pátek 7. února 2014

Monteverde, mlžný prales

Posledni rano v horach, posledni tepla sprcha (jo, tady jsme poprve od prijezdu do Kostariky meli teplou vodu ve sprse, u Marka doma ji maji taky, ale nefungovala nam) a nez rekneme Monteverde sbohem, bylo by jeste na miste se vypravit do toho pralesa, kvuli kteremu jsme prijeli. Vsechny atrakce mame za sebou, jdeme se proste projit do lesa. Rana jsou chladna, pres den je trochu tepleji, a casto prijemne mzi nebo mrholi. Jsem rada, ze jsem si pribalila lehky svetrik pod softshelku. Vyrazime po vydatne snidani v 6.30 k brane mlzneho pralesa Santa Elena. Dostali jsme tip, ze v parku Monteverde je vic lidi, tady by mel byt klid a je to stejny les, jen jiny vchod. (Cesta 4 dolary zpatecni, vstup 14 dolaru.) A opravdu jsme v lese byli takrka sami jedini. Vybrali jsme si nejdelsi trek, pry na 4 hodiny, ps..

Hned po vstupu do lesa se vedle nas z krovi ozval zvuk pripominajici porouchany mikrofon, ale bylo to trochu melodicke. Ptacek? To neni mozny, to tady maji reproduktory? A frrr, a zase. V dalce ptackovi odpovidal druhy, nahrali jsme si ten zvu, mohlo by z toho byt dobre upozorneni na prichozi sms, a zapojili se do hovoru ptacku. Krasne nam odpovidal. Vydali jsme se na vyhlidku na vrcholek kopce, kde stala zelezna vez. Vysplhali jsme do korun stromu a rozhlizeli se kolem. Ficel vitr a prinasel s sebou mrak, nebylo videt moc daleko. Zvirat jsme take moc nepotkali. Rozhlizeli jsme se po quetzalech, ale marne. Stale nas uchvacovala ale sila zivota stromu a klima, ktere vytvareji.

V polovine cesty jsme potkali frantika, ktery se vydal opacnym smerem, ulevilo se nam, ze tu nejsme uplne sami. Ke konci prochazky uz jsme potkavali dalsi skupinky a dokonce korunami stromu svitilo slunce a listy nad nami zarili svezi zelenou barvou. Tan mrak se roztrhal a naprosto neuveritelne bylo krasne. Jiste bychom na vyhlidce videli dal nez rano.

V 10 hodin uz jsme to meli skoro cele projite a rozhodli jsme se jet zpet busem uz v 11h tj. necekat na 13h. Jeste jsme se trochu prosli po mestecku, koupili listky na bus a nakoupili si neco k obedu a na cestu. Udelali jsme si paradni obed z toho, co bylo potreba dojist: testovinovy salat s rajcetem a avokadem, teple kukuricne tortily, smazeny platan (velky banan, ktery se syrovy neji) a papaju jako zakusek.

Rozhodli jsme se zmenit plán cesty a místo do Puntarenas a dále po Pacifickém pobřeží na jih, se vydáváme do Alajuely a zpět do Cartaga. Jsme v polovině času, dva týdny za námi, dva dlaší před námi. Je čas se zastavit na základně. Ale hlavně, Pacifik nás neoslnil, doufáme, že Karibik bude lepší. Překvapilo nás, že autobusu trvala cesta mnohem déle, než jsme předpokládali. Do Alajuely jsme dorazili po setmění, tedy ani ne do Alajuely - centra, ale jenom na letiště. Vzali jsme si taxika se dvěma Australany. Našli jsme si pěkný hotýlek, dojedli zbylé frijoles con tortillas y platano frito od oběda a domluvili se s Markem, že nás zítra ráno vyzvedne a vezme na výlet na vulkán Poás.

Žádné komentáře:

Okomentovat