čtvrtek 31. prosince 2015

Ciudad del Carmen - La Venta - Veracruz

Poslední den roku 2015 jsme z větší části strávili v autě (650 km, 8-9h). Dobře jsme se nasnídali, zaskypovali s domovem a vyrazili směr Villahermosa. Projížděli jsme podmáčeným krajem, kde se krávy a koně pásli po kolena ve vodě ze zeleně rostoucí na hladině.

Dnešní obědovou pauzou je návštěva nejstarší kultury - Olméků, kteří žili 1200 - 400 př. n. l. Minule jsem navštívila park ve Villahermosa s názvem La Venta, tentokrát jsme se vypravili do vesnice La Venta - přímo na místo činu, na místo, kde byly nalezeny pozůstatky olméckého města a slavné olmécké hlavy. Z větší části byly originály přesunuty do Villahermosy a na původních místech jsou kopie. Dojeli jsme do vesnice - obyčejné bláznivé vesnice, která s návštěvou turistů nepočítá. V archeologické zóně nám řekli, že uvnitř není restaurace a máme se najíst v centru. Vypravili jsme se něco najít, ale nebylo to jednoduché. Nakonec jsme se usadili v jedné rybí restauraci. S paní servírkou jsme na sebe nechápavě koukali: pomerančový džus, ten nemáme, tak co máte?, horchatu? Jo, horčatu máme. Tak horčatu. Chceš tu horčatu? Jo chci tu horčatu. Džbán, nebo sklenici. Sklenici. Takže horčatu? Pak se opakovalo to samé s pivem. Ale dobře to dopadlo, najedli jsme se a vrátili se do parku. Tam nám tvrdili, že vstupné stojí 45 pesos, ale došli lístky, tak musíme vejít zdarma a ani se nezapisovat do knihy návštěv. Mám pocit, že kecali, že jsem viděla, jak nechávají lidi po nás se zapsat. Ale nevim proč. Vzali jsme si malého průvodce.

Olmékové stavěli pyramidy z písku a zeminy, aby měli rozhled po kraji. La Venta byla v podstatě ostrov v deltě dvou řek. Kameny přepravovali z daleka na balzových vorech. Urazili s nimi 60 - 400 km za den. Z čedičových sloupů stavěli hrobky guvernérům, z pískovcových či vulkanických balvanů vytesávali sochy, oltáře a hlavy. V parku byly sochy rozmístěny v místech původních nálezů. Prošli jsme se podmáčenou okolo pyramidy. Pořád se opakovalo: oltář číslo xy, monument číslo xy, hlava číslo xy. Jakmile to byl oltář, byla to buďto jaguáří hlava, nebo muž z podsvětí s miminem jako symbol života a smrti.

Zdrželi jsme se o hodinu déle, a tak jsme dojížděli za tmy. Silnice byla rozbitá, plná děr, ale občas spravovaná. Tak se střídaly úseky strachu a pohody. Naše obavy stoupaly s tím, jak ubýval benzín v nádrži. Nikde pumpa ani žádný sjezd. Jeli jsme zemí nikoho. Záchrana přišla, jak už to tak bývá, v poslední chvíli. obře to dopadlo, nezůstali jsme po tmě na dálnici. Do Hotelu Central (podle autobusového nádraží) jsme dorazili v 19.30. Zajímavé bylo parkování. Mají vlastní parkoviště, ale nestačí jim, tak hrají s auty sokoban - na vrátnici jsou klíče, a když je třeba hnout s překážejícím autem, obsluha s ním odjede a přeparkuje jak je třeba. Řešili jsme, že chceme stát uvnitř, ale budeme brzy odjíždět, tak abychom byli někde na kraji. Zadařilo se. Hotelová restaurace nám zavřela před nosem. Vypravili jsme se hledat Silvestrovskou večeři do města.

Žádné komentáře:

Okomentovat