pondělí 10. února 2014

Cahuita

Ráno jsme společně s rodinou posnídali pečivo se sýrem a kávu, Marko nás zase naložil a dovezl do San José na autobus do Cahuity. Je pod mrakem, má pršet. Cesta trvá 3,5-4 hodiny, polovinu jsme prospali. Přejeli jsme hory a sklesali do oblasti banánových plantáží a pralesa. Když Kolumbus přistál na ostrůvku Uvita u Limónu, pojmenoval sice zemi Bohaté pobřeží, ale v kolonizaci nepokračoval kvůli neprostupnému pralesu. Kostarika byla osídlena z druhé - pacifické - strany. Proto v lesích na karibském břehu přežily indiánské kmeny, potomci Máyů, a dnes zde můžeme najít několik autentických vesnic a rezervací.
V době stavby panamského průplavu se zde začali pěstovat banány ve velkém, vznikl přístav Limón, velkým podnikatelským záměrem byl přístav propojen železnicí s hlavním městem a z Limónu se stal strategicky důležitý obchodní přístav a překladiště. Po cestě jsme viděli několik obřích skladišť kontejnerů. Město má obchodně-průmyslový ráz, nic estetického. Pokračujeme po pobřeží na jih do Cahuity.
Cahuita a karibské pobřeží je specifické kreolským obyvatelstvem - míšenci černochů a indiánů. Životní tempo tu jde ještě pomaleji než na pacifických plážích. Všichni jsou tak trošku něčím divní, zpomalení, jako, kdyby byli všichni zhulení. Šli jsme se podívat k moři, a hned nám chlapík nabízel ubytování, trávu, a pak jsem si myslela, že asi špatně rozumim, ale asi řekl kokain. Skvělé, ospalé městečko TwinPeaks. Nic extra turistického, taková ospalá špinavá díra, odvrácená strana katalogových fotek z karibiku. Sehnali jsme doposud nejlevnější ubytování - doubleroom s teplou vodou ve vlastní sprše za 16 dolarů. Doporučuji hledat v blízkosti vstupu do parku Cahuita u Playa Blanca.

V Cahuitě mají dvě pláže, na sever černou Playa negra a na jih v národním parku bílou Playa blanca. Ve městě jsou spíš skály. V obchodech prodávají asiaté, v restauracích obsluhují indiáni a po ulicích se potácí kreolové. Náš pan domácí je spíš černoch, než kreol, je extra velkej a pomalej. Po zklamání z černé pláže jsme se šli podívat na bílou a hned nám bylo lépe. Vstup do parku je zdarma nebo dobrovolný. Zaregistrovali jsme se a dali si pozdní oběd. Vlny jsou větší, jdou blízko za sebou, ukrývají proudy a ve vodě byla spousta řas. Nic moc. Na výběžku parku je jeden z nejstarších korálových útesů v Kostarice, snad tam bude koupání leší. Večer jsme šli na procházku, k večeři jsme di dali seviche (kousky ryb a krevet v citronovém nálevu) se smaženými placičkami platanu (velký banán) a zašli do obchodu pro snídani a svačinu. V ten moment se spustil liják, tak to by mohlo být zítra hezky a mohlo by se dobře spát. Jinak tu totiž bylo dusno, vlhko a teplo jako v parní lázni.

Žádné komentáře:

Okomentovat