Auto projelo dovnitř a zastavilo u velblouda. Brána nemá vrata, protože si vystačí s příkopem a trubkami, přes které zvířata neprojdou. Ten vele louda strčil svou ohromnou hlavu dovnitř a oslintanou držkou šel rovnou po červených kelímcích s granulemi. Posádka uskakovala, otírala si sliny z bund a červené kelímky mizely v tlamě toho zvířete i s obalem. Z druhé strany auto napadly pštrosi a lamy, zákeřně cenily spodní zuby a my jen doufali, že se nechystá plivnout. Posádka vozu už neseděla na lavicích, ale stála namačkána v prostřední uličce. Rádi jsme si sedli, když se ten pojízdný krmelec rozjel.
Hned jsme si mnohem více oblíbili pokojné a plaché jelínky, krávy a antilopy. Jedna buvolí kráva přivedla ukázat své nedávno narozené tele, kterému od bříška ještě visel růžový pupečník. Ležící pakoně v trávě nebyly ani vidět, koukaly jim jenom rohy.
A pak konečně přišlo zvíře, které si zasloužilo pár granulí i z mého kelímku - zebra. Způsobně jedla z ruky jako kůň a nechala se hladit. Ohlédla jsem se po svých spolucestujících. Zvířatům granule sypali do nosu, a když se trefili, tak i do tlamy. Zebry byly miloučké. Za zatáčkou už nás vyhlížely žirafy.
Doteď jsme projeli dvě obrovské ohrady, kde zvířata byla pohromadě na louce. Žirafy měly výběh jako v zoo. Malý s vysokým plotem. Bylo to jediné místo, kde jsme směli opustit vozidlo. Vykročili jsme na lávku kolem žirafích výběhů a řidič vůz přistavil na konec lávky, kde jsme zase nastoupili. Doporučuji sedět hned za řidičem - měli jsme výhled dopředu, a k žirafám jsme vystoupili mezi prvními. Nešťastníci bez kelímků si mohli pořídit další s mrkví. Kolem první hladovkyně jsme se prosmýkli, když oslintávala naši kolegyni před námi, která se s ní snažila vyfotit. Za nimi se začala tvořit fronta, zatímco my jsme se vrhli na žirafátko. Máma žirafa neuvěřitelně ohnula krk kolem zábradlí dolu, tak jsme jí taky dali. Způsobně slízala granule z dlaně svým dlouhým jazykem, ale hladit se nechtěla. U posledních dvou žiraf mi došlo, že mi dochází granule a bez nich se kolem posledního mlsného jazyka asi neprotáhnu. Ruku jsem měla pěkně oslintanou, ale uchránila jsem pár posledních granulí.
Pak jsme projeli kolem oslíků, vysoké, opičího ostrova, hus... Slonice africká byla ve výběhu za 4 m hlubokým příkopem pořádný kus od auta, stejně tak hroší rodinka a krokodýla ukázal řidič jenom nám, ani se nenamáhal vysvětlovat to do mikrofonu. U výjezdu čekal zase velbloud, tentokrát si přizval kámoše a vzali útokem vůz dva a dva z obou stran. Nic už ale nenašli.
Vysedli jsme spokojení z dobrého zážitku a vydali jsme se doprohlédnou zbytek areálu po svých. Povozili jsme se na nafukovacích plavidlech po jezírku se zlatými kapry a pozorovali opice na ostrůvcích, mezi stromy na ostrovech měly napnutá lana. Spousta atrakcí a restaurací byla zavřená, ale ocenili jsme množství vodních atrakcí, které se v parném létě hodí ke schlazení návštěvníků. Vzadu jsme potkali pár dalších výběhů se svišti, kteří se postarali o můj ohryzek od jablka, medvídek mýval asi utekl, namakaným klokanem, kapibarou, které lezli do výběhu nosálové a nadrženým velbloudem. Motýliště prý přesunuli do muzea, které jsme nenašli. Prošli jsme se bylinkovou zahrádkou, přístřeškem se sazeničkami a úplně nakonci našli mandarínkovník a pomerančovníky obalené plody. Ocenili jsme i 2,5 km dlouhou stezku dolů k řece a nahoru k vodopádům. Byla to příjemná procházka. Všude kolem stolečků se motali skunkové. Vlezli jsme do Arktického pavilonu, který byl spíše strašidelný, a k netopýrům. Prošli jsme okolo ohrádky s malými zvířátky pro děti - prasátka se krmila z dětských lahviček na mléko. Dál byly posuvné ohrádky s oslíky, lamami a tak.
Poslední atrakcí byl dinopark. Z ošklivé rokle udělali docela pěkný návrat do minulosti s řičícími a hýbajícími se modely ještěrů. Jeden dokonce plyval vodu. Vtipná byla hlava bíložravého ještěra, která čněla z roští vedle vysuté lávky, před kterou byla cedulka NEKRMIT. Zakončil to T-rex, malý krokodýl a želvy.
Žádné komentáře:
Okomentovat