu cestu je zřejmá. Trochu jiné Mexiko.
K Tuxtle jsme dorazili po 10 h cesty se soumrakem. Město svítilo v údolí pod námi. Našli jsme Hostel Tres Central, zaparkovali auto na hlídané parkoviště pro hotel zdarma a jako Alenka v říši divů vstoupili do čisťoučkého pokoje evropského standardu. Po sprše jsme vyrazili v nejlehčím oblečení, které jsme si s sebou vzali, na večeři. Nedošli jsme daleko. Náměstí bylo jen dva bloky daleko. Když jsme ho přecházeli, koukali jsme nahoru, kde nad námi jezdila lanovka. Takovou atrakci jsem ještě neviděla. A jak jsme tak koukali vzhůru, málem do nás nabouralo hned několik dětí v elektrických autíčkách, kterých bylo náměstí plné. Uskakovali jsme, holčičky v růžových džípech brzdily, málem jsme k té restauraci nedošli. Zachránili nás naháněči, ale my šli prostě rovně, mezi restauracemi nebyl žádný rozdíl. Doporučili nám Oaxackou tlayudu - velkou přeloženou tortilu s masem. Po večeři jsme přesvánoční trhy došli na druhý konec náměstí ke kostelu, kde zrovna probíhal pěkný video mapping.
Žádné komentáře:
Okomentovat