neděle 9. února 2014

Odpočinek v Cartagu

Prospali jsme se dorůžova. Posnídali, poklábosili, vyprali prádlo, naučili se trochu vařit místní zapečenou rýži s palmitem - nějaké lýko z palmy ("Opravdu to u vás nemáte? To neni možné, ani nakládané? No to je ale škoda!"), jiný recept používá pórek, tak to by asi šlo reprodukovat i doma... Lu pracoval, nemohl se pustit klávesnice, já hledala v průvodci informace k tomu, co nás čeká. Chtěli jsme jet do Turialby a vyzkoušet rafting, ale vypadá to, že se prodává pouze jako výlet ze San José, La Fortuny nebo Puerto Viejo. Zase jsme se trochu zchladili v horách, můžeme se vypravit na pláže Karibiku a zvládnou rafty po cestě zpátky. Dá se to využít jako transport z místa na místo, není nutné se nechat vysadit na stejném místě, kde nás naloží.
Po obědě jsme si vyprávěli vtipy a pouštěli ty naše do světa. Pak se vybalily Karlovarské oplatky, Tatranky, nakonec i Becherovka a plánovalo se, kdy je nejlepší období pro návštěvu Prahy. Přišla řeč na knedlíky. Marko se po návratu z Čech pokoušel o ovocné, stejně jako já v Mexiku, a nepovedly se ani jednomu z nás. Tak co zkusit houskové, tam nečíhá problém s tvarohy, pouze s moukou a droždím. S obojím jsme se vypořádali, sehnali jsme mouku bílou, ne grahamovou, a droždí alespoň v prášku. Pustili jsme se do vaření podle receptu s podrobným návodem, který před deseti lety poslala maminka Lubomírovi do Kanady. Tak se do přípravy zabral, že mě postupně s Markem úplně vyšachovali ze hry a já zahlídla volný počítač pro psaní blogu. Vypadá to, že na slíbenou taneční zábavu v San José nedojde kvůli knedlíku :-)

Knedlíky se nakonec vydařily, dokonce nakynuli, v což už nikdo z nás nedoufal. Nová otázka vyvstala záhy, s čím budeme knedlíky servírovat? Tady končí ukázka české kuchyně a začíná kostarická improvizace. Udělali jsme lilek místo masa, a paní Marta nás zachránila dvěma rychlými omáčkami. Mě ke knedlíku víc šmakovala rajčatová se sojou, Lu si pochvaloval smetanovou s mrkví a brokolicí. Rodina si pochutnávala, nebo alespoň dávala na jevo, že jim knedlíky moc chutnají. Na závěr jsme si dali kafíčko s cajetas - cukrovinkami z mléka a cukru, které jsme koupili včera na výletě. Rodina nám klade na srdce, že tady máme dočasný domov, a kdybychom něco potřebovali, třeba zachránit ze složité situace, nemáme váhat se na ně obrátit. Zároveň nám položili záludnou otázku, kdy zase přijedeme, protože nemají rádi loučení. Jsme v polovině návštěvy Kostariky, nevíme ani, co nás čeká zítra, natožpak kdy se chystáme zase přijet. Obracíme řeč na jejich návštěvu Prahy a vybíráme nejvhodnější období. Večer nás čekalo další balení, tentokrát ale ubíráme věci, které vezeme s sebou, vyložili jsme úlovky na památku a batohy vypadaly poloprázdně.

Žádné komentáře:

Okomentovat